Mami!

Bolo zaujímavé sledovať tie slovné prestrelky matky so synom a vlastne celý ich vzťah. Ďalši Xavierov podarený kúsok. Avšak ten pomyselný pocit dokonalosti, ako pri Imaginárnych láskach sa v tomto prípade nedostavil. Niečo mi k tomu jednoducho chýbalo. Možno ten pocit "Bang Bang"v srdci. Ledva, ledva s ato prešvihlo cez hranicu 70%. (23.05.2016)

Je trochu paradoxní, že vzývaný kanadský auteur dosáhl nejlepších výsledků, když se vzdal nejradikálnějších uměleckých rysů své tvorby. Mami! se od abstraktního mnohoznačného artu odvrací. Jde v podstatě o útvar velmi podobný tradičnímu rodinnému nebo sociálnímu dramatu. Z Dolanova křečovitého velikášství se ve filmu nachází jen stopové prvky. Nedostatkům své předchozí tvorby, tedy hlavně mladické nezaoblenosti stylu, se Dolan uspokojivě vyhnul.Tohle už není queer estét s kamerou, ale uvědomělý tvůrce, co ví, kdy ve scénáři škrtat. (31.10.2014)

Absolutně jsem netušil, že exisuje nějaká diagnoza ADHD, ale co jsem netušil na začátku filmu tuplem, že mě příběh tak rozseká. Při scéně na parkovišti jsem měl slzy v očích, to se prostě nedalo jinak odkouknout. Silně a emotivní drama o vztahu matky a syna s diagnozou ADHD, kdo jí jako já nezná, tak si ani neumí přibližně představit jak tahle diagnoza může ničit nejen svého majitele, ale v podstatě všechny bytosti v jeho okolí hlavně ty nejbližší. Od začátku do konce jsem tohle prožil a prožitek to byl sice silný, ale neskutečně mně vyždímal a potřebuju odfrk. Ovšem kde by byl kvalitní námět, scénář i režie bez kvalitních hereckých výkonů že ? A to co tady předvádí ustřední herecké trio je naprosto dokonale precizní výkon, zejména Antonie Olivier předved nezapomenutelné herecké mistrovství. (06.03.2017)

Kometář jsem asi třikrát napsal a pak hned smazal, možná to bylo tlakem, sám nevím. Pak jsem ale narazil na komentář uživatelky Marqta, která můj pocit z tohoto filmu popsala, přesně, jasně a skoro dokonale. Sám bych to nenapsal líp, to ani náhodou. A snažit se o to rozhodně nebudu. (27.04.2015)

„Poznala jsem tu spoustu dětí. Některým dokážeme pomoct, jiným ne. Snažili jsme se Steveovi pomoct, škola zrovna tak. Teď je řada na vás.“ Jenže dokáže Diane v tomhle nelehkém úkolu obstát? Možná, že si uřízla až příliš velký krajíc chleba…Od Dolana jsem viděl pouze jeho debut Zabil jsem svou matku a Mami! mu je v lecčem podobný. Opět je hlavní téma filmu náročný vztah matky a syna, znovu je to mnohdy emocionálně silně přepjaté (až s patologickými momenty). Jde z toho ovšem cítit vyzrálost. Režijně jde o jistější dílko (např. nápad s obrazem výborný, stejně tak s „budoucností“), avšak hlavně mezi matku a syna vstupuje někdo třetí, který výrazně změní atmosféru i vyznění filmu. Nebyl jsem si jistý, zda mnou děj nějak citově pohne, když mi ani 1 z postav nebyla zpočátku moc sympatická. Film se mi však nakonec dostal pod kůži sice pomalu, ale jistě. A konkrétně pasáž s Kylou a Dianou pro mě byla jedna z nejemotivnějších za hodně dlouhou dobu (narozdíl od samotného závěru, který se mnou příliš nehnul). Celkově dám solidní 4*. (03.07.2022)