Anton Špelec, ostrostrelec

Daj-li nebo nedaj-li medaili, to je oč tu běží. Frič, vybavený zkušenostmi a cennými radami svého přítele Lamače, se pojednou ocitl sám v pomyslném kolbišti a zkrocení temperamentního komika bylo velkou výzvou i pro začínajícího režiséra. Přestože se Vlasta Burian pod Fričovým samostatným vedením nesnížil k samoúčelné produkci svých obvyklých výstupů před kamerou, je na Špelcovi znát určitá nejistota ze společného setkání. Naštěstí tam, kde scénář vybíhá k průměrnosti, nastupuje Burianova mimořádná osobnost, tvarující jemnými finesami nesnáze životem těžce zkoušeného výrobce hudebních nástrojů. Pasáž, v níž je titulní hrdina nucen vydávat se za svého fiktivního bratra, je nesena na vlně přesně odváženého situačního humoru, zdobeného v drobných záchvěvech Burianovými smrtícími replikami, sypajíc se při tom všem jako esa z rukávu. V překvapivé roli zde nacházíme Růženu Šlemrovou, která tentokrát tradiční propriety svých salonních dam vyměnila za méně obvyklou vařečku a stavovskou hrdost. Nevelkým, přesto unikátním se zdá být také herecký výkon Jindřicha Plachty, který ve spojenectví s hubatým Burianem i neméně skvělým Pištěkem nachází vděčnou příležitost uplatnit svůj originální humor. Všechno zlé je k něčemu dobré a Frič s Burianem nakonec společně zvítězili u diváků i kritiky, která s nadšením přihlížela rodícímu se fenoménu obou mužů. Vy jste paní Špelcová? Vy jste měla muže? – Já dosud mám muže. – No to je omyl, z toho já vás vyvedu. Váš manžel umřel včera ve vězení. Já vím, ona je to rána, ale tímto vám oznamuju, že jste vdova a že se můžete vdát znova. (13.12.2008)

Obávám se, že tento velice oblíbený Burian mi nikdy nepřišel tak zásadně dokonalý jako například předchozí burianovky v Lamač-Fričově stylu. A jedinkráte jsem byla též zklamána z kamery operatéra Otto Hellera, což se mi také nestává. Což o to, obsazení by bylo, humor by byl, ale téma je dosti kostrbaté a po několika předešlích variacích C. a k. už i lehce opotřebované... (17.05.2011)

"No tak, Toníku, tak buď přece rozumnej, no tak holt dostaneš tu mejdajli napřesrok, no." Další uniformovaná role Vlasty Buriana a do dnešní doby naprostá filmová pecka, po vojensku řečeno, s kulometnou salvou nejrůznějších hlášek a to od začátku až do konce. Očekávat vyznamenání, které nakonec vlivem nedostatku medailí uděleno nebylo, by vykolejilo snad každého. Obzvlášť Antonína Špelce s tváří Vlasty Buriana, který se s tím popral s vůlí a charakterem sobě vlastní. Jaroslav Marvan samozřejmě opět výborně přihrával a tak kdo z diváků si chce pošramotit bránici, u tohoto snímku má možnost? Co se týče vtípků o císaři pánovi, velkým konkurentem není nikdo jiný než samotný Jára Cimrman, ale co si budeme povídat, na Toníka Špelce prostě nemá. Výrazným projevem je vizuální zastavení času hrůzou po vznesení urážky císaře. Lépe vyjádřit dobu už nešlo. Ono vůbec se dá říci, že v tomto snímku jsou nejlepší scénky z útrob restaurace, hospody či nálevny, jaké kdy byly natočeny. A to je v českém filmu konkurence ohromná a to nejen z tvorby Vlasty Buriana. Tradičně samozřejmě nechybí ani písnička pro tento film, která prostě nesměla chybět. Film z roku 1932 a vůbec nestárne. Svým způsobem jsou mnohé hlášky nadčasové, což znamená, že hodně řeknou nebo alespoň naznačí i dnes. "Když má bejt pořádek, tak se račte postarat, abych měl medaili. Račte prominout při vašem vzdělání." K tomu už nelze nic víc dodat. Komedie, parodie i zesměšňování, či jak se dnes říká satira, mající stále svou zábavnou hodnotu a to i historickou výpověď své doby. A Vlasta Burian opět potvrdil, že na to prostě měl. (22.02.2021)

Vlasta Burian je nepochybně zajímavý fenomén. Přesto mi mnohé jeho komedie připadají s odstupem tolika let od doby vzniku zestárlé natolik, že se až jeden diví, že pořád dokážou fungovat jako mainstreamově vyhledávaná záležitost včetně mladého publika. Ono se svým způsobem snadno udělá kult i z vybraného průměrného snímku z počátku 30. let, budou-li ho televizní stanice donekonečna uvádět několikrát ročně, o svátcích obzvlášť a nebude-li nabídka konkurenčních titulů příliš pestrá. Ale nemohu si pomoct, ve společnosti Antona Špelca jsem nejednou usínal znuděním a jen málokdy se opravdu zasmál... no spíše pousmál. Pár vtipů a jednoduchá zápletka jsou zabaleny do hávu líně nataženého zpracování rámovaného zdlouhavými vojenskými pochody a jednou zajímavou písničkou, máme zde několik oblíbených herců své doby a Martin Frič postupně sbíral zručné filmařské zkušenosti, které v pozdějších letech dokázal proměnit v řadu filmových skvostů. Historickou hodnotu díla respektuji, ale jestli má vedle ní Anton Špelec představovat také jeden z TOP 50 filmů ze seznamu zahraničních kritiků „Golden Foundation of Czech and Slovak Cinema“, tak to je pro mě zklamání, protože od takových filmů má člověk právo očekávat daleko víc, než jen jakousi zcela zaměnitelnou cestu do pravěku domácího zvukového filmu. 45% (26.12.2020)

Omlouvám se, omlouvám se hlavně příznivcům slavného Vlastíka!! Ale nemůžu jinak!!!! To fakt nejde!!! Je to pěkněj kousek dal bych mu tu pětičku, opravdu dal, fakt, vážně, čestný pionýrský!!!! Ne, ne nejde to!!! Proč???? Jen jednou jsem viděl ten nový PSEUDOvideostop!!FUUUUUJJJJJJJJ. Smrt Faltusovi!!!Za toho jeho Antona prostě hvězdu ubírám. Omlouvám se je to čtyřka!!! (28.11.2002)