Mravnosť nadovšetko

Haas patří k hercům, kteří dokáží utáhnout kdejakou kravinu. Pozitivní je, že na rozdíl od nedávno viděné Dívky v modrém, kde je pojetí i ztvárnění vedlejších postav tragické (krom Karasova domácího personálu a snad ještě toho básníka), v Mravnosti nade vše jsou epesní vesměs všichni (samotný rodinný přítel dr. Mach zajistil svou "chorobou" celou jednu hvězdičku). K tomu Adina jako "ošklivka" - pikantní je, že hraje Haasovu dceru. Inu, mravnost nade vše. Jesti jsem tomu totiž správně porozuměl, mravnost spočívá především v sexuální abstinenci a vlastně ve všeobecné abstinenci, čemuž pan profesor s rigidností tak detailní, že by se za ni nemusel stydět ani ajatoláh, podřízuje všechny požadavky na mravní praxis. Proti tomu guvernantka Ferbasová jako první větu svého výchovného působení u profesorovy dcery: "Nejdůležitější věcí pro moderní děvče je sexappeal." K zajímavým okolnostem filmu viz Marthos. (30.10.2015)

Zápletka se točí kolem Haase, který nechce dřívější nemanželskou dceru přiznat svojí nové "mravopočestné" rodině. Frič to celé kočíruje levou zadní se svou pověstnou lehkostí, a já se znovu ptám: Opravdu nelze i dnes, pravda v jiném století a zcela odlišných podmínkách, natočit něco tak krystalicky čistého, naivního, a přesto nesmrtelně vtipného? (26.02.2023)

Vzhledem k okolnostem vzniku geniální, anžto vznikl přes vánoce jako improvizace jen proto, aby provoz barrandovského studia nebyl přerušen a jeho zaměstnanci měli v době vrcholící hospodářské krize zajištěn příjem. Během týdne Haas s Fričem napsali scénář a během dalšího týdne ho natočili. Výsledkem je nesmrtelná komedie, mimochodem na svou dobu poměrně odvážná svým otevřeným výsměchem dobové prudérnosti, falešné morálce a pokrytectví. Komedie spolehlivě bavící i po pětasedmdesáti letech a stovkách repríz a to především díky skvělému scénáři, který je nejen inteligentní, ale odsýpá téměř nebezpečnou rychlostí a bez jediného hluchého místa, které by nebylo vyplněno vtípkem, hláškou nebo vynikajícím Hugo Haasem, jemuž dokonale sekundují Věra Ferbasová, Světla Svozilová a v menších rolích také Adina Mandlová a Saša Rašilov. A pokud se nějaký okamžik bez Haase či vtípku najde, tak jen proto, aby se divák mohl nadechnout a vzápětí pokračovat v další zběsilé jízdě komplikacemi způsobenými rozvernou dcerou, která vtrhne do Karasova příkladně mravného života. (27.06.2011)

Jedna z nejlepších komedií s Hugo Haasem, jíž však jistě přispěl výborný a vtipný scénář a režie Martina Friče, který už tehdy byl mistrem svého oboru. Svěží to nápad, jak touto satirickou formou karikovat falešnost toho, o čem lidé (v tehdejším chápání) říkalo mravopočestnost. Bylo to řečeno na samém začátku, když se bavily místní báby: "To je člověk sama mravnost a počestnost"... "A jak se mu to stalo?" - Rozhodně nejlepší vtip celého filmu. Zápletka jednoduchá, v různých obměnách v tehdejším filmu používaná, zde asi dospěla k tomu nejlepšímu a nejklasičtějšímu. Výborný také Saša Rašilov, Zdenička Baldová i na sebe nadprůměrná S. Svozilová. Také Adina byla lepší v rolích, kde hrála "obyčejné" dívky než nabubřelé měšťácké slečinky. Film znám nazpaměť a vždy si ho rád shlédnu znovu. (19.07.2015)

MRAVNOST je dalším projevem rodící se nesporné kvality českého filmu československé éry třicátých let. Už scénáristická trojice - Frič, Haas, Vávra - byla velkým příslibem, který Fričova režie dokázala ještě dále zhodnotit a posunout. Úsměvný ortel nad zbytky rychle se bortící secesní prudérie spolu s tím, že role vznikaly opravdu na tělo - je to evidentní z pracovní svěžesti jak realizačního štábu, tak hereckých protagonistů - nenápadně naznačuje nástup nové kultury druhé poloviny minulého století. Film umožňuje také pochopit, jak je možné, že řada herců, které z té doby známe z jejich dobových šarží diblíků, mladomilovníků, tragédů, zvládaných až na ochotnické úrovni, se o dvacet-třicet let později mění v nezapomenutelné koryfeje nové vlny klasického moderního filmu let padesátých až sedmdesátých. Uvážíme-li navíc, že film byl realizován v obvyklých drakonických technických i časových limitech doby, obdiv a radost, kterou pociťujeme po jeho zhlédnutí, se mění v zasloužený obdiv. Vynikající, v mnohém oproti jejich dobovému kontextu atypické herecké výkony Haasův, Mandlové i Ferbasové doplňuje nenápadný debut Jiřího Hlinomaze (podle fyziognomie obličeje soudě možného příbuzného herce a naivistického malíře Josefa Hlinomaze) a pozoruhodně vyrovnaná, vzorně provedená kreace Saši Rašilova. Svěží, rychlým spádem probíhající nápaditý děj dotváří skvělý dojem z komedie, která si v době svého uvedení kladla nanejvýš skromný cíl: pobavit co nejdéle co nejvíc diváků. Cíl, který nejenže byl dosažen, ale i - jak se dnes ukazuje - také nadčasově překonán. (24.04.2008)