Réžia:
Martin FričKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Dalibor C. VačkářHrajú:
Jiřina Bohdalová, Vlasta Matulová, Rudolf Deyl ml., Jiří Sovák, Radoslav Brzobohatý, Jan Tříska, Martin Růžek, Josef Větrovec, Jaroslav Mareš (viac)Obsahy(1)
Príbeh o vzbure českých vojakov na sklonku 1. svetovej vojny, voľne inšpirovaný skutočnými udalosťami. Na konci mája 1918 sa do Rumburku vracajú navrátilci z ruského zajatia, dúfajúc, že vojna sa pre nich už skončila. V kasárňach a na cvičisku však ďalej pokračuje rakúsky dril a jeho brutalita a nezmyselnosť u nich vyvolávajú stále väčší odpor. Keď sa rozšíri správa, že majú byť opäť vyslaní na front, vypukne vzbura... (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (82)
Film uplne neodpovida historickym realiim. Presto si myslim, ze u nas vzniklo jen malo filmu o prvni svetove valce a tak si zaslouzi pozornost. Film se venuje jen vzpoure ceskych vojaku v Rumburku a je trochu zidealizovan v jejich prospech. Za povedenou roli Jiriny Bohdalove a velkemu zastupu znamych hercu pridavam hvezdicku. ()
Martin Frič a válečný film? Cože? Podle mě tohle spojení nejde dohromady. A také to tak zpočátku vypadalo, ale opravdu jen z počátku, protože ve druhé polovině to byl dramatický válečný film se vším všudy, který vrcholil jednou velkou popravou. Mrazivý záběr, ve kterém byly v popředí rakve, dále farář a v povzdálí odsouzenci na popravu. Impozantní scéna, kterou bych čekal třeba od Otakara Vávry, ale ne od Martina Friče. Ostatně celý tento film byl pro mě velikým překvapením. Zklamala mě jen střelba ozbrojených velitelů do neozbrojených vojáků, kteří jim šli naproti. Nikde žádná krev, padali tak, že sebou jen tak plácli na zem. Tohle bylo poznat, jak je to nahrané. [1201. hodnocení, 66. komentář, 74%] ()
Pozdní Fričův snímek z konce první světové války mě pokaždé překvapí svou uměřeností a koncentrací, přes něž se režisérovi podařilo vykreslit charaktery všech postav tak bohatě, jako by každý ze zúčastněných byl tím ústředním hrdinou, o jehož život se hraje především. Každý, přesně zasazený do setmělého panoptika konce války, která do poslední chvíle nepřestává stravovat lidské životy, s sebou do zkázonosného víru stahuje celou svou životní zkušenost, všechna svá pouta, všechny sny a veškeré své lpění na – dávno ztracené – svobodě, jejímiž zlomky ozařuje tmu, která se před ním rozprostírá. Přes heroismus některých osobních povstání, která v celém praporu rozdmýchají vzpouru, plane skutečná vůle k životu jen z Tonky: v této jen zdánlivě jednoduché kabaretní zpěvačce se střádá jiná válečná bolest, než jakou znají (ostatní) vojáci, a proto také utíká ze „své“ fronty – a proto se také nakonec vzbouří proti nespravedlnosti s takovou samozřejmostí a bezelstností, až to vyráží dech. Její revolta, zmarněná jako ta předešlá, ale jí tragičtější, promlouvá adresně ke každému divákovi a vtahuje každého do boje, nechávajíc jej poznat, že ani on nežije v míru, ale jen v příměří. ()
Na temu vojenskych povstani roku 1918 som videl 2 filmy : Styridsatstyri 1957 a teraz uz aj Hvezda zvana Pelynek. Rumburska vzbura 1918 - takl o tej som vdel len minimum, vdaka filmu sa vsak dozviem kopu novych informacii. Obycajne dialogy prevazuju, a to dodrzuje aj tento film, vyborne je vykreslenie atmosfery roku 1918, Rudolf Deyl st. film vyborne tahal, stihal v pohode aj Brzochudobny a videl som tu aj Cestmira Randu st /Kladivo na Carodejnice/. Pre mna jeden z najlepsich Fricovych filmov, spolu s Cisaruv Pekar, Pekaruv Cisar 1951, Pocestne Pani Pardubicke 1944. Ovsem, Fric mal ale hodne kvalitnych filmov : 89 % ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (6)
- Natáčení probíhalo převážně v Rumburku. (ČSFD)
- Scenárista Jiří Procházka se inspiroval skutečnou historickou událostí, a to vzpourou, k níž došlo na konci 1. světové války u sedmého pěšího pluku rakousko-uherské armády v Rumburku. (Terva)
- Počas natáčania sa zoznámili Radoslav Brzobohatý (Stanislav Vodička) a Jiřina Bohdalová (Tonka), čo nakoniec skončilo svadbou. (Raccoon.city)
Súvisiace novinky
Magických 8: zatracované i opěvované filmy naší minulosti
Přípravy komorního filmového festivalu Magických osm, který ve spolupráci s Městskou částí Praha 6 připravilo kino Ořechovka, vrcholí. Kromě ojedinělé příležitosti shlédnout filmové lahůdky, které… (viac)
Film Hvězda zvaná Pelyněk je romanticky zidealizovaný pohled pro potřeby komunistické ideologie. Rumburská vzpoura z 21. května 1918 má být legitimním zdůvodněním přirozeného dějinného vývoje člověka v socialistickou společnost, slouží jako základna k pacifistickému hymnu. Autorem filmu byl Jiří Procházka, ideolog, hlavní dramaturg i scénárista 30 případů majora Zemana. Z vojenského hlediska jde o kontroverzní situaci, vzpoura vyšla z materiálních důvodů, z toho důvodu ani nemůže být žádným státním zřízením akceptovatelná. Důvody národní, či bolševické, revoluce jsou pochybné, neboť šlo o vojáky z ruského zajetí, kteří dali přednost návratu domů před vstupem do zahraniční armády. Martin Frič zde sice dokáže navodit náladu niterného neklidu, ale vše slouží potřebám pacifistického hymnu a pro nutné zvýraznění toho společensky prospěšného záměru využívá i rozmáchlá patetická gesta a nepatrné ideové výhrůžky. Aneb nepřipravenost furiantského ducha náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády pro potřeby světové lidové revoluce je příčinou, proč si musí vystačit s pacifistickým pamfletem na kořistnickou aroganci moci habsburského císařství. Hrdinou revoluce je František Noha (příjemný Rudolf Deyl ml.), předválečný cirkusový artista, střelec, vracející se z ruského zajetí a stanným soudem označený vůdce vzpoury. Jediný pragmatický hlas, vyzývá k rozpoutání masovějšího ohlasu povstání, vzešlého z náhodného impulsu, nikoli na základě organizace. Důležitou postavou je Emil Červenka (lidový Jiří Sovák), vojín a furiant, bez známek vůle a trpělivosti využít nastalou krizi ke skutečnému osvobození. Proto se buduje pacifistický památník filmu. Ideologickým hrdinou je Stanislav Vodička (zajímavý Radoslav Brzobohatý), kaprál a romantický idealista, jehož stále děsí noční můry válečné fronty. A budovaný pomník mohutní a rozkvétá běloskvoucím kvítím poslání. Hlavní ženskou postavou je Tonka (nevyrovnaná Jiřina Bohdalová), barová zpěvačka a obletovaná animírka se ctižádostivě dobrodružnou ženskou duší a tělesnou slabostí k české spodině. Výraznou postavou je Lojzík Hlas (zajímavý Jan Tříska), mladý a životem ještě neobroušený a praktickou láskou dosud nepolíbený střelec. K výraznějším postavám patří taktéž Vojtěch Kovář (zajímavý Martin Růžek), se stavem v kasárnách nespokojený závodčí a další z těch vůdců rebelie, označený stanným soudem. Z dalších rolí: z rozšiřující se špatné nálady nervózní velitel posádky, hejtman Dicker (Jaroslav Raušer), sadistický vojenský cvičitel, feldvébl Klozberg (Čestmír Řanda st.), provozovatelka vojskem oblíbené vinárny, paní Hilda (Vlasta Matulová), na Čechy alergický rakouský generál (Zdeněk Štěpánek), opatrný, ale vojensky disciplinovaný oberleutnant Čekal (Bohumil Švarc st.), či voják s pozdním nástupem Karel Werner (Jaroslav Mareš). Hvězda zvaná Pelyněk má vynikající atmosféru a obrazové výjevy, přesto nakonec převládl směr k vybudování monumentálního památníku masového lidového uvědomění a zprovoznění pacifistického hymnu, kde pevnou rukou vládne patos a ideologicky idealistické předsevzetí. Češství se v těchto podmínkách jeví jako diletantství, nikoli jako vlastenectví. () (menej) (viac)