Príbeh veľkej lásky

Máte vztah, který klape, ale neuvědomujete si to. Partner vám přijde nesoběstačný, bez cíle, děti byste s ním mít nechtěla. Podáte žádost o rozvod. Ale pořád si s tím chlapem rozumíte... Rashida Jones si napsala scénář na tělo. A jak už to bývá, chtěl ten její příběh dramaturga, některé její ambice jí někdo mohl vymluvit. Ale nestalo se. Když pak je člověk přesvědčen, jak bezvadně si to sepsal a zahrál (naštěstí nerežíroval, to obstarala kamarádka), nevidí zápory svého díla. Přitom námět je chvályhodný – tématem je nutnost umění dospět. Umět si přiznat, kde jsou mé hranice, vidět to skutečně důležité, nebo v sobě objevit a nepotlačovat city. Hlavní hrdinka filmu sice podá žádost o rozvod, ale Jesse jí pořád chybí. Přitom ten se už chce pohnout dál, takže si najde partnerku, ta ho motivuje na sobě pracovat a stát se respektovaným výtvarníkem, čekají rodinu. Zato do té doby úspěšná Celeste dělá najednou jednu chybu za druhou, v práci se nedaří, a najednou zjišťuje, jak jí Jesse chybí. Snaží se o to, aby se vrátil, ale věci už zkrátka nejsou tam, kde byly. A to ani, co se předbíhání ve frontě týče (důležitý motiv, jenž dostaneme jako diváci naservírovaný třikrát, s podivným vysvětlením, že předbíhání je vlastně správné). Špatně postavená je celá kostra vyprávění. U některých scén si jen můžeme odškrtávat povinné položky (mejdan, snaha se opít, nevydařená snaha o jiné rande...), jindy přijdou na řadu trochu podpásovky (veganská restaurace). Avšak hlavní problém je, že herec Andy Samberg vedle herečky Rashidy Jones vypadá maximálně jako její mladší brácha. Bývalého manžela mu těžko věřit. Stejně tak vedení příběhu je kostrbaté, a tam, kde mělo být vtipné, je zoufale nudné. Nechybějí nakonec ani středostavovské atributy – svatba jejich kamarádů i s proslovem, nestíhání této svatby apod. Jako kdyby autorka měla nakoukané romantické filmy, a až na sraz na Empire State Building všechny využila. Jenže lacině, bez dalšího nápadu. Navíc u obrazu těžko sem tam něco poznat, neb kamera nepostojí, pořád se kýve a sem tam dokonce juká na herce z nemyslných podhledů nebo nadhledů. Potěší konec, který není romantickou nelogickou slaďárnou, ale vychází z určité psychologie postav (nakolik nám byly představeny skutečně jen letmo) a reálného světa. Je to však málo, i přesto, že se nám opět dostane ponaučení o tom, jak předbíhat ve frontě je správné. (19.04.2013)

"Zasraný Švédi !! Oni snad dělaj ten nábytek naschvál tak, aby se nedal sestavit, jenom aby tě nasrali !!" ;) Bože můj, tak to byla nečekaná pecka !! Ani si, bez ohledu na to bizarní mně velmi blízké téma, nevzpomenu, kdy jsem naposled viděl podobně úžasnou, řekněme třeba romantiku, která navíc nese tolik ozvláštnění v rámci nejen žánrových vzorců, že se nestačím divit, návdavkem s tak fantastickým skriptem.. Nicméně mě vůbec nepřekvapuje, že ten napsala právě krásná Rashida Jones, ty vlastní zkušenosti tu zkrátka cítíte, a tak se otázka, kdo by zvládl napsat podobnou roli lépe na tělo talentované herečce než ona sama, jako poměrně zbytečná.. Rozhodně se nejedná o dokonalý film, to spíš řemeslně jistý, se slušnou chemií, luxusně napsaný, zvlášť silný v dialogu, živoucí, nepředvídatelný a chytrý.. Vtipný i v jistých pasážích nesmírně smutný !! Lee Toland Krieger, jehož jméno mi dosud absolutně nic neříkalo, mě hodně namlsal, a tak si tohohle nadaného režiséra budu rozhodně všímat.. A takové snímky se dnes moc netočí, což zamrzí, ale těžko se divit, když patří očividně mezi ty tolik nedoceněné.. No, nechte bejt, vaše chyba !! Za mě čtyři a půl naprosto bez rozmýšlení.. (12.08.2015)

Komedia, ktore sa snazi vkusne poprepletat priatelstvo s laskou, ale nadari sa to ani ustrednej hereckej dvojici, ani reziserovi Toland Kriegerovi. Po asi 20- 25 minutach som sa zacal nehorazne nudit. Takehoto priemeru je tolko, zeby sa dal lopatami prehadzovat, tak preco sa sakra toci furt novy a novy priemer? Cirych 50 % (19.03.2013)

Indie film o vzťahu, ktorý nikdy nemal skončiť, ale skončil. A viete čo? Je to celkom nudný blábol. Vzťahovka alá Zach Braff, sa nekoná. Je to príliš ťažkopádne, príliš zahľadené do seba a masturbujúce nad tým, ako to vo svete funguje. Lenže čo s toho divák má? Postavy nie sú veľmi sympatické, už len preto, lebo sa nevedia rozhýbať zo svojim životom, a stále sa vracajú k minulosti, čo značí že sa divák musí vracať s nimi. Tých pár úsmevných momentov je zahádzaných kopou sebaľútosti a depresie a náznak niečoho nového na konci mi prišiel ako keby sa žiadna zmena v skutočnosti nestala. Je fajn, že si herci napíšu scenár v ktorom si aj sami zahrajú, ale ako si zabudli a to, že film by mal byť pre divákov. Možno že som príliš krutý, ale jednoducho takýto druh filmov zo života, mi začína liezť krkom, pretože sa z nich nestáva nič iné len variácia na stovku podobných filmov. Kam sa podela magickosť Juno, uletenosť Super, alebo vyspelosť Garden State? Trocha pozitivizmu by to chcelo a nie sa vŕtať v hnoji, ktorý mohol byť po 20 minutách vyriešený. (02.03.2013)

Predpokladám, že nie som jediný komu štýl a atmosféra tohto filmu pripomínalo (500) Days of Summer. Ako udržať pri živote priateľstvo aj po rozchode / rozvode? A je to vôbec možné? Však Láska predsa len tak rýchlo nezmizne a už vôbec nie u oboch ľudí súčasne, takže asi v takom priateľstve zostane aj naďalej nejaká neutíchajúca nádej (minimálne u jedného určite, možno aj u u oboch nezávisle). Ale teraz k filmu. Ten príbeh nebol vôbec zlý, dokonca by som povedal, že nadpriemerný. Veľké výhrady mám však k spracovaniu. Vôbec to nevyvolávalo ten dojem aký by bol za potreby. Namiesto tvorivej irónie boli situácie odľahčované skôr trápnymi monológmi, a to mi prišlo dosť nežiadúce. Ale ako pointa príbehu a vlastne aj väčšina deju bola naozaj znamenitá. No nie je to prvý, a asi ani posledný film zameraný na tému Lásky neláskavej, takže toto je v tomto ohľade taký ľahký nadpriemer - hlavne vďaka tomu, že sa to vyhlo klasickým americkým klišé. (04.01.2014)