Obsahy(1)
Don’t Think je vůbec první projekt, který zachytil celé živé vystoupení Chemical Brothers ve filmové podobě, konkrétně jejich koncert v „japonském Glastonbury“ – na Fujirock Festivalu, kde byli hlavními hvězdami. Režisér filmu Adam Smith je dlouhodobý spolupracovník této elektronické legendy. Materiál byl natáčen na dvacet kamer umístěných nejen uprostřed stage, ale i přímo mezi fanoušky, tak aby dokonale zachytily jejich úhel pohledu a emotivní reakce provázející tuto jedinečnou show. Smith si doslova podmaňuje prostor festivalu i jeho okolí a do záznamu dávkuje psychedelické vizuály, které diváka ponoří do úchvatné atmosféry vystoupení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (33)
Stimulatívnou vizualitou napratané psychadelické úlety spoza stroboskopickej terapie-ordinujú legendárni chemici a Adam Smith. Spolu s "Prodigy", "Fatboyom" a "Crystal Method" možno dvojicu Tom Rowlands/Ed Simons považovať za pionierov slávneho "big beatu" a takisto za jednu z mnoha nemasových formácií, ktorá si právom vyslúžila aj úspech masový. Záznam pod patronátom A.S. z japonského Fujirock festivalu je slastiplná trýzeň, kochať sa prikovaný k sedačke pod paľbou z Dolby Surround 7.1. síce núti rytmicky podupávať nohou, avšak väčšina by aj tak najradšej vtrhla priamo pred "stage" a pripojila sa k rozpútanému peklu v podobe rozkokošených výskokov a jačavých výskaní, že Karolína?:) V Prahe ma "ochrankár" po odpálení štartovného singlu "Galvanize" vyviedol na pár minút von pretože ma čapol pri že vraj ilegálnej video dokumentácií (týpka vedľa samozrejme nechal točiť ďalej:), ešteže som zbadal polorozospatú recepčnú-dal jej postrážiť kameru a pred stlačením klávesy s nálepkou HBHG som bol už dávno naspäť-pripravený na: "don't think, just let it flow." ()
Hudebně geniální záležitost, která různým mixem skladeb vytváří nenapodobitelnou atmosféru do níž se rád vracím skrze opětovné pouštění alba. Co se týče "bonusu na víc" v podobě různých pohledů na "japonce mimo realitu" nebo "toulající se japonky", tak Don't Think nabízí svou obrazovostí a využitím kamery možnost ještě prohloubit psychadelický zážitek. Teď už to jen ochutnat naživo... ()
Taneční drogy neberu a rozhodně se o mě nedá říct, že jsem cílová skupina, jakkoliv si na YouTube tu a tam Chemical Brothers pustím a několik jejich klipů vysoce oceňuju. Potíž s Don't Think je v tom, že to, co by báječně fungovalo na ploše několikaminutového hudebního klipu, v podobě celovečerního filmu působí monotónně a při vší své snaze nedokáže vyvolávat tytéž pocity jako přítomnost na koncertu. Tam, kde bych dal přednost sledování účinkujících na pódiu, kamera opakovaně útočí na davy Japonců v transu. Sledování koncertu musela být fascinující podívaná, laserové efekty, videomapping a do toho všeho hudební projev Chemical Brothers, ano, docela rád bych byl na místě. Jenže v obýváku to při nejlepší vůli není ono. Rozčlenit snímek na 20 klipů, bylo by hodnocení jiné. Takhle bohužel jen za 45 % celkového dojmu. ()
Dokonalá hra světel a barev, perfektní projekce a samozřejmě výborná muzika od Chemickejch brášků. Takhle nějak si představuju koncert, na kterém jsem sice naživo nebyl, ale našel si mě doma z modré placky, což znamená bezchybný obraz a volume vytočené do hlasitosti bouchání naštvaných sousedů na stěnu. Díky tomu a návštěvníkům Fuji festivalu nacpaným z telky ke mně do obýváku jsem tam pocitově řádil s nima (ruce a nohy byly k nezastavení). Klaustrofobicky klaunský výlet tuhle pařbu sice na chvilku přibrzdil, ale stejně tahle Chemie skvěle funguje i bez použití chemie syntetické na 100% .. ()
Trip jako prase! Výtečně převedená atmosféra koncertu na plátno. ()
Režisér Adam Smith byl zároveň jedním ze dvou režisérů vizuální koncertní show. Takže střet zájmů jako prase. Ed Simons a Tom Rowlands jsou ty dvě siluety, co se občas připletou do záběru uprostřed dole, jinak tu máme jen projekci se světelnou show a občasné prostřihy do frenetického japonského publika. Výsledek připomíná hodinu a půl dlouhý animovaný videoklip. Snad jsem měl vypnout obraz a nechat běžet jen zvuk. Kdybych hodnotil hudbu, šel bych výš, ale tenhle koncertní záznam mě fakt nudil. ()
100%. ()
Občas bych si klidně dal líbit pomalejší střih, jinak povedená věc. ()
Kdybych poslouchal elektroniku, určitě by The Chemical Brothers patřili mezi favority. Takže ve spolupráci s nějakou lehkou drogou, bych si takovej megakoncertík určitě užil. Naštěstí hudebně ujíždím na jiné vlně, na mírumilovné, zcela nezávadné, relaxační muzice ( např. Dead Congregation ), takže mě nehrozí žádná protidrogová, nebo jiná léčebna !! Každopádně musím uznat , že Hey Boy Hey Girl je super song ! ()
Don't think. Just let it flow. ()
Hudebně mě to naprosto míjí, tam je samozřejmě velký problém, ale ten odpad je zejména proto, že nemám tušení, co dělá, kurva, záznam jakéhokoli koncertu v žebříčku nejlepších filmů historie. Když vezmu v potaz, že TV filmy (např. Vlákna) v žebříčku nejsou... 0% ()
Nemysli. Nemysli si, že Chemical Brothers nemám rád. Ti jsou nejlepší. Jejich show taky skvělá. Takže mám hodnotit film nebo jejich skvělé vystoupení? Film. A jakože za chemiky bych dal hvězd 5, za film dám jenom 3, protože mě to prostě neupoutalo a dokonce po hodině jsem si říkal, že už mě to docela nudí... ono taky něco jinýho je se na to jenom koukat a něco jinýho je zažít to, že. Takže asi tak. ()
Skvělá audio-vizuální show. Hlavně ta vizuální... ()
Až si jednou pořídím domácí kino s nabušenou audio-technikou, tak si tenhle film budu pravidelně pouštět a opíjet se u něj. Mazec! ()
Psycho vizuál a audio pecka pro všechny příznivce elektronické hudby. Anebo taky spousta upocených japonců a elektronické šílenství. Je to jako se samotným The Chemical Brothers - něco mě osloví něco ne. ()
Audio pecka hlavně pro fanoušky, kde je vymazlená videosložka "jen" doplňkem. Show jsem viděl i naživo, nemůžu však jednoznačně říct, co bylo aspoň o fous lepší. kino Humpolec v libovém 7.1 zvuku (8.3.2012) ()
Velmi povedené, ale pár slabších míst tam bylo. Chemici naživo na fesťáku v totálním lijáku byli o chloupek lepší. ()
Filmove kvality zaznamu:* Vtazeni do atmosfery koncertu:*** Hudba:**** Japonky:***** ()
Vizuální stránka byla výtečná (až na moc časté pohledy na japonce s hubou, kterou by mu mohli závidět Mick Jagger se Stevenem Tylerem dohromady), ale jako nepříznivec elektronické hudby musím hodnotit lehkým nadprůměrem. ()
Název přesně odpovídá tomu, co bych doporučil i já. Nepřemýšlejte, nedumejte nad délkou střihů a postavením kamer, prostě si tu hypnotickou jízdu užijte- v Bio Oku se při projekci dokonce i tancovalo! Výborný zážitek! ()