Príbeh veľkej lásky

Sympatičtí herci táhnou celkem zajímavý indie film, jehož hlavní a bohužel dost zásadní chybou je fakt, že se nedokáže rozhodnout, jestli chce být spíš komedií, romantikou nebo dramatem. Výsledný mix je tak od všeho trochu, ale jako celek moc nefunguje. Což je škoda, protože potenciál to má ve všech rovinách, ale snaha svézt se po módní vlně podobně laděných filmů v tomhle případě vyzněla spíš do prázdna. (30.09.2014)

Indie film o vzťahu, ktorý nikdy nemal skončiť, ale skončil. A viete čo? Je to celkom nudný blábol. Vzťahovka alá Zach Braff, sa nekoná. Je to príliš ťažkopádne, príliš zahľadené do seba a masturbujúce nad tým, ako to vo svete funguje. Lenže čo s toho divák má? Postavy nie sú veľmi sympatické, už len preto, lebo sa nevedia rozhýbať zo svojim životom, a stále sa vracajú k minulosti, čo značí že sa divák musí vracať s nimi. Tých pár úsmevných momentov je zahádzaných kopou sebaľútosti a depresie a náznak niečoho nového na konci mi prišiel ako keby sa žiadna zmena v skutočnosti nestala. Je fajn, že si herci napíšu scenár v ktorom si aj sami zahrajú, ale ako si zabudli a to, že film by mal byť pre divákov. Možno že som príliš krutý, ale jednoducho takýto druh filmov zo života, mi začína liezť krkom, pretože sa z nich nestáva nič iné len variácia na stovku podobných filmov. Kam sa podela magickosť Juno, uletenosť Super, alebo vyspelosť Garden State? Trocha pozitivizmu by to chcelo a nie sa vŕtať v hnoji, ktorý mohol byť po 20 minutách vyriešený. (02.03.2013)

Máte vztah, který klape, ale neuvědomujete si to. Partner vám přijde nesoběstačný, bez cíle, děti byste s ním mít nechtěla. Podáte žádost o rozvod. Ale pořád si s tím chlapem rozumíte... Rashida Jones si napsala scénář na tělo. A jak už to bývá, chtěl ten její příběh dramaturga, některé její ambice jí někdo mohl vymluvit. Ale nestalo se. Když pak je člověk přesvědčen, jak bezvadně si to sepsal a zahrál (naštěstí nerežíroval, to obstarala kamarádka), nevidí zápory svého díla. Přitom námět je chvályhodný – tématem je nutnost umění dospět. Umět si přiznat, kde jsou mé hranice, vidět to skutečně důležité, nebo v sobě objevit a nepotlačovat city. Hlavní hrdinka filmu sice podá žádost o rozvod, ale Jesse jí pořád chybí. Přitom ten se už chce pohnout dál, takže si najde partnerku, ta ho motivuje na sobě pracovat a stát se respektovaným výtvarníkem, čekají rodinu. Zato do té doby úspěšná Celeste dělá najednou jednu chybu za druhou, v práci se nedaří, a najednou zjišťuje, jak jí Jesse chybí. Snaží se o to, aby se vrátil, ale věci už zkrátka nejsou tam, kde byly. A to ani, co se předbíhání ve frontě týče (důležitý motiv, jenž dostaneme jako diváci naservírovaný třikrát, s podivným vysvětlením, že předbíhání je vlastně správné). Špatně postavená je celá kostra vyprávění. U některých scén si jen můžeme odškrtávat povinné položky (mejdan, snaha se opít, nevydařená snaha o jiné rande...), jindy přijdou na řadu trochu podpásovky (veganská restaurace). Avšak hlavní problém je, že herec Andy Samberg vedle herečky Rashidy Jones vypadá maximálně jako její mladší brácha. Bývalého manžela mu těžko věřit. Stejně tak vedení příběhu je kostrbaté, a tam, kde mělo být vtipné, je zoufale nudné. Nechybějí nakonec ani středostavovské atributy – svatba jejich kamarádů i s proslovem, nestíhání této svatby apod. Jako kdyby autorka měla nakoukané romantické filmy, a až na sraz na Empire State Building všechny využila. Jenže lacině, bez dalšího nápadu. Navíc u obrazu těžko sem tam něco poznat, neb kamera nepostojí, pořád se kýve a sem tam dokonce juká na herce z nemyslných podhledů nebo nadhledů. Potěší konec, který není romantickou nelogickou slaďárnou, ale vychází z určité psychologie postav (nakolik nám byly představeny skutečně jen letmo) a reálného světa. Je to však málo, i přesto, že se nám opět dostane ponaučení o tom, jak předbíhat ve frontě je správné. (19.04.2013)

Film se mi líbil a spíše bych řekla, že se jedná o hořko-sladkou komedii. Myslím, že pěkný příběh ze života a upřímně mě také někdy Celeste štvala, i když jsem jí vlastně i rozuměla, co jí vadí, ale prostě nikdo není dokonalý, a to ona zjistila, až když už není cesta zpět. Film ze života a ten konec mě zamrzel, pořád jsem doufala, že to dopadne nějak lépe :) (03.02.2014)

Tohle fakt není film, který Vám zvedne náladu. Osobně bych film popsal jako slabší verzi Blue Valentine. A i když, jsem neměl zrovna na takovýhle film neměl náladu, tak se mi dost líbil. Líbilo se mi jak to je přirozený. Jsou tam klišé, přesto jsem tam cítil, že scénáristé a herci v jedné osobě moc dobře vědí o čem píšou. Režie je v pohodě, taková ničím nepřekvapují a neurážející. Rashida Jones je dobrá herečka, kterou jsem si zamiloval v Parks and Recreation a tady jsem si její herecký koncert užil. Andy Samberg je zde dost utlumený a pro mě bylo opravdu zajímavé vidět ho v této poloze. Mile potěšil Elijah Wood, Emma Roberts nebo Chriss Messina. Celeste a Jesse navždy je fajn snímek, na který je dobré mít tu správnou melancholickou náladu, protože teprve tehdy, Vás dokáže dost silně zasáhnout. (20.03.2016)