Suspiria

Z obsáhlé filmové tvorby respektovaného hororového tvůrce Daria Argenta jsem měl dosud možnost zhlédnout počátkem 90. let pouze Inferno, ze kterého jsem si pamatoval jen tolik, že mělo místy slušnou atmosféru a to je tak všechno. Takže jsem přistupoval k jednomu z nejoceňovanějších Argentových snímků s určitým očekáváním. Filmu se nedá nepřiznat snaha o vytváření výše zmíněné atmosféry, režisér pracuje se zvuky, kamerou i architektonickými prvky a místy dokáže vytvořit opravdu tísnivé pocity. Bohužel, na to, aby to fungovalo, by musel udržet až do konce pocit nevědomosti, záhady, neprozrazovat divákovi podstatu jevů, protože v ten moment, kdy pochopíte, o co jde, to jde do kytek. V případě Suspirie by si vystačil vlastně s absencí jakéhokoliv smysluplného děje a soustředil bych se jen na výše zmíněnou atmosféru. Jinak to totiž začíná nepříjemně připomínat takové ty sedmdesátkové pokusy o umělecká porna. V tom filmu je spoustu rušivých prvků od těžkopádných výkonů ve vedlejších rolích přes naivitu některých scén až po rušivou angličtinu, protože režisér z komerčních důvodů počítal od začátku s mezinárodním publikem. Jestli tohle má být výkladní skříň tvorby Daria Argenta, pak se s díky zbytku jeho tvorby obloukem vyhnu. V tomhle žánru se toho dá najít mnohem zajímavějšího jinde. Celkový dojem: 45 %. (11.02.2018)

Suspiria bezesporu nápaditě využívá a rozšiřuje možnosti filmu jako audiovizuálního vyjadřovacího média. Příběh je blbej jak Domča Myslivcová (ve světovém měřítku jak Paris Hilton), ale obrazová a hudební stránka vystřeluje snímek mezi inspirativní hororové kulty. Takhle přizpůsobovat expresionistické prostředí a barevné spektrum měnící se psychologii a náladám postav chce pořádné tvůrčí koule, které Argento rozhodně má. Škoda jen, že během 98 minut stihne film i velmi solidně nudit, neboť vystavět jednoduchou čarodějnickou báchorku s rádoby feministickým přesahem výhradně na neotřelé stylizaci je možná fajn zápis do učebnic filmařské tvorby, ale co se týče nějakého podněcování zvědavosti ohledně podoby fabule, tam zůstává Suspiria nevýrazná a za očekáváním. Závěr se překvapivě povedl a gore je tradičně taliánsky šťavnaté, s hodnocením se však do vyššího nadprůměru nedostanu. Sorry. 70% (01.09.2018)

Argentovo diskofilně surealistická a notně okultní podívaná Suspiria je klasickým příkladem italských hororů let 70tých. Perfektní atmosféra, jenž by se dala krájet a diváka otáčí kolem dokola s přetížením 5G. Dráždivá hudba Argetových Goblinů se zařezává stejně hluboko jako břitvy a další hororové inštrumenty do těl nebohých dívek. I přes pár chybiček v ději, které se nedaly přehlédnout a místy trochu hluchá místa, jenž přiškrcují slušné tempo je Suspiria opravdu prvotřídním hororovým kouskem. Jessica Harper, když zrovna není "zfetovaná" podává přesvědčivě svojí roli a narozdíl od dalších postav příliš neparanoidní. Co se týče vraždících scén, nemám výhrady, žel oproti současným vymoženostem jsou poměrně jednoduché. Ale zas v jednoduchosti tkví síla. Práce s kamerou je jako práce s bičem, práská do očí a rozklepává veškeré rosoloidní části vašich těl. Snová podobenství, depresivní momenty v nichž nebohé postavy ztrácejí své životy, to je hlavní deviza celého děje. Takže na čistých 5 to není, ovšem 4 a 1/2 hvězdičky zcela po právu a ještě půla za odkrvené ruce, za které jsem se zaťal do opěradla pohovky. [final rate: 90%] (21.08.2004)

No pane jo. Moje první střetnutí s panem Argentem a jsem unešen. Vynikající režie, skvělá hra s barvami a ta hudba podbarvující pořádně hutnou atmosféru... Na místy opravdu strašidelném hororu mě jen vadil minimální příběh, na který jsem já osobně trochu vysazenej. Kdyby si Argento trochu vyhrál i s ním, tak bych ani minutu neváhal s plným hodnocením. (8/10) (22.08.2007)

Hororová klasika, která se mi na druhé zhlédnutí líbila snad ještě víc než poprvé. Strašně mě na tom filmu baví jeho výtvarné pojetí - ta velkolepá barevnost a design interiérů je vážně něco nádherného - a naprosto dokonalý soundtrack, který se zcela zásadně podílí na celkové delikátní atmosféře. Po mém soudu to sice není strašidelné ani trochu a dějově je to až pohříchu prostinké, ale formální klady tohoto snímku v mých očích dokonale vyvažují jeho obsahové nedostatky. Suspiria - film, který si podle mě plným právem zaslouží kultovní status a který s lety zraje jako víno - jeho triky dělané hezky postaru už dnes působí jako správné sedmdesátkové retro. (27.03.2017)