42: Zrod legendy

Jediné co bych malinko, ale opravdu malilinko vytknula, je to, že na malou chvilku film začal nudit, ale pak se zase hned probral a velmi dobře plynul, v tomto životopisném dílku o baseballovém hráči černé pleti, skvěle zahraném Chadvickem Bosemanen v poválečné, rasistické Americe a s perfektním Harissonem Fordem.. (09.03.2019)

Když si někdo řekne, že by chtěl filmem vystavět pomník tomu či onomu významnému jedinci, tak by se na to měl rovnou vykašlat a odložit to, dokud nevychladne. Což se, bohužel, u tohoto filmu nestalo. Snímek tak očividně staví prvního černošského hráče v baseballové lize na piedestal, až se ho podařilo zobrazit tak, jakoby i sr.l mramor. Jeho povaha je zploštěná na minimum, jen aby se vyzdvihla ušlechtilost a odhodlání. Ani ostatní postavy neoplývají nějakými charaktery, jen vytvářejí ozdobný rám, do kterého je nutno hrdinu zasadit. Film se téměř nezaobírá (začne až ke konci) vztahem Robinsona a jeho bělošských spoluhráčů. Téměř to vypadá, že jen vedle sebe sedí na lavičce nebo hrají - přičemž podle mě bylo jeho přijetí či nepřijetí jednotlivými kolegy z týmu klíčové. Scény Robinsona a jeho manželky zase působí dojmem vyumělkované reklamy na rodinné štěstí. Závěrečná scéna zpomaleného triumfálního oběhu hřiště by snad měla být zakázána Komisí pro potírání největších filmových klišé. ____ Tenhle chlapík si film zaslouží, ale měli do něj dát aspoň trochu lidskosti, pochyb a nejednoznačnosti. P. S. Jediné, co mě na tomhle snímku potěšilo, bylo proslavené objetí černošského baseballisty bílým spoluhráčem před nepřátelským publikem. Gesto, které má už dokonce i sochu, totiž vůbec nebylo okázalé nebo státotvorné. Ve skutečnosti mu jen tak kamarádsky položil ruku kolem krku - a zasáhlo to víc, než stovka projevů na téma rasismus. (26.04.2015)

Dolary nejsou černé a bílé, ale zelené. Každý dolar je zelený. Jasně, rasismus+sporty je věčně omílané téma v amerických filmech a natočilo se jich již mnoho, ale za mě je 42 mnohem stravitelnější, informativnější a emotivnější film pojednávající o velké rasové nenávisti vůči černochům v USA nežli třeba 12 let v řetězech. V baseballu se sice zrovna dvakrát moc nevyznám, tudíž mi všechna ta hvězdná jména přišla naprosto neznámá, ale naštěstí je zde baseball odsunut až na druhou (avšak neméně důležitou) metu, a tvoří spíše pojítko pro vyprávění. Mimochodem Harrison Ford se mi v roli coache Dodgers neskutečně líbil. (10.09.2014)

Měkkotou rozhodně nebyl. Hroší kůži obdařený afro-americký hráč baseballu Jackie Robinson se obětoval, aby posloužil něčemu většímu, než jen vítězství. Samozřejmě hlavně kvůli dalece odpálenému míčku na hřiště plného předsudků a nenávisti vstupoval, jeho příběh však je/má být zajímavý hlavně tím, že šlo o prvního hráče tmavé pleti v americké nejvyšší baseballové lize. Pečlivě si mnul ruce v hlíně, u mety poskakoval jak na kořist natěšená kočka, nenechal se rozhodit a šel si tvrdošíjně za svým. Jenže jiná barva pleti byla toho času za oceánem stále živou hmotou. Za druhé světové války bojovali proti Hitlerovi, v poválečné Americe ale namísto oslavování zažili jen segregaci a diskriminační zákony. Američané prostě podobné příběhy s jasnou premisou potřebují. Oscarový scénárista Brian Helgeland stojí za takovými kousky jako Tajemná řeka nebo L. A. – přísně tajné, v posledních letech spolupracoval zejména s renomovanými bratry Scottovými. Nyní se znovu vrátil k režii a nedopadlo to ani zdaleka zle. Tedy pokud na jeho stokrát omletou hru s jasně vyloženými kartami přistoupíme. Někteří asi ano.. (23.09.2013)

Všechna možná klišé sportovních filmů a filmů s rasovou tematikou pohromadě. Nejsem fanda baseballu, Jackieho Robinsona jsem neznal, pouze mám rád poutavé filmy, které mě dovedou pobavit. 42 se to povedlo tak napůl a ještě s odřenýma ušima. Je to pohádka, ve které se během dvou dlooouhých hodin nestalo naprosto nic nečekaného (a to přesto, že o Robinsonově životě jsem nevěděl doopravdy nic), jen jsem si v duchu odškrtával "povinné scenáristické položky". Vše naštěstí zachraňoval fantastický Harrison Ford, který si roli očividně užíval (a bručel skoro jako Walter Matthau). (03.05.2014)