Čapkovy povídky

Vedle Vávrova Krakatitu patrně nejlepší filmová adaptace literárního odkazu Karla Čapka, která se ve díky zkušenému Martinu Fričovi stala nadčasovou výpovědí o lidském svědomí, odpovědnosti a vině. Má to takovou tu prvorepublikovou patinu a přitom umělecky hodnotný obsah, nevyznívá to lacině a rychlokvašeně jako převážná většina českých filmů vzniklých před znárodněním kinematografie. I v malých rolích se objevují velcí herci své doby. Komické i tragické příběhy, ze kterých je poznat Čapkův rukopis. 80 % celkového dojmu s ohledem na dobu vzniku. (23.11.2008)

Psal se rok 1947, znárodněný československý film hledal svou novou tvář a filmoví tvůrci spolu s ním nová témata. Martin Frič si tehdy vzpomněl na rozsáhlý literární odkaz Karla Čapka, z jehož tvorby si zvolil Povídky z jedné a z druhé kapsy. Čtyři různé příběhy jsou pak originálně semknuty v jednotný celek, vytvořený rámcovou postavou inspektora Bartoška, procházejícího celým filmem. Tím u nás vznikl první povídkový film s celovečerní stopáží a založil tak tuto tradici, která byla v pozdějších letech hojně využívána. Méně známým a pro celý projekt důležitým faktem zůstává spolupráce bývalého středoškolského profesora Jaroslava Žáka na výsledné podobě jednotlivých povídek. Vyrovnaný výběr veselých a vážných historek nabízí divákům širší dějové spektrum. Fričovi se podařilo sjednotit jednotlivé povídky v ucelený rámec a divák tak plynule navazuje na předešlé motivy. Ozdobou filmu jsou skutečně vynikající herecké výkony všech zúčastněných. Vedle Marvana, Filipovského, Pištěka, Smolíka nebo Šmerala vysoce ční Pal'o Bielik a Jaroslav Průcha, kdy oba herci předvádějí vrcholné výkony své kariéry. Osobně mám nejraději povídku s názvem Balada o Juraji Čupovi, která je strhujícím příběhem o vině a trestu. Sekvence, v níž vrah hraný Františkem Kováříkem putuje sněhovou vánicí několik kilometrů sám se odevzdat četníkům náleží v dějinách hraného filmu k nejpůsobivějším. Bohužel se stále jedná o neprávem přehlížený a plně nedoceněný film, jehož kvality jsou však nesporné a trvalé. (23.11.2008)

První dvě povídky mi přišly spíše jako takový průměr. Pak ale nastoupil sestrovrah František Kovářík, jakýsi předchůdce starého Bruny ze Studny, a s ním četník Paľo Bielik, který předvedl parádní opileckou scénu. Následoval můj oblíbený odborník na špajzy pan Pištora. Nakonec přišel nebeský soud s vrahem Kuglerem, a František Smolík tak dostal možnost ukázat, že je bůh (stejně jako později v Obušku z pytle ven). (04.11.2012)

První polovina filmu, tedy tři úvodní povídky jsou skvělé. Vynikající výkon pana Marvana. Zbylé dvě už tak povedené nejsou. Zejména Theodor Pištěk svou roli v povídce Ukradený spis na můj vkus značně přehrává. Zkrátka pro mě zůstávají naprostou jedničkou Čapkovy povídky ve filmu O věcech nadpřirozených. (27.11.2008)

Jedna z najlepších adaptácií kníh, akú som kedy videl. Každá poviedka je súčasťou jedného príbehu a pritom si zachováva vlastnú atmosféru. Najepickejšia je jednoznačne Balada o Juraji Čupovi, v nej exceluje Paľo Bielik. Frič dokázal zo štúdia vytvoriť plnohodnotnú predstavu exteriéru a ešte k tomu mu sekunduje vynikajúca Škvorova hudba. Moja obľúbená poviedka je však posledná, o nebeskom súde. "Ja ťa súdiť nemôžem, lebo viem o tebe všetko," asi najlepšie zhŕňa Čapkove neraz noetické písačky. (21.09.2018)