Pot a krv

Než jsem se začal naplno závodně věnovat gaučingu, taky jsem chodil do fitka. Smrdělo to tam testosteronem, nemytým podpaždím a zapařenýma nohama a devadesát procent funících entit tvořili polodementní stažení králíci, co po řvaní na benčpresu vždycky v pauzách na vydýchání mlžili zrcadla, okukovali se jako marnivá, v rozkroku veselá vdova, přičemž u toho strašně zatínali bicáky a hýbali kozama, což doprovázeli květnatými, heroickými výlevy jako například "Kurva, jo!!!". Tihle hošššy většinou měli specifické menu., Žrali pouze čtyřicet žloutku denně, prokládali to tak pěti kostkami ve vodě rozmixovaného tvarohu a sypali bobule tak, že ve čtyřiceti už všichni do jednoho vzpomínají na časy, kdy ještě měli varlata, klouby plné zdravých chrupavek a počet cholesterolem způsobených infarktů nepřevyšoval číslo jedna. Pokud tedy mají čím vzpomínat, protože konec míchy v dutém prostoru údajně paměť nemá. Holt sto osmdesát v benči je sto osmdesát v benči. Já se sice zarazil na trapných sto čtyřiceti, nicméně i tak jsem si u nich vydobyl prudký respekt, protože jsem měl čáry. Uměl jsem ze sebe totiž vysoukat gramaticky správné, rozvité souvětí dokonce i o několika větách, aniž bych mezi spojkami filosoficky několik minut dumal za doprovodu jejich velmi oblíbeného citoslovce "Eeeeeeeeeeeeeeee", zvládl jsem se na permici podepsat rychle celým jménem a nikoliv runami, a ani trošičku jsem u toho nemusel s v koutku vyplazeným jazykem ohryzávat propisku a drbat se bezradně na hlavě. Pan Záliv se konečně vymanil ze zajetí transformačních sraček a spáchal vynikající, svižnou komedii ve stylu "Maléry tupých hovad", ve které se dokonale našel především Dvejn "Superanabolon" Džonsn, protože nemusel vůbec hrát a byl prostě sám sebou. A pokud jste někdy byli ve fitku jako já, nebudete mít vůbec žádný problém uvěřit, že je to podle skutečných událostí! (15.08.2013)

Marně hledám důvod, proč bych měla přihodit jednu hvězdu navíc. Někdo věří ve fitness a já... já se akorát nestačím divit. Dvě hodiny ve společnosti tupých hromad svalů, snažících se prostřednictvím nevkusného humoru spolu se zabíjením, které je založeno na skutečné události, rozesmát diváka. Ona je totiž hrozná sranda zabíjet nevinné lidi a obdivovat vrahům svaly. Docela mě zaráží, kolik lidí nad tím mávne rukou s argumentem, že je to jen popcornovka, u které musíte vypnout mozek. To je sice pěkné, ale mám takové podezření, že na následné zapnutí mozku většina lidí zapomíná. Důkazem je tenhle film v červených barvách. (23.08.2013)

Takže, vyplatilo se to 3 a půl měsíční zpoždění tolerovat, nestahovat kinoRip a zajít do kina? Bylo to těžké, ale stálo to za to! Bay se má po čtyřce konečně vykašlat na Transformery, který zvládne natočit kdejaký pablb a točit si to svoje. Tenhle jeho "menší" projekt patří podle mě k tomu nejlepšímu, co kdy natočil. Trio Wahlberg, Mackie, The Rock do filmu neskutečně skvěle sedí a u prvních dvou zmíněných jsem až nevěřil, jak na sobě zapracovali. Trojici doplňuji také skvěle zmordovaný Tony Shalhoub a Ed Harris (starý Bayův parťák ze Skály) a v neposlední řadě skvělá hudba, slow momenty a nepřetržitě prosluněné prostředí Miami. Tato kombinace na mě prostě zafungovala a někdy jsem se až řezal smíchy. Ovšem netvrdím, že je to film pro každého. Snímek je plný toho nejčernějšího humoru z nejčernějších a vůbec takové typické Bayovské nadsázky, že se až těžko věří, že se tvůrci snažili adaptovat skutečnou událost. Skutečné zúčastněné musí tenhle biják fakt ku*evsky srát, protože si Bay s fakty očividně vytřel prdel a udělal si to po svém. Což je pro diváka super, ale zasvěcené film zcela určitě pěkně naštval a pobouřil. PS : Prostě Bay v nejčistší formě...100%...[09.08.2013_Cinestar_Černý most] (09.08.2013)

Michael Bay ve svém nejvíce john-watersovském módu přináší zvrhle přebujelou vizi perverzní podstaty amerického snu. Scénář podle reálných událostí mohl vzniknout jako moralizující drama či coenovská absurdita, ale jen díky Bayovi a jeho excesivnímu vizuálnímu stylu nabývá našňupaně rozjívenou podobu, která současně celému projektu dodává vyšinutou meta rovinu. Nikdo jiný by nedodal příběhu z devadesátek tu potřebnou mid-90s nesoudnou zhůvěřilost v maximálně atraktivním moderním hávu. (17.11.2020)

Vyzněním podobně absurdní podívaná, jako svého času legendární FARGO bratří Coenů. Tak bizarní, cynické a trefně ironické, nekorektní, dehonestujícím způsobem testosteronové, že si to jistým zvráceným způsobem nelze neoblíbit. Navíc to brutálním způsobem nakopává prdel profláklé idee „amerického snu“ o zemi neomezených možností, kde je možné dosáhnout všeho, stačí jen píle a ctižádost. Tragikomické figurky s čínkou a dolarovým eskem místo mozku, v přesném hereckém uchopení Marka Wahlberga a Dwayne Johnsona, bylo přímo diváckým požitkem sledovat. Nebyl jsem a nejsem fanouškem Michaela Baye. Nikdy neznal a dodnes nezná míru ve svých filmech, ale tady svou neblahou vlastnost vlastně přetavil v něco nečekané – ve svůj nejlepší film. (10.08.2013)