Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Lenka Vlasáková jako Božena Němcová v polohraném dokumentu o méně známých skutečnostech ze spisovatelčina života.  21. ledna 2012 uplyne 150 let od smrti Boženy Němcové. Když se před několika lety v České televizi uskutečnila soutěž o Největšího Čecha, Němcová se v ní umístila - jako jediná žena - v první desítce. Je vysoké hodnocení emancipované české spisovatelky 19. století spravedlivé? Co ví dnešní člověk o Němcové, kdo čte její práce? Obecně všichni znají Babičku. Mladí většinou ale jen z Moskalykova filmu, stejně jako znají její pohádky z různých filmových a televizních adaptací. Ti starší si asi připomenou černobílý film s Terezií Brzkovou a Natašou Tánskou v rolích Babičky a Barunky a možná i filmovou Divou Báru. Ze spisovatelčina života někteří lidé vědí, že Babičku napsala poté, co jí zemřel milovaný syn, že měla hodně milenců a že umřela v bídě. To je na popularitu první dámy naší literatury, první emancipované a občansky statečné demokratky, trochu málo... (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (16)

yarca 

všetky recenzie používateľa

Božena Němcová je pro mě osobně moje guilty pleasure - obdivovat tuto spisovatelku a její tvorbu není úplně in, když se pohybujete mezi dítky školou povinnými. Nicméně se ani v tomto prostředí svými sympatiemi k této dámě netajím. A v tomhle hraném dokumentu ji skvěle ztvárnila Lenka Vlasáková. Její Božena Němcová hodně uvěřitelná a přesvědčivá. A moc se mi líbil její křehký projev... ()

sharka.68 

všetky recenzie používateľa

Betty Panklová- Božena Němcová, nádherná Lenka Vlasáková nebo tragická Jana Březinová, jiné herečky ne....dobře volené kostýmy, prostředí a nepříliš známá fakta...ráda bych věděla,zda je Betty skutečně dcerou Dorothey a Clam - Martinice...ale na vztahu,který k ní mám, to nic nezmění, má moji úctu a respekt. ()

Reklama

Ak.žena 

všetky recenzie používateľa

Jako zajímavé doplnění stávajících znalostí dalšími střípky ano. Jako edukační materiál do hodin literatury na SŠ asi ano. Jako hodnotný zdroj s vlastní výpovědní hodnotou, který nastiňuje nový pohled na Němcovou? Ne a ne. Pokud se tu někdo snažil o nenucenou autenticitu, asi se to nepovedlo, když jsem z hereckých scén měla podobný pocit jako z těch v "O poklad Anežky české". Pokud o autenticitu nešlo, chyběl mi zde tvůrčí otisk, specifikace pohledu, prameny a pohnutky, aby si dokument získal mou důvěru. Jestliže však nešlo ani o tu tvůrčí práci, napadá mě už jen cíl "zpřístupnění některých faktů přijatelnou formou". Tento případný cíl je sice na můj vkus trochu nedomrlý, ale je splněn a k něčemu to je. ()

Mylouch 

všetky recenzie používateľa

Méně bývá více. Hlavně se nenechat strhnout úvahami, proč se skvěle typově zvolená Božena v úvodu zastaví právě u náhrobku J.E.Purkyně, který ji navíc přežil. Režisérky se nedokázaly držet objektivizující sugesce hraného dokumentu a doplnily ji místo sjednocujícího průvodce výpověďmi různých odborníků, které zejména jako doprovod hraného filmu působí rušivě a narušují jednotu formy i kompaktnost obsahu. Každý má přitom k tématu co zajímavého říci, ale hlavně v případě V.Cílka jsem měl pocit, že jde nejvíce o nastavování předchozí spolupráce s rež. L.Václavovou. Ve snaze uplatnit výsledky rešerší stále více převládá obyčejná publicistika a vrcholem odklonu od formy je užití záběru s Babičkou J.Pechy. Obsahově je dokument současným minimálním standardem o životě spisovatelky. ()

HonzaBez 

všetky recenzie používateľa

"Kdybys byl ten rozum tehdáš míval, co nyní máš, a mě tak znal, byl bys ze mě jinou ženu udělal..." Tento hraný dokument o naší "Paní spisovatelce" Boženě Němcové je krásnou mozaikou vystavěnou především z její autentické korespondence a dále z několika pěkných hraných scén s výbornou Lenkou Vlasákovou. Faktografickou úroveň dokumentu podtrhují zajímavé vstupy např. od profesorky Janáčkové či Václav Cílka. ()

Galéria (10)

Zaujímavosti (1)

  • Ve filmu se nachází scéna, kdy spisovatelka Božena Němcová (herečka Lenka Vlasáková) stojí u hrobu Jana Evangelisty Purkyně. Božena Němcová však zemřela v lednu roku 1862, ale J. E. Purkyně až o několik let později, konkrétně v červenci roku 1869. (Lynette)

Reklama

Reklama