Mortdecai: Grandiózny prípad

V tomto dynamicko-obrazovom filme so suchou londýnskou atmosférou sme svedkami čudných obchodných praktík, precíznej kostýmovej práce, takisto ale aj premárnenej šance spracovať po obsahovej stránke z knižnej predlohy. Namiesto toho sa dočkáme lingvistických tančekov ohľadom Charlieho závislosti na dokonalých fúzoch, prehnanej Deppovej mimiky a oku lahodiaceho doplnku v podobe sexi židovky Gwyneth Paltrow. Neznámy režisér David Koepp sa bezhlavo zameral na Johnnyho Deppa a stroskotal v príbehovej nude a neefektívne vysoko nastavenom vizuáli. Nedokáže vykryť scenáristickú hluchotu, ani trápnu anti-akčnú Charlieho motoriku. Všetko sa odohráva v neatraktívnom povznášajúcom duchu, akoby práve štýl mal zatieniť to strašné príbehové prázdno, v ktorom aj Deppove herecké kvality miznú v kŕčovitej grotesknosti a mylne vedú divákove kroky k televízoru, že tam hrá jeho obľúbený herec. (10.06.2019)

Skvělá podívaná! Johnny, Ewan a Gwyneth v jenom filmu. To je až k neuvěření, jak byli sehraní a hodili se k sobě jak charakterem postav, tak i přirozeně. Musím, ale ještě o něco více vyzdvihnout Johnnyho výkon s jeho knírkem, který byl opravdu vynikající. Přesně takový Johnny mi chyběl. Plný šarmu, vtípků a vtipných grimas. Výborný příběh! (19.05.2015)

Krimi-komedie sice se zvláště ujetým humorem, ale i tak hodně zábavným. K tomu naprosto skvělý Paul Bettany v roli sluhy a též super kamera! Depp po delší době hraje postavu se zajímavějším charakterem, i když je zněj přesto trošku cítit pirát Jack. Herecká sestava je opravdu grandiózní, bohužel většina nemá moc prostoru (Gwyneth snad stárne do krásy!). Režisér Koepp bývá často nedoceněn, ale mně znovu sedl! (19.05.2015)

Při troše fantazie by se dalo říct, že Depp se snaží být něco jako popletený inspektor Clouseau a Bettany je jeho Kato (s tím rozdílem, že agresivitu nesměřuje na svého pána). Pak platí, že je to grandiózní čípovina plná nadavování a vracení.. Až se Johnny zpětně ohlédne za kariérou, na všechny ty podnapilé piráty, zmalované kreatury a rádobyvtipné postavičky zažívající eskapády, přizná si, že nejzajímavější býval v rolích obyčejných lidí.. (01.02.2019)

Mordechuj: Gaydiózní případ je učebnicový příklad toho, co moderní filmově-teoretická věda naprosto pregnantně kategorizuje sofistikovaným pojmem „Buzerantská trapárna“, kterýžto může být nedostatečně erudované veřejnosti také znám pod laickým termínem „Homomédie“. Ať už však toto „veledílo“ determinujeme odborně či neodborně, pořád zůstane něčím, u čeho nutně musí každý hormonálně vyvážený divák s přirozenou sexuální orientací jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak takové zrůdné zvěrstvo, vyvolávající až akutní záchvaty studu, může někdo vůbec financovat, natočit a vyjma Emana Mek Řehoře i osadit jindy dobrými a populárními herci. Obzvláště nechápu, čím vydírali Deppkoidního Jeníka, aby místo důstojného čekání na další miliardu od mentálně nezaopatřených nezletilců za následující Kokoty z Karibiku ze sebe udělal ještě většího pičuse a naprosto se ztrapnil postavou, která nepříjemně evokuje akorát tak Ližkulese Poarota, mladšího a teplejšího bratra slavného belgického detektiva Kristovy Agáty, co přijel pomoci řešit komplikovaný případ absolutní homodemence četnictvu ze Séntropé. Jediné, co se mi při téhle zrůdnosti honilo hlavou, byla představa plného kina hihňajících se transek při londýnské premiéře v Soho, smíchy slzících a rozmazávajících si oční stíny nad všemi těmi ukrutně třeskutými tumory. Při tom přelinkovávání a přepudrovávání nosů tam pak muselo být po skončení představení na chlapských hajzlech fuckt narváno. (24.05.2015)