Réžia:
Michel GondryScenár:
Luc BossiKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Étienne CharryHrajú:
Audrey Tautou, Romain Duris, Omar Sy, Gad Elmaleh, Alain Chabat, Charlotte Le Bon, Aïssa Maïga, Philippe Torreton, Natacha Régnier, Sacha Bourdo (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Hravá adaptácia legendárnej literárnej predlohy Borisa Viana. Idealistický a vynachádzavý, no najmä nesmierne bohatý Colin žije vo svojom surrealistickom parížskom svete, do ktorého patria ešte priatelia Nicholas a Chick. Jedného dňa sa bláznivo zamiluje do krásnej Chloé, ktorá však trpí zvláštnou chorobou - v pľúcach jej rastie lekno...Kvôli liečbe musí byť neustále obklopená kvetinami a piť len dve lyžičky vody denne. Vizuálne fascinujúci film Michela Gondryho je adaptáciou legendárnej literárnej predlohy Borisa Viana. (STV)
(viac)Videá (10)
Recenzie (324)
Michel Gondry je sice výjimečný hračička, ale ta jeho smršť nápadů je vlastně v takovéto stopáži skoro až ubíjející. Ono se to ale k tomu filmu celkem hodí: začíná jako rozjívená komedie, pak přejde do romantického módu a konec je čím dál smutnější. Surrealistický film, který potřeboval být alespoň o půl hodiny kratší. ()
V hlavní roli imaginace. Pěna dní mi ve své první polovině vykouzlila ve tváři hned několikero úsměvů, protože něco tak pohádkově snového a bezelstného aby dnes člověk pohledával přes inzerát. Dovolím si tvrdit, že právě pro tu bezstarostnou a rozpustile magickou první polovinu, na mě těžce jak leknín na plicích zapůsobila i ta druhá - ta smutná. Melancholie v ní tekla proudem, příval nápadů neustal (pouze se ustřídmil) a na závěje smutku by jeden potřeboval lopatu. Abych jen nechválil, právě druhá polovina se Gondrimu sem tam maličko vypřáhla z jinak pevnou rukou vedeného postroje alegorického vozu. Ale jen občas a nikdy nijak výrazně. Navíc - jak už jsem zmínil - jsem se jako divák mohl vždy opřít o první polovinu a můj vztah k postavám, příběhu i filmu samotnému, který bezpečně ustavila. ()
Myslím, že je skvělé, že se adaptace chopili Francouzi a ještě k tomu právě Michel Gondry - jeho rukopis je mimochodem tak specifický a sympatický, že se mi vnucuje novotvar "typická Gondrovina". Vzhledem k tomu co je Pěna dní za knihu, jde o naprostý úspěch. Celý ten potrhlý svět ožívá na plátně ve fantastické směsici počítačové animace a Švankmajerovských loutkařských orgií. Jsem nadšený a to se mi u filmů podle mých oblíbených románů stává velice málo. Jeden z nejpříjemnějších filmových zážitků této sezóny. 9/10 ()
,,LIDÉ SE NEMĚNÍ. MĚNÍ SE VĚCI…“ /// Jsem zmaten. Neuvěřitelný! Tolik animace, tolik abstraktních a absurdních nápadů! Ovšem – každá zábava má svý meze…Ne že by mně myš dělající bubliny nebavila (pistolkou vole…bublifuk…, kde to žiješ?), ale když hudba zakulatí rohy pokoje, vím, že jsem ztracen. Ztracen ve fantasii a nápadech, kterejm nemůžu rozumět. Něco je vtipný, něco by vtipný bejt mohlo, první hoďka je krásně optimistická (kromě těch několika mrtvejch) a ona podivnost není příběhová, ale tím, čím nás obklopuje. Ujetá událost, který jsem dlouho nechtěl dát žádný hodnocení a ty 3* berte s rezervou. Tady bude dobře 1* i 5*. Záleží jen na tom, jak moc dokážete propadnout obdivu zvláštního vidění světa. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennej román, kterej napsal v roce 1947 Boris Vian, jsem nečetl. 2.) Zajímám se o hopsatrot, pianocktailista stojí vedle v místnosti a miluju molitor. 3.) Thx za titule ,,IkE_Blaster“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Film, který má dobrou šanci rozdělit diváky na dvě skupiny. Znalost knižní předlohy není nutná, ale vítaná. Pěna dní má dnes svébytné postavení v rámci světové literatury a její fantasie s hravostí inspirují i dnes. Těšil jsem se a současně obával toho, jak bude převedena na plátno. Oceňuji: na jedné straně doslovnou citaci vybraných scén, na druhé naopak invenci s jakou byly nové fantastické nápady vytvořeny. Přijde mi, jako by Gondry rozsekal knihu na cucky a vytvořil z nich nový koktejl. Více DADA než surrealismu, více hravosti než vážnosti. Animace připomínají českou školu a Jan Švankmajer by se na tomhle snímku jistě vyřádil! Zfilmovat předlohu se mi zdálo kdysi nemožné, považte, jak přetvoříte do filmu větu: z ledové plochy se ozýval oválný hluk či barva kapesníčku, jak ji bral vítr s sebou, se usadila na velké budově. První nelze, druhé už dnes počítače zvládnou (i když ve filmu tahle scéna není). Trochu jsem měl problém s hereckými představiteli, tam se mé představy rozcházely. Nemám naprosto nic proti černochům, ale ať pátrám, jak pátrám, nemohu přijít na to, proč kuchař i Alis jsou černoši... zřejmě úlitba současnému multikulti, která je zde ale nepatřičná (na rozdíl třeba od StarTreku...). Škoda, že v rámci citací nebyla zfilmována i závěrečná scéna - dialog kočky a myši. Ta by totiž vydala i na samostatný vtipný kraťas... ()
Galéria (62)
Zaujímavosti (5)
- Jedna z postav filmu se jmenuje Jean-Sol Partre, jedná se o zparodované alter-ego existenciálního filosofa Jean-Paul Satra, bývalého přítele Borise Viana, autora knižní předlohy. Přátelství těchto dvou intelektuálů ukončily milostné pletky mezi Sartrem a Vianovou manželkou Michelle. (Mijagi)
- Už v roku 1968 sa knihu pokúšali sfilmovať Francúzi, rovnako tak Japonci v roku 2001. (DarkSaint)
- Jedná se o stejnojmennou adaptaci slavného románu Borise Viana. (claudel)
Reklama