Je to len koniec sveta

"Nerozumím ti. Ale miluju tě. A to mi nikdo nevezme." ___________ Excelentní komorní melodrama, který by nebylo vůbec špatný ve formě divadelní hry. Jak jsem podotýkal u zatím posledního Dolanova snímku Matthias et Maxime, je znát, že ten excentrický mladík pomalu ale jistě dospívá, a nečekaně začíná preferovat umírněný a seriózní přístup -  ale právě zde není jeho signifikantní rozmanitý rukopis vůbec podstatný, poněvadž pré zde reprezentuje pozoruhodná studie psychologie postav.... Výhradně francouzský casting výborný - impulzivní démon Vincek jako vždy až živočišně exceluje, a famózní Léa Seydoux mu herecky oponuje - zbytek je zde v podstatě jen 'na oko'. Dolan zde dokonale zachytil tzv. tíživou atmosféru dosud nevysloveného (laicky řečeno prolomení ledů), která sžírá nitro svých charakterů. Sice by bylo bezpochyby zajímavější, kdyby Dolan do narativu zakomponoval i retrospektivu protagonisty [anebo hudební introspektivu] a zintenzivnil tak vzájemné dysfunkční vztahy ústředního sourozeneckého tria a jejich rodinných hodnot. No a závěr až moc tlačí na pilu.... Nepopírám, že se mi Xavíkova nynější tvorba vyloženě nelíbí, Je to jen konec světa budiž důkazem - jde totiž o strhující herecký koncert, který staví na principu jednoduché premisy a nenucený přirozenosti dialogů - jenže jeho raná tvorba, která glorifikuje nekonvenční a inovativní stylistický inovace a kreativní extravaganci, je prostě někde jinde.... VERDIKT: 8,5 kukaček z 10 (06.07.2020)

Xavier Dolan je vo svojich 28 rokoch majstrom atmosféry. Rôznymi uhlami kamery, pestrými farbami a predovšetkým (ako vždy) geniálnym výberom hudby, si s mojimi pocitmi 97 minút robil čo sa mu zachcelo. Na jeho vizuáli som závislá čím ďalej, tým viac. S príbehom to ide skôr opačným smerom. Tak ako ma v tomto smere sklamal Tom na farme, ani táto melodráma ma úplne neočarila. A rozhodne na to mala predpoklady, no nedostatok priestoru. Jemne sa načrtá strach, bolesť, výčitky, chyba v komunikácii, surová ignorancia - toto Xavier proste vie, vyžíva sa v tom. No tentokrát ako keby sa ponáhľal, v mnohých momentoch dialógy iba kĺžu po povrchu, aj s tak vynikajúcimi hercami ako V. Cassel a N. Baye. Dolan tak za necelú hodinu trištvrte rozhodne ani na sekundu nenudí, avšak nenapĺňa potenciál. Vôbec by som sa neurazila, keby som bola s Louisom na návšteve dlhšie. Režisér sa opäť premieta do hlavnej postavy minimálne cez sexuálnu orientáciu, i keď tentokrát jej nedáva dôležitú úlohu, akoby sa z tohto už vyrozprával - som teda zvedavá, s čím príde nabudúce. (30.07.2017)

Xavier Dolana má mé uznání. To, co ve svých letech dokázal, je obdivuhodné. Během několika let si dokázal vytvořit filmařskou osobnost, která má vlastní styl, a stal se ve světě filmu pojmem. Juste la fin du monde přináší osobitým způsobem zpracovaný pohled do centra dění jedné rodiny prvotřídního obsazení:) Gasparda Ulliela mám ráda již od doby, co ztvárnil mladého Hannibala Lectera, Vincent Cassel je herecký démon, Marion Cottilard působí jako zasněná dáma z dávných časů a Léa Seydoux, ač mě zatím nedokázala příliš uchvátit, je tady fakt kočka. Snímek má zvláštní atmosféru, všichni vedou v podstatě své monology, svěřují se Louisovi, který po většinu filmu jen naslouchá. Gaspardovo charisma prokazuje svou sílu i jen prostřednictvím pohledu, či jemných gest. I když se ve snímku hodně mluví, měla jsem z něj i tak dojem nevyslovených skutečností. Dokonalý soundtrack s peckama I Miss You, Dragostea din tei, Are You With Me a Natural Blues. (27.07.2017)

"Asi tu nezůstanu, až jim to řeknu." Ačkoliv toto rozhádané rodinné drama hodnotím svými čtyřmi hvězdami, přikláním se spíš k autorům zdejších komentářů, které si tento snímek moc nezískal. Protože jsem ho však viděl až po přečtení zdejších komentářů, tak mě ani nezklamal. Musím totiž ocenit ten poměrně hravý způsob, jakým pan režisér při jízdě taxíkem s pomocí záběrů dvou růžových balónků a páru růžových plameňáků nastínil, že hlavní hrdina nebude jen metrosexuální, ale též homosexuální. Dalším kladem totoho filmu ovšem je i dlouhý pohled do hlubokých očí empatické Marion Corillardové či prasečích očí despotického Vincenta Cassela. Avšak pochválit můžu také hudbu, přestože rozhodně nepatřím mezi příznivce skladby "Dragostea Din Tei", od moldavského hudebního tria O-Zone. Závěr snímku pak přímo korunuje mystické oživení kukaččího mláděte z kukaček, které očividně symbolizuje pocity hlavního hrdiny. Tato rodinná sešlost tak divákovi nabízí především celkem příjemný audiovizuální zážitek, aby mu jej v zápětí znepříjemnila svým nepříjemným průběhem. (26.12.2016)

Průměrné drama o jedné dysfunkční a hluboce rozvrácené rodině. Ne, že by to bylo úplně špatné, ale už jsem toto téma viděla víckrát a líp např. v Blízko od sebe. Podle mě se jedná o nejslabší Dolanův snímek a dovoluji si s ním tímto nesouhlasit. Mami!, nebo Imaginárním láskám to nesahalo ani po kotníky. BTW: Děkuji autorovi za kvalitní české titulky, dlouho jsem na ně čekala. (12.09.2018)