Hořící keř

Mé obrovské DĚKUJU patří paní Agnieszce Holland za tuto filmovou minisérii, kterou bych prožitkově přirovnal snad jen k majstryštyku Všichni dobří rodáci. Filmová minisérie se prioritně nezabývá postavou Jana Palacha, ale především dobou, která následovala těsně po jeho činu. Dobou a hlavně atmosférou. Neskutečně dokonale a reálně je tu vidět ten nástup strachu, způsobený psychickým vydíráním a terorem komunistických katů, příslušníků StB. Opravdu velmi deprimující pocit sledovat jak s revolučně odhodlanýho národa se během několika měsíců stává strachy se podřizující neškodný stádo. Další velké DĚKUJU patří scénaristovi Štěpánovi Hulíkovi, protože tenhle kluk předved práci snů. Všechny ty dialogy, kde ty největší hnusy a nejemotivnější kousky jsou obsaženy v jedné větě či v jednom záběru jsou prostě a jednoduše dokonalý. Pokud jde o herecký výkony, tak před každým z herců klobouk dolů, ale kdo mě svým hereckým výkonem naprosto vyrazil dech, byla Táňa Pauhofová, protože ta holka předvedla bezchybný oscarový výkon. Nepochybuju ani jednu minutu, že Hořícímu keři by slušelo velké plátno, ale bohudík za to, že HBO se rozhodlo tenhle projekt finančně podpořit, protože překonová absolutně všechno, co zde bylo po roce 1989 natočeno na téma "naše neradostná minulost". Během výročí upálení Jana Palacha jsme všichni měli možnost slyšet nástupce a pokračovatele rudých teroristů, dnešní komunistickou stranu a z názorů nečlověka Grebenička je jasný, že komunisti nikdy lidmi nebyli, nejsou a nikdy nebudou, protože jinak by nemohli dělat to co dělali a říkat to co dnes říkají. Je smutný, že do současný trapný hry na demokracii patří i právo na jejich existenci, protože sdílet jeden prostor ze zmrdama, schopnejma skákat dávno mrtvýmu mladýmu klukovi po zádech je fakt flustrující. (11.02.2013)

Poněkud edukativní momenty snímku (autor scénáře má ale za sebou vynikající analýzu v knize o začátcích normalizačního Barrandova) vyvažuje (na televizi dvojnásob) vybroušené řemeslo (v zemi, kde se filmařem může stát každý) a důležitost tématu (s přihlednutím k přehnaným pózám všudem kolem dokonce trojnásob). (30.05.2013)

Velký národní kýč, tentokrát ale v tom dobrém slova smyslu. Uvědomující si sám sebe a tematizující vlastní patos. Na podobné věci můžeme nadávat, teprve až nějakou kvalitní budeme mít. A Hořící keř tuto roli zastává nesrovnatelně lépe než Lidice... Zkrátka projekt, na jaký čekáme už dvacet let. Možná proto, abychom ho mohli překonat, ale bez něj se neobejdeme. 85 % (18.01.2013)

To nejlepší z české produkce, co jsem viděla od... hmm a teď bych musela dlouho přemýšlet. Už jsem přestala věřit, že i u nás ještě dokáže vzniknout něco tak působivého a výborného po všech stránkách. Souhlasím, že s druhým dílem lehce zvolnilo tempo a perfektní úvodní díl se stal nedostižným, ale jako celek tato televizní minisérie zakopává do země většinu českých filmů poslední doby mířících na velké plátno. Technicky dokonalé, skvělá kamera, atmosféra, perfektní herecké výkony i hudba. Hlavně ale funguje to nejdůležitější, přenesení všech pocitů a emocí na diváka. Cítila jsem ten všudy přítomný strach a tu tíživost a sklíčenost doby. Po skončení prvního a třetího dílu se mi chtělo brečet a opravdu mi nebylo příjemně, perfektní zobrazení jednoho období našich černých dějin. Hořící keř bych promítala povinně na všech školách. Já se tímto skláním a děkuji. (15.02.2013)

Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. [Exodus, 3.2] Mistrovská dramatizace událostí, jejichž dozvuky nás pronásledují dodnes. Štěpán Hulík si vybral nejtěžší možnou cestu, kdy na Palachův čin nahlíží z několika úhlů. Suverénně přejde z osobní výpovědi v konspirační detektivku a následně právnické drama, přičemž všechny mají své pevně ukotvené místo v ději. To, jak celou situaci sleduje režisérka Agnieszka Holland je obdivuhodné, protože namísto levného epitafu extrémního činu servíruje analytickou sondu doby, která ponouká především na svědomí národa, který se vyznačuje velmi krátkou pamětí. Plejáda výtečných herců (osobně vzdávám hold Jaroslavě Pokorné), stomilionový rozpočet vyždímaný do poslední kapky a filmová událost, která připomíná, že ne všechny filmy jsou od toho, aby nás jenom (po)bavily. Nepamatuju, kdy naposledy ve mně něco tak rezonovalo. (13.01.2014)