Můj vysvlečenej deník

Pochybuji, že prázdnota filmu měla být odrazem prázdnoty života jeho hrdinek, které se jen opíjejí, konzumují lehké drogy a navazují povrchní sexuální vztahy, přesvědčeny zřejmě o jejich osudovosti. Co je fakt, psychická labilita a nevyrovnanost, které je (ale i chlapce) vedou po prvním větším milostném zklamání k pokusu o sebevraždu. Bod za macechu P. Špalkové, jedinou ženskou postavu filmu, která to má v hlavě srovnané. (14.04.2014)

Navzdory nepříznivému ohlasu lze označit Můj vysvlečenej deník za příjemnou předmaturitní komedii, jakou je vhodno aktualizovat každou dekádu, neb například story Děvčátka z roku 2002 už dnešní děcka považovala za příliš pasé. Ty historky kolem sympaticky rozjívené Johany sedí jak pověstný prdel na hrnec. Problémy této generace jsou trochu o něčem jiném, než ty předchozí, kulisy jsou rok od roku multimediálnější a celkově získává nový rozměr i ta historka z Dubaje. Překvapivě citlivě jsou realizované flashbacky z psychiatrické léčebny dospívajících a zejména je radost pohledět na příjemně holčičí výkon Veroniky Kubařové. Kubařová je zralá herečka znalá českého i světového repertoáru z divadla (zejména z Městských divadel pražských), zvyklá uhrát celé jeviště sama a je škoda, že podobně velké role nehraje ve filmu častěji. (30.08.2016)

Vokatá, nosatá, bradatá, vlasatá a pusatá Verča Kubařová je dost zajímavej typ, působí přirozeně a má velkej potenciál do budoucna. Nebýt jí, tak by tahle sonda do duše teenagerky šla ke dnu tak rychle jako Titanic . Zato její herečtí vrstevníci to s hraním opravdu nepřeháněli... Nejdříve jsem si říkal, že to bude takové Indiánské léto po letech ovšem pohledem dnešních teenagerů. Zklamanou Issovou ve vaně s jablky, že nahradí právě Kubařová, Brutus vystřídá jiný band atd... Lehce jsem se trefil, je to o teenagerech a jejich strastech, pohledem teenky. Mladé zajímají i stále stejné věci, pařby, hulení, sex a vztahy.... Jen kulisy jsou modernější. Barevnější. Já ale asi nejsem ta správná cílová skupina, pro kterou byl Můj vysvlečenej deník natočen. Nejsem už pubescent a tak asi nechápu ty ,,obrovský'' problémy dospívající mládeže. I tak mám ale dojem, že i pro teenagery je tam těch vtipů a hlášek (které takový snímek musí nutně obsahovat) minimum. Nějak jsem to sice dokoukal, ale na konci jsem si řekl.. Eh.. co to bylo? A co na to Jan Tleskač ? Na komedii jsem se u toho pousmál snad jen jednou a to je opravdu slabota. Když už teenagerskej film, tak raději Vorlův Gympl. * * (09.11.2012)

Český filmový syndrom Prci, prcičky tentokrát ve formě zfilmovaného Bravíčka, bo co teď čtou mladý holky bez mozku, kde si potvrzují, že svět je jen o sexu, chlastu, možná trochu drogách a oblečení, a nic jiného už neexistuje. Prostě omezený pohled omezených lidí pro omezené lidi, povrchní věc o ničem, jak tak povrchní věci, jež ani z principu nemohou jít do hloubky, protože by na to do kina nikdo nešel, balast, neumění, nepřesvědčivost a nereálnost. Prostě svět podle Bravíčka. Měl mě varovat už začátek, kde holka tvrdí, že jsou obyčejná rodina jako každá jiná v republice, přitom si to žije na vysoké noze, finanční problémy neřeší, má to vilu a zbytečně moc volného času. (13.04.2014)

Vysvlečený deník Martina Dolenského má dva problémy, bohužel asi dané i tím, jak vypadá svět jeho cílové skupiny - za prvé nemá o čem by byl, a díky tomu, za druhé, je o ničem. Půl hodiny čekáte, jestli se ty náhoďácké odnikud nikam se plácající záběry, v nichž mladí a obvykle celkem schopní adepti héreckého umění opovrhují city všech kromě svých vlastních, uberou k něčemu, co by jim dalo nějaký smysl, ale ne... a kupodivu to tak zůstane až do konce, kde je nám objasněno, že život nejsou sluníčkové happy endy atd. Problém je, že konfrontace zpovykané sobecké mládeže s vážnými věcmi je natočena tak, že vám dokáže být naprosto lhostejná, a když naskočí závěrečné titulky, zmůžete se jenom na myšlenky "Ehm, no, kde se stala chyba, že jsem nic z toho tenkrát takhle nevnímal, a když jsem se s tím setkal, chtěl jsem tomu dát pěstí?" a "No ty vogo, jak zařídit, aby z mých dětí tohle nevyrostlo?" Záměr byl možná dobrý, ale díky režii si z celého tohohle "zážitku", kterým byl zabit nedělní hlavní vysílací čas na veřejnoprávní televizi, pamatuju jen to, že když mají fiktivně bestsellerové (ne tak úplně jako Ultraviolet, která neznámo proč dělá, že je podle comicsu, když není, ale celá Johana Rubínová je jakýsi zvláštní sociální projekt Jana Hlaváče) týnejdžerky splín - pardon, deprese s naordinovanými prášky - tak jdou chlastat šáňo do fontány uprostřed nákupní galerie - hlavně ty z nich, které jsou těhotné a vědí o tom. Palec nahoru pro Petru Špalkovou a vlastně vůbec všechny dospělé herce... ale o nich to jaksi být nemělo, že?;) Z hlediska diváckého je tohle naprosto zbytečná záležitost - kdyby se tu deziluzivně fetovalo, poslouchala se Nirvana (opožděně přeju všechno nej k jubileu nalezení osvícení, Kurte;)), a páchaly se sebevraždy, chápal bych to líp, i když bych to svým dětem asi taky nepouštěl. Veronika Kubařová by měla brát rozmanitější role než štětkoidní sociální retardy - svým z některých úhlů hezkým ksichtíkem to totiž opravdu nezachrání. Ačkoliv otázka - přiznačná i pro celý Deník - zní, co vlastně tato mladá žena, nejprve neuvěřitelně zaláskovaná do o 17 let staršího rejžoproducenta Karla Janáka a poté do "jen" o devět let staršího režiséra Pavla Kheka (náhoda, že?;)) od života chce... 40% (14.04.2014)