Mravnosť nadovšetko

Mravnost nade vše! Tak káže profesor Karas, ktorý si so svojou konzervatívnou rodinkou žije v slepej harmónii, až do doby kedy do mesta pricestuje jeho nemanželská dcéra. A aby toho nebolo dosť, práve v dobe keď sa stal čestným predsedom "klubu dobrých mavů" sa nemanželské šidlo zamestná u pána profesora v dome ako vychovavateľka jeho dcéry. A tu sa otvára obrovský priestor na celý rad komických situácii prameniacich z márnej snahy všetko utulávať, plných nedorozumení, polopravd a domýšľavosti. Naozaj nemôžém ináč. Frič ťahal jedno eso za druhým od tých úplne najmenších detajlov (prelepené hambaté symboly po celom dome), až po celý príbeh ktorý šlapal ako hodinky. Celý čas som mal hubu od ucha k uchu a príjemne som sa bavil, pričom záver s Hassoým moralizovaním bol len potvrdením 5 hviezdičkovej záležitosti. (07.07.2005)

Poslední muž, Poslední mohykán a Mravnost nade vše. Tyto tři kousky mnohým divákům poněkud splývají. Zatímco první dva jsou adaptací divadelní hry F. X. Svobody a obsahově jsou snadno zaměnitelné, protože v hlavní roli je tady především despotismus, Mravnost nade vše má blíž ke klasické filmové komedii. Netlačí tolik na pilu a nemoralizuje. Nehledal bych tam ani žádnou společenskou kritiku. Pokud pozorně sledujete hned úvodní vysvětlení jak se profesor do takové situace dostal, je vcelku snadné mu to lehké pokrytectví odpustit. Moralizování, odsuzování lidí, předpojatost a upjatost...tenkrát bylo těžké prokličkovat mezi jejich samozvanými aplikátory bez úhony. Pravda vítězí je fajn heslo, ale ona někdy taky ničí životy. Dnes to není o mnoho lepší; vyhnout se křiklounství a názorové vyhraněnosti různých skupin, se snaží nejen slabší povahy. A to často i za cenu neupřímnosti...říct pravdu znamená nechat se oštítkovat. Takže Mravnost nade vše může posloužit nejen jako velmi příjemná a chytrá komedie, ale i k úvahám, jak mravní a rovní jsme my sami. Z těch tří filmů, se mi jeví být nejlepší. (11.05.2024)

Mravnost nade vše rozhodně nepatří mezi mé obvyklé filmy, ale zaujal mne jeho profil a zvědavost je holt zvědavost. Už se ale asi nebudu tak hrnout do starých českých komedií. Jejich humor už na mě většinou nefunguje. Věřím, že kdybych se datem narození více blížil datu vydání, užil bych si film rozhodně víc. Trochu nechápu zde všudypřítomnou chválu, všiml jsem si spíše mnoha věcí, které mi vadily, ať už to byla pro mě protivná a hrozně nalíčená Adina Mandlová, tupé, zabedněné a přecitlivělé postavy (ikdyž věřím, že odpovídaly době vzniku) nebo průhledný a narychlo spíchnutý scénář. Dá se tady ovšem všimnout i určitého nadčasového prvku falešné morálky a závěrečný proslov by si zasloužil zarámovat. (30.10.2011)

Humorná svižná pamětnická komedie se skvělou ústřední dvojicí Haas – Ferbasová, kterou doplňuje v atypické roli ošklivky Adina Mandlová. I když nám s přihlédnutím k dnešní morálce mohou připadat tehdejší prohřešky malicherné, bylo jejich zesměšnění ve své době počinem záslužným. Boj pokryteckých mravokárců a falešných zastánců dobrých mravů s moderními volnějšími společenskými normami, vede k řadě nedorozumění a komických situací k potěše filmových diváků. Krásně to vyjadřuje dialog dvojice Boháč - Ferbasová : „Prosím vás, proč jsou zahaleny ty obrazy?“…. „Aby bylo vidět, že je to počestná rodina.“….Tak proč je prostě nedají do sklepa?“ ....“ To by zas nebylo vidět, že je počestná.“ (24.04.2013)

Kolikrát profesor Karas vysloví heslo a zároveň název filmu, to jsem nespočítal. Jako by chtěli tvrůci zdůraznit hlavní motiv snímku, který mě zase tolik nezaujal. Jistě, našel jsem několik úsměvných věcí. Hugo Haas byl skvělý, do role se hodil. Mě zaujala také mladinká Adina Mandlová. Ale to mravní poučení v závěru. Víte, když si uvědomíte, jaká ve skutečnosti byla doba první republiky - ač stále dokola opakuju, že ji miluju, a jak se chovali sami herci a vůbec slavné osobnosti, pak vám opakování mravnosti přijde docela úsměvné. (13.07.2020)