Dogani

Vyzerá to, že čím viac sledujem kórejské filmy, tým viac zisťujem, že sú to extrémisti. Nič to však nemení na veci, že sa zneužívanie detí deje a nemyslím, že nebolo vykreslené pravdivo. Taktiež mi je v mojom veku jasné, že svetom hýbu prachy a všetko sa skryje za ľudskú ľahostajnosť, mne v mojom veku, ale skúste to vysvetliť dieťaťu, ktorému práve zabili súrodenca a mlátili a znásilňovali ho do bezvedomia. Jeden z najbrutálnejších filmov, ktoré som v živote videla a to nemám na mysli filmárske umenie, ale istotu, že nejde len o fikciu a k týmto zverstvám, niekde za zavretými dvermi, dochádza každý deň. (11.07.2013)

DO-GA-NI (Silenced, 도가니) je film podle skutečné události, který se odehrával na škole pro sluchově postižené osoby v Gwangju( ve filmu v Mujinu), kde docházelo ze strany lektorů k mlácení a sexuálnímu zneužívání žáků , vyvolal po uvedení bouřlivé diskuze na toto téma, kde se diváci dožadují znovu-prošetření případu. Velmi kontroverzní a emocionální snímek, který nenechá diváka chladným a rozpoutá v něm řadu emocí. Naprosto bez servítek ukazuje vše od zneužívání, až po absurdní fungování právního systému. Po technické, hudební i příběhové stránce perfektní, přesto drsná podívaná u které při konci kroutí divák nevěřícně hlavou. (23.02.2012)

Po delsi dobe opet nesmirne pusobive nove korejske drama, ktere se mi porad nedari dostat z hlavy. Mel jsem na tento film referat ve skole kratce po jeho korejske premiere, takze jsem vedel, co me ceka, az si to pustim. Nejspis proto mi to trvalo tak dlouho, nez jsem nasel tu spravnou naladu pro tenhle emocionalni granat. Citil bych se mnohem lip, kdyby to nebylo podle skutecnych udalosti. (29.08.2012)

Mentálně postižené, hluchoněmé děti málokdy řeknou ne, a tak ředitelovat v jejich ústavu je pro pedofila skutečné rito! Nikdy bych si nepomyslel, že to někdy napíšu, ale tohle je opravdu hustý a výživný korejský film! Žádné obvyklé opičí čurákování, žádný rýžožroutský patos, jen drsné a mrazivé Requiem pro šikmookou panenku! Pravdou je, že si sice mentála představuju spíše jako Hrzánovou, co si tahá Holuba a ťamani zde obsadili snad ty nejrozkokošnější děti, které nepochybně vyhrály jihokorejskou kvalifikaci Miss pederast, avšak to nepatrné ždímání emocí je v tomto případě absolutně na místě. (12.03.2012)

Ešte pred skvelým dánskym Honom s Mikkelsennom vytvorili kórejci podobný film motivovaný skutočnými udalosťami. Film dokáže upútať, strhnúť, možno i znechutiť, ale kvalita tu jednoducho je. Najviac bije do očí ukážka skorumpovaného súdneho systému, kde podľa hesla- "ruka ruku myje", je prepojený každý s každým. Spravodlivosti sa podobne ako u nás len tak nedovoláš. Sexuálne týranie a mučenie detí v internátnej škole pre sluchovo postihnuté deti dokáže často vyvolať zhnusenie, obzvlášť "vydarene" slizké sú dvojičky- riaditeľ školy a jeho brat. Nie sú však sami, úchylov a tyranov je tu viac. Na nerozoznanie rovnako úchylné ksichty dokáže jedno dievča na súde šikovne rozoznať. Všetky scény zo súdneho procesu, ktorý sa po počiatočnom nadšení rýchlo mení na frašku, sú výborné. Film má záver, ktorý asi nikoho nepoteší, ale bohužiaľ je to tvrdá realita. Južnú Kóreu som mal za vyspelú demokratickú krajinu, ale po tomto medializovanom prípade som zistil, že v rezorte spravodlivosti majú rovnako veľké medzery ako my na Slovensku. 80%. (25.02.2014)