Chloe and Theo

Některé momenty a hlavně celkové vyznění filmu bylo opravdu vynikající. Příběh je silný, poselství je důležité a má šanci oslovit mnoho lidí. Za tímto silným základem bohužel značně pokulhává zpracování. V první polovině filmu se toho moc neděje, divák nemá, čeho by se chytil. Natočeno je to velmi nezajímavě, nelze získat kontakt s hlavními postavami. A to je velká škoda, protože těžit je z čeho a postava eskymáka s ekologickým poselstvím v našem moderním světě je opravdu výjimečná. Hlavně jeho monolog, při kterém mrazí v zádech a člověk se začíná stydět, že žije tak, jak žije. To ale bohužel na kvalitní celovečerní film nestačí. (09.01.2016)

Kdybych to bývala věděla, nespustila bych ho ani na vteřinu z očí. Ten konec mě hodně moc mrzel, kvůli pitomým botám. Chudák. V podstatě mi ho bylo celou dobu líto. Vůbec neměl svůj domov opouštět, bylo by mu tam líp. Film je reálný, vším plýtváme a ničeho si nevážíme.. Smutné a zároveň hezké, ale znova už tento film vidět nemusím. (20.06.2016)

Julio Jurenito (viz Ilja Erenburg) říká, pokud si dobře vzpomínám, že nejlepší způsob sebevraždy je koupit si nové boty a sednout si na lavičku v moskevském parku. Zde je možno spatřit další, pokročilejší variantu: Pokud se chcete někoho zbavit, kupte mu nové boty a pošlete ho do Central Parku (nebo někam jinam). Tak jak toto, tak i vše ostatní, nás zpravuje o tom, co dobře víme, ale nic s tím neděláme, neuděláme. A tak i toto inuitské poselství padá do arktického moře pohádek, pověstí, mýtů a představ stejně tak, jak do něj padají uvolněné ledovcové útesy, tuny každou vteřinu. A v tom randálu je sotva slyšet harpunu řezající led... Ale samozřejmě se mě to také dotýká. Když (ve filmu) vidím UN headquarters nebo New York Skyline, bezděčně mě napadá: Co to je? Kdo to postavil? A k čemu? Už dávno není žádné "buď a nebo", pouze "jak dlouho ještě". (14.12.2016)

Mám pocit, že Dakota Johnson je skutočne veľmi talentovaná mladá herečka a som rád, že sa tentokrát dostala do filmu, kde môže viac dať hĺbku svojej postave, lebo v tohtoročnom Fifty Shades Of Grey, ukázala skôr niečo iné. Tu sa ujala roly New Yorkskej bezdomovkyne, ktorá sa rozhodne pomôcť eskimákovi na jeho poslaní odkázať svetu, že svojimi činmi ničia aj ich prostredie. Film je vraj inšpirovaný skutečným príbehom a celkom tomu viem aj uveriť. Myslím si, že na konci to ale nabralo trošku moc smutný nádych a nie je to podľa mňa film, kde to úplne funguje. Malo by nám byť Thea ľúto... a hoci mi ho ľúto bolo, mám pocit, že moje emócie mali byť na trošku vyššom leveli. V tom je trošku problém scenára, keď začneme mať pocit, že vieme jako jednotlivé scénky dopadnú, lebo sme ich už videli v mnohých iných filmoch predtým a sú to bežné klišé, ktoré sa neustále opakujú. A tu ich nevedeli ani nejako výrazne zapracovať. Na druhú stranu sú ale postavy veľmi sympatické, dej je plynulý a vo filme je aj pár pekných dialógov a myšlienok. Alebo len drobných úvah, ktoré nám prinesie jedna alebo druhá strana. Myslím si, že aj Monica bola veľmi dobre vypracovanou postavou a občas sa človek na niektorých momentoch aj schuti zasmeje. Myslím si, že Chloe And Theo stojí za pozornosť. A možno uvidíte Dakotu Johnson aj v trošku inom svetle než v role Anastasie Steelovej. (21.08.2015)

Príbeh s veľmi silným posolstvom, avšak s tou prijebanou muzikou v byte u Moniky vyznieva ako tupá reklama na IKEu! Chvalabohu pomer debilných scén (to sú tie so slečnou Fifty Shades of Grey) NEPREVAŽUJE nad tými skutočne dramatickými, ale je vyrovnaný, a preto musím udeliť bohužial len tri hviezdičky. P.S. Podobné posolstvo nám prinášajú i chlapíci z kmeňa Kogi, takže buď sa spamätáme, alebo sme v prdeli... (19.09.2015)