Čapkovy povídky

Moooc příjemný filmík, u kterého vůbec nevadí, že jednotlivé povídky jsou k sobě trochu neobratně připojeny a nemají ani kdovíjak stmelující výpovědní hodnotu. Je to totiž nonstop skvělá a chytrá zábava, která se dokáže plně opřít o knižní předlohu, popřípadě o vynikající herce ve všech rolích (kromě tradičně skvělých Marvana či Smolíka hlavně Palo Bielik, jehož opilecká etuda hraničí buď s hereckou nebo alkoholickou genialitou). A navíc ze všech povídek (snad kromě vyloženě komediálního hledání dítěte) čpí to Čapkovo pohrdání hrabivou společností a vrchností, mezi nimiž to má poctivý člověk hodně těžké. Dost možná nejhezčí film Martina Friče, jehož vynalézavé režii tentokrát nelze nic moc vytýkat... (27.09.2018)

Výborný nápad nakrútiť Čapkovy povídky ako celovečerný film. Samozrejme, že každý bude mať tú svoju obľúbenú poviedku, ktorú si bude pri pive obhajovať, dôležité je však, že každá je iná, sú bezproblémovo prepojené Marvanovým vyšetrovateľom a vypointované. Kedysi som čítal povídku z jedné kapsy, kde sa dvaja ľudia čudovali nad zmiznutou tajomnou stopou v snehu. Bola niekedy sfilmovaná? Kľudne píšte, ak viete... (29.10.2015)

Tak úplně nejvíce se mi líbil závěrečný soud, kam byl jako svědek předvolán samotný Bůh. Ten měl opravdu něco do sebe, co se týče myšlenek. Karel Čapek si právem zaslouží být označován za nejlepšího českého spisovatele. Klidně bych se pod to podepsal, ale tohle zpracování jeho krimi povídek mě tedy úplně neokouzlilo. Snad kromě toho výše zmíněného závěru. Jednotlivé povídky jsou poměrně o ničem a já stále raději zůstanu u jeho románů a dramat. Za zhlédnutí tento počin jistě stojí, pokud máte nějaký vztah vůči Karlu Čapkovi, či je vám blízký rukopis Martina Friče. Já osobně zhlédnutí nelituji, ale více než 2 hvězdy nedám. Převládala nuda, bohužel. (22.07.2015)

Jeden z nejlepších povídkových filmů vůbec, i když mi připadá že je dnes tak trochu nedoceněný, snad nejčapkovitější a zároveň i nejlepší zfilmovaný Čapek. 5 veru poutavě lidských příběhů, sugestivní herecké výkony, velice zdařila atmosféra (třeba ve třetí povídce sněhová vichřice a hudba jak z nějakého historického biblického filmu). Povídka první "Propuštěný" (dovededete si představit být v takové to situaci tenkrát?) v hlavní roli s Jaroslavem Průchou členem ND se mi líbila nejvíce, nejzdařilejší a umělecky nejhodnotnější je pak zcela jistě Baladu o Juraju Čupovi. ddt: Poslední role Antonie Nedošínské (62. let). 5.mini filmů v hodině a půl, unikátní a mistrovské stejně jako výkony Marvana, Smolíka nebo Bielika. (11.05.2006)

Podprůměrně povedený pokus o zfilmování výborných povídek Karla Čapka. Výběr nebyl nejlepší, Čapek napsal i zajímavější povídky, i když výběr je vzhledem ke koncepci filmu pochopitelný. Povídky jsou propojeny postavou komisaře, který některé případy vyšetřuje, o jiných si vypráví se spolucestujícími ve vlaku. Toto schéma je zajímavé. První část s propuštěným vězněm je výborná, především povedenou kamerou a střihem, krásně zprostředkovávající myšlení člověka propuštěného po 12 letech z vězení. Další se ztraceným dítětem není špatná, má dobrý nápad, se ztraceným spisem už je horší, není vůbec propracovaná. Chybějící propracovanost je vlastně obecně problém větší části tohoto filmu. Část ze slovenských hor je neuvěřitelně nudná také právě z tohoto důvodu. Celý film je završen zřejmě tím nejubožejším způsobem, jaký si lze představit. Jde o poslední soud s vrahem... pominu-li opětovné blbé zobrazení Boha ve starých českých filmech jako milého moudrého staříka nejlépe sedláka s bujným plnovousem, je tato část plná kýče (chorály v pozadí Boží promluvy), je plná nesmyslného poetismu (Kam se zakutálela kulička?) a ještě nesmyslnějších myšlenek (Bůh nemůže soudit, protože ví všechno... soudce může soudit, protože ví jen o zločinech... Bůh může pouze porozumět...). Po shlédnutí tohoto docela povrchního filmu jsem ještě radši za nové výborné zpracování Čapkových povídek v cyklu Čapkovy kapsy. (08.03.2012)