Jiroovy vysněné sushi

Moc pěkný dokument, který není jenom o sushi. Je především o radosti z práce. O píli, vytrvalosti, chuti a nadšení. Je o člověku, který pro svou milovanou práci, kterou dělal celý svůj život, obětoval veškerý svůj čas a přesto se stále zdokonaluje a nikdy není stoprocentně spokojen. V dokumentu je také mnoho zajímavých a poučných myšlenek o životě, přátelství, rodině a přístupu k práci. Sushi jsem nikdy nejedl, ani mě to nějak neláká, ale tento dokument mě i přesto dokázal pohltit a zaujmout. (11.10.2013)

V úvodu jsem chtěla napsat, že se jedná o obyčejný dokument popisující život a především práci neobyčejného muže. Ovšem spletla jsem se, rozhodně se nejedná o obyčejný dokument, spíše o výjimečný počin, který ve své podstatě působí až dojemně skromně, i když může být rozhodně na co pyšný. I přesto, že nepatřím mezi velké milovníky sushi, naprosto mě uchvátil způsob jejich přípravy, pomalé pohyby, naprostá propracovanost a troufám si říci i téměř dokonalost, která je s jejich přípravou spojena. Lituji jen jedné věci a to, že jsem tento snímek neviděla tak o půl roku dříve. Jsem si naprosto jista, že by mi zvědavost nedovolila, abych si malou restauraci nacházející v tokijském metro a ověnčenou Michelinskými hvězdami alespoň zvenčí neprohlédla, když jsem v létě Tokio navštívila... (22.12.2012)

Dokument ukazuje tajemství úspěchu vyhlášené japonské restaurace nabízející suši. Současně je ale i ukázkovým dokladem pro Japonce tolik charakteristické pracovitosti a úcty ke starším. Právě pracovitost, snaha neustále se zlepšovat a úcta k rodinné tradici stojí v tomto případě za úspěchem japonských kuchařů. Starší syn respektuje svoji roli, každý den vybírá ty nejlepší suroviny, připravuje suši a trpělivě čeká na svoji chvíli, zatímco podnik stále vede jeho otec, který by u nás byl již dvacet let v důchodu. Pro milovníky suši určitě dokument, který by neměli minout z hlediska tématu, z hlediska filmařiny ale lze doporučit komukoliv. (31.08.2014)

Techniku opakovat pořád dokola (Shokunin). ____ Všímat si sebemenších detailů a řešit je, analyzovat. Naprostá disciplína a sebekritika vede k neustálému sebezdokonalování. ____ Nesmí tomu chybět posedlost danou věcí, vášeň pro ni. Všechny suroviny pořizuj od odborníků, kteří se specializují výhradně na ně, na určitou specifickou surovinu. ____ "Nemáš domov, kam by si se vrátil. Proto musíš pracovat tvrdě." ____"Výráběl jsem sushi ve svých snech." _____ Masírovat chobotnici padesát minut. ____ 30 000 yenů. Rezervace měsíc dopředu. ____ "O Peníze mi nejde. Jde mi o to dělat lepší sushi." ____ Dělám stejnou věc znovu a znovu a zlepšuju se krok po kroku. "Stoupám na vrchol, který nevím, kde je." Zamiloval jsem se do své práce a oddal jsem jí celý život. ____ Tvrdá práce = Uznání. ____ Sám jí, co udělá, aby si trénoval chuť a rozpoznal dobré, od špatného. ____ Sushi by nemělo být studené, ale mít teplotu lidského těla. A mělo by být snězeno ihned poté, co je podáno. Nejdůležitější je soulad rýže s rybou - absolutní harmonie. A ten respekt za tu tvrdou práci, to je krása. Řemeslníci, co konkurují velkým sushi mašineriím. Respekt rebelovi Jirovi. Jiná mentalita, ale nesmírně inspirující, tím chci říct, že pro Čecha, co si mrzutě udělá svou nenáviděnou fachu a jde dom nebo do knajpy na jedno orosený z prorezlejch trubek vod hostinskýho, co mu do toho ještě naplival a říkaj si "kamaráde", ano, tohle je jiná mentalita, jiný respekt. Doufal jsem, že mi tenhle dokument něco dá a myslím, že mi dal víc, než jsem čekal. ____ "Vždy se dívejte dopředu a snažte zlepšit." (03.12.2014)

Jestli někdo dennodenně praktikuje tu samou práci už sedmdesát let a stále hledá nové postupy a rozhodně se necítí jako staré železo, bude to v devíti z deseti případů Japonec. Dokument o jídle nebyl nikdy tak zajímavý, tak inspirující. Je v tom cítit kus opravdové poezie, když vidíte přípravu od A do Z a rozhodně to i změní váš pohled na to jídlo, které si většina našinců představí jako "ty černé čtverečky". A co víc, ten člověk ve věku, kdy většina Čechů, pokud nejsou pod drnem tak nervózně přešlapují každý čtvrtek před Kauflandem a cestou domů se staví pro své kýble léků, tenhle člověk podává životní moudra s tou typicky asijskou poetikou. (01.03.2015)