Maniak

Tak nám Frodo trošku povyrostl a je teď samá ruka samá noha (a je ukradený, že většina z nich je umělá). Mamka, kterou tak rád po očku sledoval, hlavně když si hrála na (vy)honěnou s pány, je už nějakou tu dobu pod drnem, ale zanechala mu docela zajímavou živnost. Vlastně nejen tu, taky pořádnej maglajz v hlavě, takže se klukovi úchyláckýmu občas ty sexuální radovánky s holkama nepatrně zvrhnou a místo kalhotek si jako suvenýr schovává pramínek jejich vlasů, byť i s šedou kůrou mozkovou. Elijah Wood jako drobný plachý kluk měl být nejspíš režisérovým trumfem, chvilkami jsem mu toho maniaka i věřil, ale nějak mě zarazilo to liduprázdné město a říkal jsem si kde co asi rozdávají zadarmo, že jsou všichni v trapu. Za pochvalu ale stojí nápad natočit celý film jako first person podívanou .. (02.05.2013)

Dobře odvedená práce. Depresivní vizuál a především vynikající hudba (no kdo by nevzpomněl na Refna?) zajišťují čtvrtou hvězdu. Povedený moderní pohled na mé zamilované osmdesátky. Město a člověk. // S odstupem potvrzuji - zatím nejlepší soundtrack roku.// Tak jo, jeden z těch filmů, které s časem zrajou jako víno, takže po půl roce od kina a další projekci zvyšuju na 5*. (12.02.2013)

[Cinematik 2014] Pôvodnú verziu som nevidel, takže som oprostený od porovnávania. Predne sila Maniaka spočíva vo forme, nie obsahu. Využitie subjektívnej kamery len ťažko hľadá konkurenciu, retro elektronický soundtrack rozprúdi krv v žilách a gore je pôsobivé. Umelecky pojatý a do umeleckého prostredia zasadený horor však trpí nedostatkami v oblasti, ktorá robí problém mnohým podobne soft-artovým filmom, a to je fabula. Jednak je hlavný antagonista doslova vystavaný na tom najjednoduchšom freudovskom modele zvrátenej sexuality a narušených rodinných vzťahov, jednak sú po celom, relatívne plytkom deji rozsiate absolútne žánrové klišé a stereotypy (obeť vždy zvolí najhlúpejší spôsob úteku a zabijak ju bez ohľadu na rýchlosť vždy dostane). Ku koncu je vývin čoraz predvídateľnejší, ale aj po celú dĺžku Khalfoun nevie udržať konštantné napätie, ale osciluje medzi genialitou a nudou. Pritom nápady ako nabúranie diváckeho vnímania určitých sekvencií pomocou opakovania určitých scén z inej perspektívy ako očami hlavnej postavy, prípadne prostredníctvom fotografií sú zaujímavé a majú potenciál, ktorý žiaľ zostal nevyužitý. A podobné impresie mám z celého filmu. 60% (13.09.2014)

Kto od filmu čaká niečo strašidelného, temného, poučného, tak sa nedočká. Ani krvavého veľmi nie, aj keď to skalpovanie je drsné. Kto hľadá niečo nevkusné, odporné a drsné s trochu netradičným prístupom , tak si príde na svoje. Režisér zvolil pohľad maniaka, v ktorom vidíme "pracovať " jeho ruky , ale jeho tvár je nám priamo ukázaná len veľmi výnimočne. Vidíme ho skôr v odrazoch zrkadiel a výkladov. Akoby E. Wood nosil kameru zavesenú na krku. Celé je to o prenasledovaní a skalpovaní šľapiek, natočené s chladnosťou, kde k žiadnej postave necítite vôbec nič. Záblesky ľudskosti sa snaží v divákovi prebudiť postava fotografky, ale stále je to chladné. Možno chcel režisér konkurovať filmu Henry-portrét masového vraha, ale ten ponúka i atmosféru a herecké výkony. Tu sa o herectve E. Wooda baviť nemusíme, ten hraje skôr svojím hlasom . Čudný a chladný film, ktorý mi nič nedal. 40%. (11.10.2013)

Maniak vypadá jako něco, co dnes mohl točit Dario Argento, kdyby na prahu nového tisíciletí nezesenilněl. Khalfounův film připomíná Argentovu tvorbu (a vůbec italské giallo v letech největší slávy) mnoha znaky: Tím nejzjevnějším je extenzivní využívání hlediskových záběrů, ale opomenout nelze ani součinnost brutálního násilí a zdůrazněné sexuality, motiv panenky / figuríny, vrahovu psychickou labilitu s původem v dětském traumatu, užívání ikonických giallo zbraní (nůž, břitva, sekáček), halucinační scény, znepokojivou elektronickou hudbu a dekorativní obrazové pojetí (často přítomné tapety s květinovými vzory, opakované užívání červené barvy). Hned první vražda je dokonce provedena identickým způsobem jako v Argentově Děsu v opeře. Potěšilo mne, že převládající POV perspektiva je využita důkladněji než jen jako prvoplánová atrakce - režisér si sice občas pomáhá vrahovými pohledy do zrcadla, ale většinou je jeho zneviditelněná mimika zajímavě nahrazena jednak změnami v jeho dechu a pak také možností přesně sledovat pohyb jeho zraku. Je mi skutečně líto, že jsem se tímhle filmem nechal zlákat až na základě recenze v Cinepuru a minul jsem ho v kině. (05.05.2013)