Pobočník Jeho Výsosti

I pro tak velkého komika jako je Vlasta Burian platí, že jeden film je jeho nejhorší. U Vlasty je to spolu s filmem Hrdina jedné noci právě Pobočník. Film se bohužel nedochoval v originální délce a to možná jeho kvalitě trochu ubralo na celistvosti. Přesto - sám příběh je dost o ničem, scénáristicky na Wassermanna až příliš amatérské, možná šité horkou jehlou. Sám Burian je tu průměrný a ti ostatní snad až na Bedřicha Vrbského velmi podprůměrní, což je podtrženo absolutně nevhodným obsazením Nory Stallicha. Občas mi to připadalo, že si v tomto filmu Burian zkouší některé situace, které se mu později podařilo dovést k dokonalosti. (01.03.2015)

Roli v tomto filmu dostala Suzanne Marwille jako svatební dar a na odškodněnou, protože přednost v Lelíčkovi dostala Lída Baarová. Tak aspoň, že tak :) Jinak jsem tedy v opozici, neb se mi film celkově báječně líbí a beru ho jako lepší Burianovku z první půle 30. let. Lamačovky jsou sice větší masakr, ale tady je navíc Ella Šárková, Mary Grossová, Míla Reymonová a Helga Nováková a ty všechny můžu absolutně. Krom toho Burianovky v uniformách, to se líbí. (15.02.2009)

Tuhle Burianovku jsem nikdy neměl moc nakoukanou, oproti jeho jinším filmům. Je to ale rachot, co tam Vlasta v roli nadporučíka Patery vyvádí! Klasická hříčka podle divadelní hry Emila Artura Longena. Rozhodně neprávem řazeno k horším filmům Vlasty Buriana. Právě naopak - patří mezi nejlepší kousky Krále komiků! (26.12.2017)

Další snímek s takzvanou uniformovanou rolí Vlasty Buriana, ve které se opět vyřádil dosytosti. A také další film, na kterém se bohužel vyřádil zub času. Kvalita filmové kopie je prostě opět strašná. Diskutabilní je také i technická stránka natáčení, ale na první polovinu třicátých let, ohledně daných možností, dejme tomu. Jako obvykle byl scénář zpracován na základě divadelní hry, takže kromě dialogů je hlavně přemíra různého skotačení a komediálně pojatého přehrávání. Ne nadarmo se o filmu mluví jako o situační frašce. Příběh sází na dodnes používanou záměnu a situací z toho vzniklých. Vlasta Burian plný energie po herecké stránce řádí, jak utržený z řetězu a tak očekávaně kulometnou salvou tradičně vypouští ze svých úst jednu hlášku za druhou. Na dnešní dobu místy ztřeštěné až moc, ale i tak celý koncept pobaví, a to právě oním humorem Vlastu Burianovi sobě vlastní. Bez něj by film neobstál vůbec. (05.09.2022)

V roce 1933, tedy v období, kdy se v sousedním Německu chopil moci Adolf Hitler, se Burianova filmová kariéra pohybovala na nejvyšším možném vrcholu. Popularita krále komiků totiž již dávno přestoupila hranice Československa a své příznivce nacházela také u německy mluvících obyvatel, kteří si jazykové mutace Burianových českých komedií vychutnávali s podobným zaujetím jako diváci v Československu. Jako již mnohokrát předtím i potom ocitl se Burian v další c. a k. uniformě, aby naplno rozehrál paletu svých poťouchlostí, získávajících na svou stranu i prince, nešťastně zamilovaného do prostého děvčete. Gejzír situačního humoru vyplňuje jako vždy temperamentní Burian, který zejména ve scénách z baru, kde je nucen obléknout dámský převlek a vydávat se za jednu z místních houslistek, dosahuje nevídaného úspěchu. Suzanne Marwille, někdejší hvězda němého filmu a tehdy již choť režiséra Friče, se jen těžce smiřovala se svým podřadným postavením a vinou zákulisních intrik přicházela o některé zajímavé herecké nabídky, jakou byla např. dvojrole v předchozím Lamačově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. Jistá nervozita se ostatně podepsala také na Pobočníkovi, který je ve finále jen průměrnou komedií s lehce opotřebovaným humorem. Jediné, co si dodnes uchovalo jistou svěžest, je Fialova milostná serenáda Zapomeň, že už se loučíme, objevujíc se čas od času i v repertoáru současných zpěváků či zpěvaček. (03.10.2008)