Trauma

Vraždy jsou super, i když k nim dochází stále stejným způsobem, mají své kouzlo a když někomu uřízli hlavu hned v prvních minutách, chrochtal jsem blahem. Tyhle vypjaté scény nesou klasický Argentův rukopis, je to mazel, vždycky si s tím vyhraje, nahustí atmosféru a masky Toma Saviniho tomu jen a jen pomáhají. Ta pointa je dostatečně šílená, jak už tomu u giall bývá. Hledání vraha? Na to už jsem v podobných filmech rezignoval, protože to může být opravdu kdokoliv. Mladičká Asia Argento je super, Piper Laurie je skvělá. Jen je škoda, že mezi těmi vypjatými a akčními scénami se to Argentovi trochu hroutí a nedokáže táhnout jednolitě. Prostě to kulhá. Samozřejmě si neodpustím klasickou výtku - je to zbytečně dlouhé. linii s malým brýlatým klukem bych úplně vypustil. (18.07.2015)

Hloupá krása. Argento se definitivně vzdal svých filmařských postupů (viz komentář darkrobyka). Trauma však rozhodně nepostrádá atmosféru, vraždy v dešti vždycky potáhnou, a nebojí se ani gore, odťaté hlavy jsou půvabné. Divák však musí víc než kdy jindy rezignovat na základní principy logiky či chcete-li inteligenci celého příběhu, protože Argento vám v závěru dá mat tahem na a9. Za lehce otravný pak považuji i herecký výkon Asie Argento, která se do role anorektičky asi vžila až příliš, což ji dovedlo k neurotickému přehrávání téměř v každém výstupu. S vědomím všech negativ mistrova hollywoodu mne však Trauma potěšilo svou přímočarostí a spádem. Jinými slovy, rozhodně jsem se nenudil. Normální čtyřka. (04.08.2015)

Asi jsem už dávno pochopil, že Argentovi amerika nesluší a asi jsem zvyklý, že sem tam natočil slabší kousek, ale tohle bylo znatelně níž než jeho průměrný podprůměr. Kdyby tam Asia krom žalostného herectví (i když jí bylo 10 tak hrála lépe než v tomhle) nevytasila i kozy dal bych ještě o hvězdu méně. (28.10.2015)

Aura je tajemná osůbka, kterou pronásleduje zákeřná anorexie a záhadný lovec lebek. Mě také pronásleduje nevšední choroba… je nebezpečná, ale zároveň velmi přitažlivá. Čím víc se s ní snažím bojovat, tím je silnější. Je to závislost jménem Dario Argento! Závislost, které se nikdy nevzdám, nebo alespoň do doby, než mě zmáčí první kapky deště. Bohudíky zatím svítí slunce...:) (25.05.2012)

Nad očekávání příjemné překvapení. Vrah přichází v dešti... Argento se oprostil definitivně od většiny svých typických filmařských rysů - bourání obrazu a deformace zlatého řezu ( jak nádherně předvedl třeba v Tmavě červené), hra s modrou, rudou a žlutou ( jako v Suspirii či Infernu) či smysl pro detail - zde snad jen scény s gegonem a zmítající se větev v dešti. Kamera příjemná, hudba ucházející ( jo, Goblin to není...), ale vše tak nějak uhlazené a komorní. Starého Argenta připomene nemilosrdný déšť, spiritistická seance, vidění očima vraha i brutální vraždění, které však postrádá pěnivé gejzíry krve, jak bychom očekávali. Konec byl vydařený! A nechybí odkazy na Psycho (sprcha), Osvícení ( dostanu tě, chlapečku!) či motýlí hrátky, kdy nevinnost motýlů se pojí se zlem ( Poltergeist 2, Mlčení jehňátek ad.) (26.07.2011)