Assassin’s Creed

Assassin's Creed je dobrá adaptace počítačové hry, pojatá stylem, který se nemusí řadě diváků líbit, nicméně režisér si s tím vyhrál po svém a podle mě udělal dobrej kus práce. Scény ze současnosti nenudí a dobře se na ně kouká. Je z nich cítit ten správnej nádech laboratorní krysy a Fassbender si to nenechává líbit, což je fajn. Scény z minulosti jsou na druhou stranu naprostá pecka a kaskadéři se vážně vyblbli. Těším se na pokračování. (11.01.2017)

Ani vyložená videoherní břečka, ani nějaká dechberoucí adaptace, ale něco šedýho mezi. Sice nasvalený Fassebender a herecky kvalitní spol., úchvatný středověký parkour sekvence (bohužel jich není moc), stejně to ve finále nezabrání smradu slátaninou a zbytečností, kde mě dění v přítomnosti většinou otravovalo -- a to zabralo dobrou půlku stopáže -- plus to celý vyústí do ztracena. Žádná pořádná mystická akční jízda napříč časem se nekoná. Po týdnu jsem snížil na 2*. (14.03.2017)

Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec bohužel až natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se úspěšně ponořil celkem šestkrát a Eziova trilogie nebo Black Flag patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence všeho kromě obušků je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet. (13.01.2017)

Umělecky ambiciózní, vizuálně podmanivé, místy dravé, jindy prkenné. Ačkoliv je to v akčních scénách poměrně osobité, emocionálně mě to nechalo chladným. Všechny ty nápadité rvačky a skákání po střechách sice vypadá fajn, ale pak se to celé zastaví, děj se přesune do současnosti a najednou se pracuje s tak trochu jiným příběhem. Především utahaným. Naneštěstí se to navíc bere moc vážně a na některých hercích vnímáme možná náznak pochybností, že si příště rozmyslí, k čemu se upíší. Australan Justin Kurzel není špatný režisér, dostal dost peněz a několik nebojácných kaskadérů, takže místy dokáže strhnout akcí. Na zbytku ovšem musí ještě zapracovat. (19.12.2017)

Asi mi v sále pustili úplně jinej film. Ale já po Macbethovi věděl... Okouzlen od prvního letu dravce (za doprovodu našláplé moderní popové odrhovačky!) až po finální skok víry. V mých očích tomu nechybí vůbec nic, čím by se měl pompézní blockbuster podle slavné herní značky vyjímat: téměř nepřetržitá efektní akce (nevěřte buzzu zklamaných kritiků), boží vizuál, rozmáchlá hudba, drahá výprava a parádní herci. I osudová storyline mě dokonale pohltila, naštvané řeči o zmateném a nepochopitelném ději jsou dokonale mimo; bez thrillerové linie v přítomnosti by Assassin's Creed mávnutím ruky ztratil půlku sebe sama. Vynechání kina by mě hodně mrzelo, tak ať vás ty hejty zbytečně neodradí. Doma si totiž tu epiku nikdy tak nevohulíte... (06.01.2017)