Capek's Tales
Réžia:
Martin FričKamera:
Jan RothHudba:
František ŠkvorHrajú:
Jaroslav Marvan, Vladimír Hlavatý, Jaroslav Průcha, Vladimír Řepa, Gustav Hilmar, Felix le Breux, Ladislav Kulhánek, Lída Chválová, Jiřina Stránská (viac)Obsahy(1)
V roku 1947 siahli filmári prvýkrát po Čapkovych Povídkách z jedné a druhé kapsy. Režisér Martin Frič si v spolupráci so scenáristami vybral päť poviedok: Propuštěný, Případ s dítětem, Balada o Juraji Čupovi, Ukradený spis a Poslední soud. Prvá je o podmienečne prepustenom trestancovi, v druhej policajný komisár hľadá páchateľa uneseného dieťaťa a spoznáva, aké ťažké je medzi navlas si podobnými nemluvňatami vybrať to pravé. Tretia je sugestívnym rozprávaním o náboženskom fanatikovi, ktorý na boží príkaz zabil a ide sa v snehovej fujavici udať na četnickú stanicu. V štvrtej pátra inšpektor Pištora po bytovom zlodejovi, ktorý omylom ukradol tajné spisy generálneho štábu, a v poslednej poviedke sa dozvieme, že aj keď je na niektorých hriešnikov pozemská spravodlivosť krátka, trestu aj tak neuniknú. Trvalou hodnotou filmu sú herecké výkony hlavných protagonistov - Jaroslava Marvana, Jaroslava Průchy, Františka Filipovského, Theodora Pištěka, Františka Kováříka a Františka Smolíka. (STV)
(viac)Recenzie (89)
Na dnešnú dobu by to možno chcelo svižnejšie tempo, no je dobré, že tu ide o 5 krátkych príbehov, ktoré sú spojené tak, že utvárajú akoby celistvý film. Príbeh o prepustenom je v pár momentoch ako antická tragédia, prípad s dieťaťom je niečo, čo mnohí muži isto pochopia, balada o tom Slovákovi je veľmi zaujímavým historickým a kultúrnym pohľadom na obyčaje slovenského národa v dobách minulých, pričom ma zaujalo, že Frič nevyužíval vzniknuté možnosti zápletky, ktoré by v dnešnej dobe využili, ale vytvoril si vlastné. Ukradnutý spis je také vodítko ako sa neodhaľovať, ak ide o niečo vážne a posledná časť môže byť zaujímavá dialógmi aj pre neveriacich. Slovensko v istých častiach priam ako Sibír, polícia rozháňajúca demonštrantov vo filme v rokoch, kedy sa vraví, že boli slobodnejšie než to, čo prišlo v roku 1948 je celkom zaujímavý pohľad a o pár veciach to vypovedá. Čapek vytvoril pozoruhodné dielo a je dobré, že to niekto sfilmoval. ()
Moooc příjemný filmík, u kterého vůbec nevadí, že jednotlivé povídky jsou k sobě trochu neobratně připojeny a nemají ani kdovíjak stmelující výpovědní hodnotu. Je to totiž nonstop skvělá a chytrá zábava, která se dokáže plně opřít o knižní předlohu, popřípadě o vynikající herce ve všech rolích (kromě tradičně skvělých Marvana či Smolíka hlavně Palo Bielik, jehož opilecká etuda hraničí buď s hereckou nebo alkoholickou genialitou). A navíc ze všech povídek (snad kromě vyloženě komediálního hledání dítěte) čpí to Čapkovo pohrdání hrabivou společností a vrchností, mezi nimiž to má poctivý člověk hodně těžké. Dost možná nejhezčí film Martina Friče, jehož vynalézavé režii tentokrát nelze nic moc vytýkat... ()
Domnívám se, že Čapek i Škvorecký se měli držet svého kopyta a nesnažit se o kriminálky. Jak mám oba ráda, tak tuhle jejich část tvorby fakt ráda nemám. Fričovi se přesto opět podařilo z nepříliš povedeného námětu stvořit minimálně koukatelný film, který se bohužel povětšinou odehrává v interiéru, takže nemohlo přijít na řadu Fričovo kouzelnictví v exteriérech. ()
Čapkovy detektivní povídky jsem četl před čtyřmi lety k matuře a dost mě bavily. Tenhle film nebyl špatnej, ale myslím, že některé povídky se daly zvolit lépe. Dost mě tam iritoval ten nábožensko-moralistický podtext a hlavně závěr, který mi zkazil zážitek z filmu a definitivně posunul moje nerozhodné hodnocení směrem dolu. To, jak byly jednotlivé povídky propojeny se mi docela zamlouvalo a nejvíc mě bavily třetí a čtvrtá. ()
Galéria (102)
Zaujímavosti (5)
- Horské exteriéri boli natáčané v Krkonošiach. (Raccoon.city)
- Paľo Bielik, ktorý hrá četníckeho veliteľa, slúžil u četníctva aj v reálnom živote, pred začiatkom hereckej kariéry. (Jaroo)
- Prvý film v dejinách českej kinematografie, ktorý bol natočený ako poviedkový. (Raccoon.city)
Upraveno v červnu 2020. Čapkovy povídky je vskutku zdařilým zhmotněním lehké a povznesené nálady Čapkovy hravosti humorně laděných kriminálních příběhů Povídek z jedné i z druhé kapsy. Martin Frič se přiblížil přímo k tomu euforickému opojení životem, propletl s citem pro souvislost pět barevných korálků s těmi absurdně cynickými, sociálními, filozofickými i čistě uměleckými podtóny. Krása vznešenosti i půvab bídnosti lidské existence, vášně a zločiny, spravedlnost a všechny nestabilní pocity cti, nadhled přebíjí i smutek tragického okamžiku a Jan Roth uspořádal poetické kompozice. Propuštěný, první dílek a nejchmurnější tíže lidského bytí, je lyrickým sólem, z doživotního vězení čerstvě propuštěný zedník Antonín Záruba (velmi dobrý Jaroslav Průcha) v choreografickém přebrání euforií ze svobodného života. Nedorozumění je fatální. Druhý střípek, Případ s dítětem, se raduje z nezvyklosti i vynalézavě zvoleného řešení věci. Hrdinou je policejní komisař Bartošek (velmi zajímavý Jaroslav Marvan), vášnivý zahrádkář neztrácí zbytečně pragmatickou hlavu, vždyť dovolená bez ruchu velkoměsta je lákavou vidinou již na dosah ruky. Balada o Juraji Čupovi, třetí povídka, je nezměrnou velikostí života. Četnický strážmistr Havelka (zajímavý Paľo Bielik), jehož temperament žalu života se nenechává rušit ze svého obřadu, je podroben bezelstnou přímostí a odolností zastřené mysli sestrovraha Juraje Čupa (pozoruhodný František Kovářík). To je ten svéráz slovenských hor. Čtvrtý korálek, Ukradený spis, je nejrozvernější a ironicky si dobírá morální míru nitra jedince. Nešťastnou náhodou okradený plukovník armády Karel Hampl (velmi příjemný Theodor Pištěk) běduje, láteří a pokorně tu prosí, a ostřílený policejní agent Pištora (skvělý František Filipovský) bezstarostně zvládá obyčejnou pracovní rutinu bez postranních úmyslů. Pátá povídka, Poslední soud, je filozoficky teologickou polemikou na téma lidského svědomí, viny a trestu a jeho posuzování. Ferdinand Kugler (příjemný Vladimír Šmeral) je vystaven konečnému rozhodnutí za své životní skutky, svědek Bůh Všemohoucí (velmi příjemný František Smolík) je prostředkem k pochopení, není ale tím nástrojem i k jeho dosažení. Z dalších rolí: nastydlý ředitel pankrácké věznice (Vladimír Řepa), Bartoškova pravá ruka policejní strážník Hochmann (Vladimír Hlavatý), ctihodný předseda soudního senátu pozemské a nebeské úrovně (Gustav Hilmar), zoufalá matka ukradeného dítěte Landová (Lída Chválová), vystrašená zlodějka nemluvněte Lencová (Jiřina Stránská), starosta té rázovité obce Volové Lehoty (Arnold Flögl), nešťastně Čupova sestra Maryna Matějová (Lola Skrbková), dlouhou túrou kolabující četník Kroupa (Vilém Pfeiffer), důsledně roztržitý cestující ve vlaku, Josef (Jára Kohout), starostlivá, věrná žena plukovníka Hampla (Světla Svozilová), dotěrně zvědavá Hamplova služebná Máry (Antonie Nedošinská), či podplukovník vojenské rozvědky Vrzal (Ladislav Sedláček). Čapkovy povídky jsou vydařenou filmovou adaptací libopisné literární tvorby Karla Čapka. Dle mého přesvědčení se povedla oživit nálada, nadhled i ten smysl humoristicky filozofických kriminálních textů. Čapkovský filmový prožitek! () (menej) (viac)