Assassin’s Creed

Skáče se po střechách i ze současného Madridu do Anadalusie 15.století, asasíni se rubou s templáři i inkvizitory, mluví se o svobodné vůli a vymýcení násilí (čtěte: pronášejí se prkenné fráze), nad tím vším poletuje orel a všichni společně hledají kouli na petanque. Co taky čekat, když za scénářem stojí prasklé žilky v očích způsobující produkt firmy Ubisoft a příliš mnoho kuchařů připalujících žánrovou polívku. Když však od toho oddělíme formu a tvůrčí vizi, štěbetají si nejen asasíni na střechách, že talentovaného Justina Kurzela čeká velká budoucnost.. (19.04.2017)

Jestli byl snímek něčím věrný faktu, že předlohou je videohra, tak tím, že jakmile Fassbender "sounded the alarm," tak se rázem v celym městě - v kanálech, v ulicích i na střechách - objevili vojáci, kteří prostě vždycky věděli, kde ten věčně utíkající asasín právě je a kam míří. Převážně nebavilo. (29.04.2017)

Justin Kurzel našel onen bájný kompromis mezi vyprávěním vlastní vize a dostatečně silným pochlebováním fanouškům her. V současné lince je na prvním místě stále hra o jablko, která je ale šikovně a potřebně minimalizována na základní funkce a obrysy. Nemá totiž cenu si nic nalhávat, právě tenhle artefakt má v předloze kolem sebe linku nejprve zajímavou, poté tolerovanou a nakonec bohužel až natahovanou. Potlačení nadpřirozených vedlejších motivů je proto jedině dobře a dává prostor Callumovi, aby se z něj stal hrdina z masa a kostí (o čemž si jeho herní předobraz Desmond mohl dlouhou dobu nechat jen zdát). Fassbender navíc funguje stejně dobře jako rozervaná oběť osudu, tak i jako nepřemožitelný Aguilar, který mě v akčních scénách nutí zadržovat dech a zatínat svaly. Nejvíc si ale vážím toho, že mě jako hráče (do světa Absterga a spol. jsem se úspěšně ponořil celkem šestkrát a Eziova trilogie nebo Black Flag patří zatraceně vysoko) nenechává jen odškrtávat povinné příběhové nebo žánrové trademarky, ale naopak při čekání na skok důvěry mě šponuje až neuvěřitelně. Výhrady tak mám jen k logickým chybám, což mě mrzí o to víc, že se v nich snažím pokud možno nikdy nepitvat. Absence všeho kromě obušků je ale pro ochranku skutečně otravně okatý handicap a chvílemi ruší, stejně jako nejasnost toho, kam až sahají genetické možnosti Callumových vzpomínek, které zase zamlží nejemocionálnější scénu celého filmu. I přes tyhle hrboly si ale hašašíni doskákali k pozici mojí nejoblíbenější herní adaptace a propadák v pokladnách kin mě bude ještě dlouho mrzet. (13.01.2017)

Prokletí filmů založených na herní značce stále pokračuje. Tento film je opět důkazem toho, že kvalitní herní adaptace nutně neznamená kvalitní filmové zpracování. Počítačová hra je založena především na atmosféře středověkého prostředí. Příběh z blízké budoucnosti jsem vždy vnímal jako něco ne úplně žádoucího a pokaždé jsem ho radši vynechával. Nejenom, že se jednalo o slušný nesmysl, ale ještě mi to do té jinak pěkně ztvárněné historie vůbec nesedělo. Leč Ubisoft to tak chtěl a taky si to tak prodal. Film ale po příběhové stránce vůbec nezafungoval a to i přesto, že nabízel na první pohled kvalitní filmařské řemeslo, které by mohlo představit solidní zážitek. Nakonec jediné, co jsem si z filmu odnesl, byly akční historické sekvence, které byly naprosto perfektní. Kamera a střihač občas asi zahulili jointa, ale pořád to bylo v rámci snesitelnosti. Asi i proto, že samotný film nebyl úplně nejlevnější a tak tam některé momenty nemuseli nutně lepit a zakrývat levnějším rozpočtem. Záběry některých kaskadérských kousků, které jsem viděl, byly vysloveně parádní. Škoda jen Fassbendera a Cotillard, kteří se herecky moc nepředvedli. Emoce – nula. Dialogy – hrůza. A příběh? O čem to vlastně bylo, a co že se tam vlastně celou tu dobu dělo? No jak říkám, akce dobrá, vše ostatní vysloveně k pláči. (02.05.2017)

Asi mi v sále pustili úplně jinej film. Ale já po Macbethovi věděl... Okouzlen od prvního letu dravce (za doprovodu našláplé moderní popové odrhovačky!) až po finální skok víry. V mých očích tomu nechybí vůbec nic, čím by se měl pompézní blockbuster podle slavné herní značky vyjímat: téměř nepřetržitá efektní akce (nevěřte buzzu zklamaných kritiků), boží vizuál, rozmáchlá hudba, drahá výprava a parádní herci. I osudová storyline mě dokonale pohltila, naštvané řeči o zmateném a nepochopitelném ději jsou dokonale mimo; bez thrillerové linie v přítomnosti by Assassin's Creed mávnutím ruky ztratil půlku sebe sama. Vynechání kina by mě hodně mrzelo, tak ať vás ty hejty zbytečně neodradí. Doma si totiž tu epiku nikdy tak nevohulíte... (06.01.2017)