Réžia:
Martin FričKamera:
Jan StallichHrajú:
Jan Werich, Marie Vášová, Nataša Gollová, Bohuš Záhorský, Jiří Plachý st., Zdeněk Štěpánek, František Filipovský, František Černý, Václav Trégl (viac)Obsahy(1)
Legendárna historická veselohra, v ktorej Jan Werich exceluje v dvojúlohe cisára Rudolfa II. a pekára Mateja, ktorý sa cisárovi veľmi podobá, len je o 25 rokov mladší. Cisára viac ako vládnutie zaujíma umenie, krásne ženy a najmä jeho alchymistická dielňa. Kým robí všetko preto, aby našiel legendárneho Golema a elixír mladosti, dvorania pripravujú spiknutie, v ktorom ho chcú pripraviť o trón. Vďaka náhode sa však vládnutia ujme pekár Matej... (RTVS)
(viac)Recenzie (615)
Áno, Werich bol pán herec a táto rola bola pre neho ako stvorená. Už len jeho hlas je tak príjemné počúvať a to kľudne nech aj kričí. Je mi jasné, že tento film bol zneužitý komunistickou agitkou a Werich sa na nej podieľal veľmi rád a ochotne. Ale veď vlastne všetky rozprávky sú tak nejak ľavicové a mne sa tá myšlienka toho, že ak všetci dáme ruku k dielu, tak spoločne bude každý spokojný, dosť páči. Utópia, ale presne taká má byť rozprávka. A navyše to bolo často aj dosť vtipné. A piesne dobré. ()
,,Ty nevěříš na elixíry?" / ,,Ne... protože je vyrábím." . . . Výpravná historická hříčka s oživením zajímavé legendy o Golemovi a alchymistech, s patřičnou dávkou humoru, krásnou ukázkou lidských charakterů v souboji o jistou moc a (bohužel také) přidanou budovatelskou hodnotou v (ne)slavně proslulé písňové vložce. Při celkovém nadšení z téměř dvou a půl hodinového filmu nakonec přivírám oči nad těmi pár minutami a závěrečním vyzněním a sahám po plném počtu. Martin Frič díky několika osobitým filmům zůstal pro mne filmovým průkopníkem i v rámci poválečného období, Císařův pekař je jedním z nich. Ve spolupráci s hvězdným obsazením a scenáristy vytvořil celou řadu nezapomenutelných hlášek, komických scének, z nichž některé milo zavánějí takovým hodně lidovým humorem prvorepublikových veseloher, v jiných jsem zase vnímal tak trochu předvoj legendárních crazy komedií nasledující dekády. Frič si dokázal zde do hlavních i vedlejších rolí prosadit celou plejádou prvorepublikových herců, velkým přínosem pro film byl zejména návrat Nataši Gollové, která ani po sedmi letech od posledního filmu z doby Protektorátu neztratila svoje kouzlo a zhostila se roli Kateřiny / Sirael s velkým šarmem sobě vlastním. Úžasně jsem se bavil i nad jedinečně sehranou čtyřkou záporáků bojující o získání šému, z nichž v překvapivě komediálním výkonu vyčnívá zejméne Zdeněk Štěpánek. Tentokrát zde patřičně doceněný ČS. film, i když osobně v něm vidím daleko víc, než pouhou konzumní vánoční pohádku, za jakou Cisařova pekaře má dnes asi většina televizních stanic. 85% ()
"Já už jsem nosil ňáký pytle, ale vy jste jako mokrá pšenice." Fričova historická komedie oplývá nábojem i po desetiletích od svého vzniku a nabízí humorně laděný exkurz do rudolfinské Prahy - do doby alchymistů, intrikářů a bájného Golema. I přes očividnou a režimem podmíněnou budovatelskou atmosféru disponuje film dobře napsaným scénářem a výtečným hereckým výkonem Jana Wericha v dvojroli (Proč jen dnešní herci nehrajou tak civilně?). Vedle nejedné povedené scény (zmatky s otráveným vínem či všechny scény s Golemem) a zajímavého nápadu ("Rudolfovo tajemství" či zubař) nabízí film překrásnou výpravu a kostýmy, které dotváří uvěřitelnou atmosféru Prahy za vlády Rudolfa II. ()
Nejen na svou dobu a na české poměry - skutečný megafilm. Tehdy rekordní rozpočet (téměř třicet milionů Kčs), obrovské množství komparzistů, legendární kostýmy, které jsou dodnes uloženy v ateliérech na Barrandově, jako kulturní dědictví naší země a hlavně - plejáda těch nejlepších herců v čele s dokonalým Janem Werichem, kterého si zde užijeme hned dvakrát. Druhý díl (Pekařův císař) mám o něco radši, ale celé dílo je naprosto bravurně natočeno i zahráno. Úplně nejradši mám pak scénu, kde je rozebírána sluneční soustava a jako planety poslouží kalichy s vínem. Skvost mezi českými filmy, který si v televizi nikdy nenechám utéct. ()
Úspěšná divadelní hra Osvobozených Golem se již ve třicátých letech stala předlohou filmu, pod jehož režii se podepsal francouzský režisér Julien Duvivier a v níž původně měli Voskovec s Werichem ztvárnit hlavní role. Werich koncem čtyřicátých let inicioval nový pokus převést Golema na filmové plátno, ke spolupráci si přizval scénáristu Jiřího Brdečku a také výtvarníka Jiřího Trnku, který navrhl výslednou podobu třímetrové figuríny hliněného obra. Nový scénář se od původní hry lišil především hustší dějovostí a několika novými motivy - například aktuální hrozba zneužití jaderné energie se odráží v postavě alchymisty rozbíjejícího atom (v podání Josefa Kemra). Ač vypadá Fričova a Werichova kostýmní komedie jako ideově a politicky nekonfliktní dílo, natáčela se v době, která jeho realizaci nepřála. Nové vedení znárodněného filmu se záhy po únorovém převratu dostalo do vleku politické moci a o filmových projektech se nerozhodovalo v barrandovských uměleckých skupinách, ale uvnitř stranického aparátu. Na počátku padesátých let dostávaly přednost především dva typy filmů: politické agitky ze současnosti a historické filmy viděné zjednodušenou optikou socialistického realismu. PEKAŘ nepatřil ani do jedné z nich. Někteří z mladších členů stranického orgánu pro kontrolu kinematografie (například nechvalně proslulý Bohdan Rossa) dokonce v projektu viděli reakční dílo, které nemá v socialistické kinematografii právo na existenci. Novodobí mocní však byli vedeni i střízlivější úvahou, mnohem pragmatičtější a vůči ideologii ostře protichůdnou. Schematické agitky a ilustrativní životopisné fresky vykazovaly rapidně nízkou diváckou návštěvnost, o jejich vývozu do zahraničí nebylo možné ani uvažovat. A právě PEKAŘ od počátku vznikal jako výpravný, avšak finančně návratný projekt s exportními ambicemi, mající vedle velkorysosti československé produkce dokázat i skutečnost, že mezinárodně populární osobnosti tuzemské kultury (a tou Werich po svém válečném zahraničním angažmá bezpochyby byl) nejsou novým režimem nijak diskriminovány ani omezovány v činnosti. Snaha radikálních ideologů nakonec natáčení filmu pouze zbrzdila - přestože realizace měla podle původního plánu finišovat už v roce 1949, premiéra se uskutečnila až v lednu 1952. Během natáčení, jež probíhalo převážně v kulisách postavených v barrandovských ateliérech, došlo k dramatické výměně režiséra. Do této pozice byl jmenován mladý, ale už tehdy umělecky nekompromisní Jiří Krejčík, který se ovšem záhy dostal do konfliktu s Werichovými představami o vyznění zápletky i o charakteru titulní dvojrole. Po vyhrocení sporu vedení ateliéru Krejčíka odvolalo a na jeho místo angažovalo Martina Friče. Vinou této výměny došlo k dalšímu zdržení, neboť Frič právě dokončoval dva filmy na politickou objednávku: budovatelskou veselohru Bylo to v máji a okupační drama Past. Stranické vedení Československého státního filmu odmítalo režiséra uvolnit do doby, než budou oba "prioritní" snímky dokončeny. Když se Frič ujal režijní taktovky a zhlédl dosud natočený materiál, trval na přetočení většiny scén podle vlastní koncepce, což realizaci opět prodloužilo a také prodražilo. Za neklesající oblibu film vděčí především hereckému koncertu Jana Wericha, který v dvojroli pekaře Matěje a císaře Rudolfa předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů; zasloužené pozornosti se dostává čtveřici ministerských intrikánů v podání Záhorského, Plachého, Štěpánka a Filipovského i znovuoživení uměleckého jména odvrhnuté Nataši Gollové v roli Sirael. Na popud stranických cenzorů byla do filmu implantována řada prvků odrážejících kolektivistickou ideologii a režimní propagandu. Některé z nich - především agitační pojetí závěrečné scény s písní Ten umí to a ten zas tohle - byly tvůrci z verze určené pro export raději vypuštěny. Pro tento účel byly také oba filmy zkráceny a sestřiženy na únosnou metráž 112 minut, která se později promítala i v českých kinech v šedesátých letech, po obnovené premiéře filmu. "Vždyť to je přece kouzelník magistr Edward Kelley, doktor obou magií, alchymista a okultista. Sám jste ho ráčil pozvat. – No dobře, my víme, to je v pořádku. Ale proč dělá takový rámus?! – Protože je kouzelník. – Tak ať to nedělá! Co kdyby nás rozbolel zub!" () (menej) (viac)
Galéria (133)
Zaujímavosti (111)
- Všetko jedlo, čo nosili vo filme na stôl Rudolfovi II. (Jan Werich), bolo skutočne uvarené a upečené jedlo, nebola to žiadna kamufláž. Niektorý komparzisti ale spomínajú, že nebolo už veľmi čerstvé a jesť sa už nedalo. (Raccoon.city)
- Manekýnky, ktoré boli vybrané do filmu, sa museli naučiť, ako sa majú správne líčiť na danú dobu, v ktorej sa film odohrával. Hlavný maskér Gustav Hrdlička ,ktorý mal toto na starosti, si nakoniec aj zahral vo filme malú úlohu holiča. V roku 1952 mu bola za jeho prácu na filme udelená Umelecká prémia ministrom informácií a osvety Václavom Kopeckým. (Raccoon.city)
- Jan Werich (Rudolf II./Matěj Kotrba) počas natáčania hral aj v Karlínskom divadle v americkom muzikáli "Divotvorný hrniec" vodníka Čochtana. Po predstaveniach často ponocoval a popíjal s hereckými kolegami. Kvôli tomu bol nasledujúci deň na natáčaní bez nálady a nepáčilo sa mu doslova nič a po slovnej výmene s pôvodným režisérom Krejčíkom išiel do šatne dospávať prebdenú noc. Krejčík musel potom natáčať scény, kde Werich nevystupoval .Werich v tom čase začínal natáčať často až po obede. Toto sa opakovalo takmer každý deň. (Raccoon.city)
Reklama