Vlčí děti

Hosodův styl mě velmi baví a již v pořadí 3. filmem dokázal potvrdit své kvality. I když v pár ohledech mě mohlo vytáčet chování Yuki a pak spíše Ameho, tak právě ta lehkost celého příběhu s momenty, které jsou doslova pro mě meditační, mě na Hosodovy a animé obecně baví. Tenhle film sice nedosahuje kvalit předchozích dvou filmů, zvláště Dívky, která skákala v čase, tale i ak jde o nesmírně krásnou podívanou. (21.06.2013)

Pro mě toto byl velmi nepříjemný film. Nemám rád, když se musím dívat jak je nějaký hodný člověk v nesnázích, i když je jen animovaný. Vždy mě to bodá u srdce. Né, že by mi to bylo líto, to ne, ale není mi to příjemné.. Jinak musím uznat, že film je hodně povedený, taková moderní matka v nesnázích. Od teď už nemám tak nutkavou potřebu zabíjet vlky. (14.06.2015)

Přesně ten typ filmu, u kterého si děti užijou barvy, legraci a hravost, ale dospělí přitom sedí při sledování občas jako přikovaní a se skelným pohledem se marně snaží udržet slzy dojetí. Jenže to není žádným prvoplánovým citovým vydíráním, ale podobně, jako je tomu třeba u některých filmů studia Ghibli, i zde má člověk pocit, že se mu chce brečet prostě jen tak, protože život je zároveň tak krásný a někdy tak strašně smutný. Občas plný barev, ale občas vám v něm převládne jen ta šedá, nebo černá. Občas jste šťastní, jindy máte pocit, že vás ta tíha existence a smutku zadupe do země. A přesně takový je tenhle film. Ukazuje vám krásu, která je schovaná i v tom největším smutku, jaký člověk prožívá. A ukazuje lásku, která v tomto případě překoná opravdu úplně všechno. To a ještě mnohem víc je zabaleno do hávu kouzelné animace a mně nezbývá, než shrnout film jedním slovem - NÁDHERA! (12.05.2020)

Vlky sú pre japoncov priam posvätné tvory. Keď sa k tomu pridá štýl anime, priam rajská prírodná scenéria a Mamoru Hosoda výsledok je jasný. Dielo by som zaradil medzi najlepšie rozprávky, ktoré som v poslednom čase mal možnosť zhliadnuť. Zameranie na detskú výchovu a správnosť voľby životnej cesty je jedena z najvhodnejších tém pre mladého diváka. Sám neviem, či by som sa vybral cestou Yuki alebo Ameho. Skôr by som sa priklonil asi k ceste Ameho. Svoj osud by som bral ako dar a nie prekliatie. Grafické vyhotovenie miestami pripadalo ako z iného sveta. Niektoré zábery som mal problém rozoznať, či sa jedná len o animáciu alebo skutočnú fotografiu. A tá príroda... Skoro ako u nás v Tatrách. Pri sledovaní som sa trochu pousmial, keď sme sa s kamošom bavili o podobnom výzore vlkov s Digimoni, následne o 10 minút neskôr sme zistili, že oba kúsky má na svedomí ten istý režisér. (15.04.2013)

Ten uvod je sialeny. Niekde medzi vazne mienenymi scenami velkeho odhalenia povodu chalana, medzidruhovou erotikou a ulovenym bazantom za zvukov tklivej hudby som myslel, ze pozeram na nejaky spin off Twillightu. Alebo parodiu nan. Po akoze mrazivej a tiez neskutocne zabavnej scene smrti jedneho hrdinu som si bol isty, ze to nemoze brat vazne a niekto si tu robi srandu. V tomto style to este chvilku pokracovalo a uz som bol zmiereny s tym, ze Batman a Robin dostal animovanu konkurenciu. Naozaj som nevedel v sebe udrzat smiech pri caznych scenach. Potom sa to vsak zlomi a niekedy od prekrasnej sceny, ked sa chlapec pyta, preco su vlci stale zaporaci to chyti spravnu naladu a odkryje sa jeden vynikajuci film o tazkostiach dospievania vychove inych deti. Je tam hromada silnych scen aj feel good nalady. Preto je strasna skoda, ze tych prvych zhruba 20 minut je tak teroristickych. 8/10 (27.05.2020)