42: Zrod legendy

Športové filmy pokojne oželiem, pravidlá baseballu neovládam, takže ani netuším, čo je zmyslom tejto hry a napriek tomu som poctivo dopozeral dvojhodinový film. Športových filmov nakrútených podľa skutočných životných osudov aktérov som videl mnoho. Prakticky sa od seba nelíšia. Tento sa trochu vymykal svojím naivným antirasistickým ladením Poitierovského typu. Násilná disproporcionácia postáv na dobrých čiernych a zlých bielych vyzneniu filmu skôr uškodila, než prospela. (10.08.2014)

Co jsem prisel na Novy Zeland, zacal jsem se zajimat o sporty, ktery u nas moc popularni / dostupny nejsou - rugby, americky fotbal a nove taky baseball. O baseballu se u nas skoro vubec nemluvi, ale v americe je to jeden z nejstarsich sportu a z americkych filmu casto srsi ruzny odkazy na nejaky vyznamny hrace, jejichz jmeno jsme nikdo nikdy neslysel. Kdyz jsem zacal s baseballem, tak skutecne nekdy v dubnu se hralo a vsichni meli dres s cislem 42 - ted uz konecne vim, proc a kvuli komu to vlastne bylo. Mam tyhle sportovni filmy rad a pokud mi sednou herci a pribehova linka, tak nemam duvod tomu nedat plny pocet. Herci mi sedli, nigga tu buzeraci ustal (ve filmu jednou rozmlati palku, ale prej je to vymysleny pro potreby filmu) a pravem je to hrdina baseballu. (21.05.2019)

Začnu tím, že příběh Jackieho Robinsona nabízel ohromný potenciál. Ty pasáže, kde byl Jackie pod tlakem hloupých xenofobních hulvátů, ještě patřily k těm vydařenějším. Rozhodně všichni ti jižanští rasisti splnili beze zbytku svojí zpátečnickou úlohu, nebylo třeba angažovat k nim pro jistotu ještě germánského nadhazovače s „příznačným“ jménem Fritz Ostermueller. Film hodně trpí děravým scénářem, stopáž je nepochopitelně natáhnutá přes dvě hodiny, spousta záběrů a mnohé dialogy jsou přitom jen zbytečná vata. Vůbec mi v roli manažera nesedl Harrison Ford, za celou dobu jsem si na něj nezvykl. Pořád jsem tam viděl Clinta Eastwooda z jiného baseballového snímku Zpátky ve hře a Ford mu nesahal ani po kotníky. 60%. (13.08.2013)

"Jackie is definitely brunet." U životopisných snímků, pokud sami o jejich životech nemáte páru, težko hodnotit, do jaké míry jsou autentické. Tento se mi ale líbil a docela i pozdával, že si snad moc nevymýšlel. Rozhodně tu platí jako u většiny sportovních filmů, že si tu najde své i nesportovec, tady konkrétně dobře rozvinutou reakci okolí na černochy v 50. letech. Velmi "krásný" byl takový malý okamžik, kdy tam seděl v tribuně otec se synem a otec začal pořvávat, ať ten černoch vypadne z hřiště. Syn nevěděl, co se děje, ale viděl, že bučí všichni, tak se začal opičit po dospělých, protože si myslel, že je to správné. No a takhle je to vždycky se vším i celým tímto filmem.. Předsudky, škaredá to věc. Rasismus ještě horší. Každopádně herecké výkony na výbornou, nějaký ten humor pro mě tam byl taky, přikápli tam trošku romantiky, trošku rebelantství, starého H. Forda, mladého Ch. Bosemana a krásnou N. Beharie a máte z toho parádní snímek na 4*. "Come on, take a shower with me, Jackie. I didn't mean it..." (14.05.2014)

Páčia sa mi americké filmy, kde pekne ukazujú aký boli a stále sú amíci rasisti. Kvôli čomu vlastne bojovali v druhej svetovej vojne? Hádam nie kvôli triedeniu ľudí na viac a menej cenných na základe rasy :) Sa ani nedivím, že bol Hitler taký populárny v USA. Kto vie či pred tým než USA vstúpilo do vojny aj neskandovali často jeho meno na športových podujatiach, keď sa objavil niekto s tmavšou pokožkou. Bolo veľmi príjemne pre černochov sa vrátiť z frontu domov a zistiť, že nemohli ani na hajzel sa behnúť vytentovať, keď potrebovali, lebo WC bolo len pre bielych. Takáto krajina dáva rozumy o demokracií. (08.02.2018)