Kapitán Phillips: Prepadnutie lode Alabama

Těžko u podobného typu filmu vyseknout větší poklonu, než že tvůrci diváka samým napětím nenechají vydechnout. A to i navzdory tomu, že zná nejen výsledek, ale (pravděpodobně) i průběh akce. Celé je to navíc podtrženo nebývale působivou finální scénou na ošetřovně, která sama o sobě stojí za všechny herecké ceny, co se jich jen každoročně udílí. (12.11.2013)

Radost vidět Hankse zase hrát i když v druhé půlce je spíše za statistu. Nervydrásající jízda sice v prostřední pomalejší části trochu ztrácí, ale je to jen drobná vada na jinak perfektním napínavém přenosu událostí minulých. Greengrass tentokrát skvěle využívá kameru - roztřesená somálská vs. poklidný yankee-irský styl. Perfektně vyhrocené konfrontace, somálci jsou do jednoho skvělí a autenticita z celého snímku jen kape. Finále, kde nastupuje US NAVY je vojenská přehlídka nejtěžšího kalibru (i moje drahá polovička docenila majestátní krásu válečných plavidel). Greengrass určitě natočil vyhrocenější i lepší kusy, ale ten punc lidskosti se dostavil až ve spolupráci s Hanksem. Kdyby nebylo bývalo United 93 bylo by to za plný počet. (26.11.2013)

Srovnání s dánským filmem Únos se nelze vyhnout. Ale zatímco v Únosu bylo půvabné sledovat, jak unesení námořníci kromě příbuzných, pojišťovny a lodní společnosti nikoho nezajímají a vyjednavači se dohadují o každý dolar, v Kapitánovi Phillipsovi kapitánovi Phillipsovi už za pár hodin přispěchají na pomoc letadlová loď, vrtulníky, snipeři.... Filmu taky neprospělo, že loď opustíme poměrně záhy a po zbytek filmu jde už jen o záchranu jednoho rukojmího - kapitána Phillipse, kterýžto je pochopitelně übersprávňák a nikdo jiný než Tom Hanks jej nemohl hrát. Taky mi připadá, že Greengrass se už trochu vyčerpal a po slibném začátku napětí spíše uvadá, závěrečné finále je strašně natahované a vy už se nemůžete dočkat, kdy už je konečně postřílejí a bude konec. Perlička na závěr - skladba před závěrečnými titulky je solidní vykrádačkou Zimmerovy Time. (13.11.2013)

Je kapitán Phillips glorifikací status quo a civilního hrdiny? Nemyslím si. Srovnání s Lindholmovým Únosem je zcela relevantní, ale neměli bychom automaticky sklouzávat k tvrzení, že dánská "tvrdší, chladnější a deheroizovaná" interpretace reality je "lepší". Zajímavá je právě věcná komparace východisek: Dánové volí situaci typickou, Američané dramatickou a vymykající se. Protagonistou Únosu je řadový námořník, který je pasivní "komoditou" ve vyjednávání, hrdina Greengrassova filmu je vyzvednutý už titulem a patří k aktivním hybatelům (je kapitán a téměř do poslední chvíle aktivně zápolí o život). Americká verze je de facto ze dvou třetin charakteristická posuny, akcí a zvraty, dánská se jim zcela vyhýbá a zachycuje rutinu vyjednávání, které se bezohledně vleče. Dánové točí přímo v postižené oblasti a nechávají celý štáb žít v nejistotě (protože syrovost chtějí přenést i do filmu), Američané využívají klidné vody kolem Malty. Dva přístupy k témuž tématu, nevidím důvod, proč je hierarchizovat, oba jsou zcela legitimní. Navíc docházejí k velmi podobnému obrazu: zlomený jedinec, systém, který funguje dál, jako by se nic nestalo. Kapitána Phillipse rozhodně můžeme číst jako oslavu Navy Seals a americké armády, ale Greengrass dává dost vodítek i ke kontra-výkladu - celá situace je absurdní, disproporční a neřešitelná (malý oranžový člun vs tři válečné lodě), navíc obě strany mají legitimitu. Už to, že paralelně sleduje Phillipsovo ráno a ráno jeho budoucího únosce by člověka mělo upozornit, že Greengrass chce víc než jen vykreslit napínavý případ. Podobně jako u Zero Dark Thirty i tady jako by víc indícií svádělo ke konvenčnímu uspokojení, že hnusní vychrtlíci dostanou na frak, přesto samotná akce přináší divácké uspokojení jen omezeně. Je tu až zneklidňující množství volných motivů, které Greengrass obklopuje svou milimetrově přesnou režií. Můj pohled koresponduje spíše s tím Lindholmovým, ale to neznamená, že by mě Kapitán Phillips nakonec nedostal. Stalo se to až při předposlední scéně, ale vyplatilo se počkat. [80%] (13.11.2013)

S odstupem času mi ten veleamerický a zcela zbytečný úvod "sbalím si fotografii, promluvím si s manželkou o dětech, rozloučíme se" začal vadit víc a víc, a tak jednu hvězdičku z původních pěti odebírám. Nicméně stále platí, že Hanksův výkon (ano, zejména závěr v péči lékařů) dělá z Kapitána Phillipse takřka bezchybnou podívanou. Takřka. Napětí by se dalo krájet, piráti jsou výtečně nepředvídatelné zjevy, Paul Greengrass zase vtahuje do děje jako málokdo jiný... Vůbec nevadí, že (kromě starších Greengrassových filmů třeba stejně jako v Singerově Valkýře) víte, jak to všechno dopadne. A soundtrack Henryho Jackmana se mi líbí i po samostatném poslechu, jen by obzvlášť v závěru nemusel být tak zimmerovský. (20.11.2013)