Čapkovy povídky

Adaptace Čapka jak má být, pětice výborných povídek, která je každá tak trochu z jiného soudku, takže divákova pozornost nijak nepolevuje. Hned první povídka zaujme civilními výkony, slovním humorem a velmi zajímavým použitím vnitřního monologu, druhá je ze všech nejvtipnější a nejroztomilejší, další je vrcholem filmu co se atmosféry a obrazového zpracování týče, netradiční exkurze do zapadlých končin slovenských hor je opravdu působivá, čtvrtá povídka mi přišla nejslabší, taková klasický humorný detektivní příklad, který stojí zato hlavně díky politováníhodnému Pišťkovi a jedné z pozdních rolí Nedošínské. Poslední, nejfantastičtější mi přišla velmi smutná, přímo se dotýká samotné lidskosti a její poslední záběr se ztracenou kuličkou je jednou z nejkrásnějších teček, kterou se může náš film pochlubit. A aby toho nebylo málo, vše je propojeno originální linií komisaře ve ztvárnění Marvana, který se mermomocí snaží dostat na dovolenou, leč marně. Frič i po válce zůstal jedním z nejzajímavější, tvůrců, kterého nespravedlivě zastínila mladší generace, když si jen vzpomenu na filmy 13. revír, Varúj, Návrat domů, Pytlákova schovanka, Past, Císařův Pekař a Pekařův císař, Tajemství krve, Dnes naposled a Hvězda zvaná Pelyněk, připadá mi adekvátní ho zařadit po bok nejvýznamnějších tvůrců poválečného dvacetiletí, které mnohdy převyšuje i neotřelým ztvárněním vhodně vybraných látek. (03.03.2010)

Výborný nápad nakrútiť Čapkovy povídky ako celovečerný film. Samozrejme, že každý bude mať tú svoju obľúbenú poviedku, ktorú si bude pri pive obhajovať, dôležité je však, že každá je iná, sú bezproblémovo prepojené Marvanovým vyšetrovateľom a vypointované. Kedysi som čítal povídku z jedné kapsy, kde sa dvaja ľudia čudovali nad zmiznutou tajomnou stopou v snehu. Bola niekedy sfilmovaná? Kľudne píšte, ak viete... (29.10.2015)

Podprůměrně povedený pokus o zfilmování výborných povídek Karla Čapka. Výběr nebyl nejlepší, Čapek napsal i zajímavější povídky, i když výběr je vzhledem ke koncepci filmu pochopitelný. Povídky jsou propojeny postavou komisaře, který některé případy vyšetřuje, o jiných si vypráví se spolucestujícími ve vlaku. Toto schéma je zajímavé. První část s propuštěným vězněm je výborná, především povedenou kamerou a střihem, krásně zprostředkovávající myšlení člověka propuštěného po 12 letech z vězení. Další se ztraceným dítětem není špatná, má dobrý nápad, se ztraceným spisem už je horší, není vůbec propracovaná. Chybějící propracovanost je vlastně obecně problém větší části tohoto filmu. Část ze slovenských hor je neuvěřitelně nudná také právě z tohoto důvodu. Celý film je završen zřejmě tím nejubožejším způsobem, jaký si lze představit. Jde o poslední soud s vrahem... pominu-li opětovné blbé zobrazení Boha ve starých českých filmech jako milého moudrého staříka nejlépe sedláka s bujným plnovousem, je tato část plná kýče (chorály v pozadí Boží promluvy), je plná nesmyslného poetismu (Kam se zakutálela kulička?) a ještě nesmyslnějších myšlenek (Bůh nemůže soudit, protože ví všechno... soudce může soudit, protože ví jen o zločinech... Bůh může pouze porozumět...). Po shlédnutí tohoto docela povrchního filmu jsem ještě radši za nové výborné zpracování Čapkových povídek v cyklu Čapkovy kapsy. (08.03.2012)

Čapkovy Povídky z roku 1947 aneb Mistr režíruje Mistry při hraní příběhů od Mistra. Nač se zdržovat, skočíme do toho rovnýma nohama - kdo někdy četl Baladu O Juraji Čupovi, a viděl toto její filmové ztvárnění, už nikdy si ji nepředstaví jinak. A o případu vraha Kuglera a jeho soudu před tváří Boží snad nemá smysl cokoliv říkat. Liché povídky jsou osudové, ty sudé naopak odlehčující. Každopádně jde o vynikající mix, ale mrzí mne, že nedošlo třeba na mysteriózní lahůdku se stopami ve sněhu - pan Pištěk by na ni byl dokonalý. I tak ale zřejmě už jednou provždy 90%. (24.07.2012)

První dvě povídky mi přišly spíše jako takový průměr. Pak ale nastoupil sestrovrah František Kovářík, jakýsi předchůdce starého Bruny ze Studny, a s ním četník Paľo Bielik, který předvedl parádní opileckou scénu. Následoval můj oblíbený odborník na špajzy pan Pištora. Nakonec přišel nebeský soud s vrahem Kuglerem, a František Smolík tak dostal možnost ukázat, že je bůh (stejně jako později v Obušku z pytle ven). (04.11.2012)