Suspiria

Je něco shnilého v baletní škole. A je to super. Miluju tyhle atmosférické horory. Vizuálně je to značně halucinogenní a hraje k tomu boží hudba. Vždycky když začlo to chraplavý lá lá lá tak měl ten film koule. Finále je zase správně přestřelené, ale bohužel krátké. Škoda že retardovanej sluha Pavlos dostal tak málo prostoru. Rozhodně to dokáže i vyděsit takovým tím ryzím způsobem, že máte strach z tý iracionality dění. Spíš ale budete mít na tváři potměšilý úsměv, nebo hodně otrávenej škleb. Já patřím do kategorie a) :) (02.10.2010)

Na Argentoovi mám nejradši vizuální stránku jeho filmů - zejména překrásně syté barvy. Tma není černá, ale modrá nebo rudá, stejně tak jako pokoje, které nejsou nikdy vymalovány konvenčně bíle. Dívat se na bloudění postav těmito prostory (za doprovodu značně šílené hudby) je větší zážitek než sledování nepříliš zajímavého děje či amatérských hereckých výkonů. Každopádně Suspiria patří k tomu lepšímu, co jsem od Daria viděl. (23.06.2007)

Tak moje teprve druhé setkání s Argentem, ale opět docela příjemné. Tak dobré jako Opera to sice nebylo, ale ani o moc horší. Argentův styl se mi opravdu začíná líbit. Především jeho záliba v detailech, které né vždy působí až tak drsně, dále hudba, která navodí docela specifickou atmosféru a nakonec jsou to barvy. Argento dokáže umocnit dojem skvělými kontrasty, a je to právě i ta barva, která se podílí na atmosféře, podle ní můžeme pozorovat různé hladiny filmu. Zajímavá je i barva krve, která je červenější než červená na italské vlajce, ale to je předpokládám záměr. Argento díky kontrastu dokáže i skvěle zdůraznit to, na co by se měl divák soustředit, a co je důležité. Trochu hůře je na tom však děj a i ta snaha ukázat detail vede občas k menším nelogičnostem, ale to se snad dá odpustit, přece jen je to i fantasy. I když závěr zase až příliš bláznivý oproti předchozímu vedení snímku. (31.07.2008)

Argento je jediný hororový režisér, ktorý nepustí film z ruky, ak nemá neprehliadnuteľne výraznú vizuálnu estetickú stránku, častokrát silne metaforickú (v Suspirii napr. zábradlie schodiska či dláždenie bazénu), to znamená, že dívať sa na jeho filmy prináša estetické uspokojenie. Skutočnosť, že je táto satisfakcia viazaná na horor vytvára neopakovateľne znepokojujúcu atmosféru, pre ktorú snáď Argenta nemožno nemilovať, i keď Oscara pravdepodobne nikdy nedostane ani za celoživotné dielo (hoci by mal). Koncentrácia na estetické zretele však na druhej strane bohužiaľ tlmí strašidelnosť, a to do takej miery, že sa mnohé scény stávajú podivne chladnými a odťažitými, akýmysi módnymi "follies", ako keby ktosi rozpohyboval tie báječné obrázky z talianskej edície Vogue alebo Architectural Digest. Ak desaťstupňová stupnica strašidelnosti má v úvodnej trinásťminútovke hororu "Night of the Living Dead" panickú hodnotu 10, u Argenta zriedkakedy prekročí číslo 6, čo však býva bohato vykompenzované úžasnými akustickými prelivmi, nájazdami kamery, magickými dvojfarebnými sólami v jedinom zábere, zjavnou radosťou z kvázisurrealistických nápadov, priam psychedelicky pôsobiacou výpravou a hypercharizmatickým obsadením (keď som pri castingu, môj súkromný bod k dobru je Miguel Bosé - áno, ten neodolateľný Pán Kto? z Almodóvarových "Tacones lejanos"). Mimoriadne chytrá a vynaliezavá anotácia k filmu "The Only Thing More Terrifying Than The Last 12 Minutes Of This Film Are The First 82" naozaj nevodí za nos. Za "Most Terrifying" totiž považujem scénu medzi 64 a 66 minútou. Čosi také ťažko rozdýchava i fanúšik žánru, takže ostatné obecenstvo by malo reálne rátať so zvracaním (alebo čím). Ďalšie supertvorivé orgie zažije divák v Mníchove (hoci dej sa odohráva vo Freiburgu, hm) medzi nádhernými budovami Propylaeum a Glyptotékou od Lea von Klenze - klasicistická vznešenosť spomínaných stavieb plus neuveriteľne zvrátený mord sa rovná prvotriedna hororová kvalita. A hoci je Suspiria o okultizme, Argentovu fascináciu zabijakom z mäsa a kostí zhŕňa veta, ktorú prednesie mladý Udo Kier: "Bad luck isn´t brought by broken mirrors, but by broken minds". (23.10.2005)

Hororová klasika, která se mi na druhé zhlédnutí líbila snad ještě víc než poprvé. Strašně mě na tom filmu baví jeho výtvarné pojetí - ta velkolepá barevnost a design interiérů je vážně něco nádherného - a naprosto dokonalý soundtrack, který se zcela zásadně podílí na celkové delikátní atmosféře. Po mém soudu to sice není strašidelné ani trochu a dějově je to až pohříchu prostinké, ale formální klady tohoto snímku v mých očích dokonale vyvažují jeho obsahové nedostatky. Suspiria - film, který si podle mě plným právem zaslouží kultovní status a který s lety zraje jako víno - jeho triky dělané hezky postaru už dnes působí jako správné sedmdesátkové retro. (27.03.2017)