No

,,PŘEMÝŠLÍM O BUDOUCNOSTI. ŘÍKÁM NE. ŘÍKÁME NE. SE SÍLOU V MÉM HLASE. ŘÍKÁME NE. BEZE STRACHU ZPÍVÁM. ŘÍKÁME NE. VŠICHNI SPOLEČNĚ ZA VÍTĚZSTVÍM. ŘÍKÁME NE. ZA ŽIVOT A MÍR. ŘÍKÁME NE…“ /// Politickej film z časů, když Chile přemejšlelo vo svý budoucnosti. Třeba něco jako když u nás v devětavosumdesátým – možná jste vo tom slyšeli… Jenže v Chile měli Pinochetta, no a ten Pinochett …prostě - to si jeden nevybere. Politická nuda. Nastíněný problémy mě moc netankujou, páč film pojednává o politický kampani strany ,,NO“, takže sledujeme její vytváření a sršení volebníma nápadama, který maj lidi přesvědčit, že ten Augusto není dobrá volba. Sem tam nějakej ten archivní záběr a spoty, spoty, spoty a – spoty! Historie jedný události a (pochopitelně) velký vítězství. NUDA! A že já su celkem politickej divák! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy neuvedenou divadelní hru Antonio Skármeta ,,El Plebiscito“ jsem (stejně jako vostatní) neviděl. 2.) Čumím jen na filmy složený z volebních spotů. 3.) Ať žije CHILE! 4.) Thx za titule ,,RitterQa“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (07.01.2014)

Larraín poutavě rekonstruuje fascinující kapitolu z historie dvacátého století, kdy byl Pinochet donucen k referendu o budoucím směřování Chile, při čemž zásadní roli v jeho svržení sehrála opoziční kampaň, která byla postavená na jazyce reklamy. Vyprávění sice obsahuje také nabízející se linie osobního hrdinství v zájmu velkých ideálů či zastrašování ze strany vládnoucí moci, ale v prvé řadě se zaměřuje na podrobné vykreslení marketingových taktik a jejich role v rámci kampaně. Zvolená forma vycházející z užití starých televizních technologií pak umožňuje bezešvé přechody mezi filmovou rekonstrukcí a dobovými televizními záznamy. Současně také zdůrazňuje spojení reklamy s žitou realitou, které se v době děje teprve ustanovovalo, ale v současnosti představuje všudypřítomnou skutečnost. (27.06.2013)

Nahlédnutí do posledních dnů dožívající pravicové diktatury, která už za pozměněné světové geopolitické situace nedokázala navenek ani směrem dovnitř legitimizovat svůj vyžilý a nikam nesměřující systém. A přesto její základy byly bohužel silnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Klid a pořádek, práce, třikrát denně jídlo a u někoho dokonce i možnost zaplatit studia dětem a lidé rázem začnou tolerovat i nějaká ta zmizení, vraždy, mučení atp. Smutný je v případě Chile nejen tento aspekt, ale vlastně i způsob, jakým byla (alespoň v nám předloženém filmu, jenž naneštěstí není daleko od pravdy) poražena. Demokracie je vlastně amorfní všechno a nic, fungující jen na základě primitivních emočních vzorců, jimiž se dá lehce člověkem manipulovat. A když demokracie zvítězí? Tak opět přijde na řadu výměnný obchod - za materiální blahobyt tolerance nerovností, chudoby, promarněných perspektiv a potenciálů těch dole atp. Proto závěr zamrazí i u obyvatel "svobodného světa" - demokracie je vlastně produkt, vytvářený (politickou) reklamní agenturou... (28.05.2013)

Kdo neskáče, je Pinochet. 1) V prvém plánu film zobrazuje zajímavý a historicky ojedinělý přechod od diktatury k demokracii, jak ho zažilo Chile na konci 80. let._____ 2) Spoiler. Referendum v roce 1988 mělo schválit Pinocheta u moci na dalších osm let. V důsledku zejména zahraničního tlaku (angažoval se i Jan Pavel II při své návštěvě Chile v dubnu 1987), byly v roce 1987 legalizovány politické strany. V případě volby ANO by zůstal u moci a současně by proběhly všeobecné volby. V případě NE by Pinochet rovněž zůstal u moci, ale jen po jeden další rok. Nově vzniklá Concertación de Partidos por el NO pod sloganem Chile, la alegría ya viene (Přichází radost) vyhrála referendum 5. 10. 1988 s 55,99 % hlasy. Následující rok byly provedeny kompromisní změny v ústavě a zvolen nový president. Pinochet opustil svou funkci 11. 3. 1990, nicméně zůstal dalších osm let hlavním velitelem armády. Rovněž v parlamentu si Pinochetovi stoupenci zachovali silné postavení, které bývalé opozici znemožňovalo dalších 15 let samostatně vládnout. Pinochet i nadále zůstal doživotním senátorem, což ho chránilo před možným trestním postihem. Ten nastal až poté, co byl "el tata" uvězněn ve Velké Británii v roce 1998 na základě vydávacího příkazu španělského soudce Baltasara Garzóna._____ 3) Film věrně zobrazuje různé detaily z kampaně - použití duhy, povahu čtvrthodinových volebních spotů, podporu známých osobností ze zahraničí (např. Sting, Christopher Reeve, Jane Fondová), atmosféru ve společnosti. Pamětník si s nostalgií vzpomene na naše Občanské fórum v roce 1989._____ 4) Ve druhém plánu sledujeme (někteří s úžasem, jiní s cynickým zadostiučiněním), jak se dělá politika a jakou roli při tom hraje reklama. Zatímco mnohá díla předjímající roli reklamních společností jako těch, kteří ovládají svět, patří spíš do žánru sci fi (jmenujme např. skvělé Pohlovy Obchodníky s vesmírem) a jiná jsou spíš politickým thrillerem (třeba Vrtěti psem), zde se reklamní kreativci představují jako něco přirozeného, normálního, běžného, jenom dosud nepříliš (sic!) využívaného. No, kdo chce, ať tomu věří._____ 5) Třetí - osobní - plán pak už nestojí za zmínku._____ 6) Spoiler. Přišlo mi zajímavé, že šéf reklamní agentury, který vedl kampaň pro ANO, i nadále korektně spolupracoval s Reném navzdory rozdílným politickým postojům._____ 7) Zaujali mě 34letý Gael Garcia Bernal (reklamní kreativec René) a 37letý Néstor Cantillana (Fernando)._____ 8) Výstižný "politologický" koment: Dionysos****._____ (23.01.2016)

Politicky ladený snímok o referende, ktoré malo rozhodnúť o osude čílskeho generála Augusta Pinocheta. Veľmi sa mi páčila tá "vintage"/documentary-like kamera, ktorá len pridávala na dôveryhodnosti. Neviem ako to ten chlap robí, ale Gael Garcia Bernal je snáď v každom filme dokonalý! Pre ľudí zaujímajúcich sa politikou určite odporúčam, ale páčiť sa to môže komukoľvek. ;) (26.06.2013)