Kapitán Phillips: Prepadnutie lode Alabama

Další rekonstrukce skutečné události podle Paula Greengrasse je tady. Divák se tetelí blahem, ten náročnější však někde v hlavě v průběhu sledování téhle nebezpečné mise okolo ráje somálských pirátům vnímá, že mrazivou rekonstrukci Letu číslo 93 (nabídla větší osudovost, u Bourna tu byla zase atraktivnější látka a možnosti) jen tak něco nepřekoná. Nervy ale šponuje dostatečně, navíc má v hereckém štítu spolehlivého a stoprocentně amerického Toma Hankse (po delší době získal silnou hereckou příležitost, většinu děje je umírněný, v závěru na americké lodi ale naprosto suverénně zhmotňuje tu vlnu šoku z toho, co se v předchozích hodinách odehrálo). Trestuhodně nevyužitá Catherine Keener mi připomněla Hanksovu manželku Helen Hunt z Trosečníka, jenže ta alespoň dostala v závěru solidní hereckou porci. Karty jsou jasně rozdané, Greengrass se představuje už v trochu tradičním a předvídatelném (a nutno připomenout drobně utahaném) stylu, přesto pořád působivě. První polovina je velkolepější, druhá zase klaustrofobní. Obě dohromady autobiografické. Výsledek je pak soustředěnou podívanou. (08.12.2013)

Kapitán Phillips je zdařilý snímek, který má dobrou zápletku, kterou napsal sám život, skvělého herce v hlavní roli, příjemnou hudbu a výborný, napínavý závěr, při kterém se snad poprvé za celý film může divák začít bát o hlavního hrdinu. Hodnocení je někde mezi 4 a 5*, ale přikloním se k plnému počtu za herecký výkon Toma Hankse na samotném konci, kdy opět potvrdil, jaký dar mu byl dán. (29.11.2013)

Je kapitán Phillips glorifikací status quo a civilního hrdiny? Nemyslím si. Srovnání s Lindholmovým Únosem je zcela relevantní, ale neměli bychom automaticky sklouzávat k tvrzení, že dánská "tvrdší, chladnější a deheroizovaná" interpretace reality je "lepší". Zajímavá je právě věcná komparace východisek: Dánové volí situaci typickou, Američané dramatickou a vymykající se. Protagonistou Únosu je řadový námořník, který je pasivní "komoditou" ve vyjednávání, hrdina Greengrassova filmu je vyzvednutý už titulem a patří k aktivním hybatelům (je kapitán a téměř do poslední chvíle aktivně zápolí o život). Americká verze je de facto ze dvou třetin charakteristická posuny, akcí a zvraty, dánská se jim zcela vyhýbá a zachycuje rutinu vyjednávání, které se bezohledně vleče. Dánové točí přímo v postižené oblasti a nechávají celý štáb žít v nejistotě (protože syrovost chtějí přenést i do filmu), Američané využívají klidné vody kolem Malty. Dva přístupy k témuž tématu, nevidím důvod, proč je hierarchizovat, oba jsou zcela legitimní. Navíc docházejí k velmi podobnému obrazu: zlomený jedinec, systém, který funguje dál, jako by se nic nestalo. Kapitána Phillipse rozhodně můžeme číst jako oslavu Navy Seals a americké armády, ale Greengrass dává dost vodítek i ke kontra-výkladu - celá situace je absurdní, disproporční a neřešitelná (malý oranžový člun vs tři válečné lodě), navíc obě strany mají legitimitu. Už to, že paralelně sleduje Phillipsovo ráno a ráno jeho budoucího únosce by člověka mělo upozornit, že Greengrass chce víc než jen vykreslit napínavý případ. Podobně jako u Zero Dark Thirty i tady jako by víc indícií svádělo ke konvenčnímu uspokojení, že hnusní vychrtlíci dostanou na frak, přesto samotná akce přináší divácké uspokojení jen omezeně. Je tu až zneklidňující množství volných motivů, které Greengrass obklopuje svou milimetrově přesnou režií. Můj pohled koresponduje spíše s tím Lindholmovým, ale to neznamená, že by mě Kapitán Phillips nakonec nedostal. Stalo se to až při předposlední scéně, ale vyplatilo se počkat. [80%] (13.11.2013)

Let č. 93 sice těží ze světového ohlasu 11. září, Zelená zóna zase z traumatu irácké války, postavu agenta Bournea mám rád, ale kdybych měl odpovědět na otázku, který Greengrassův snímek si cením nejvíce, neváhal bych ani na okamžik. Kapitán Philips v sobě spojuje jak silného sympatického hrdinu, tak i dramatičnost situace, vědomí umělecké rekonstrukce skutečné události a v neposlední řadě i přítomnost nebezpečného protihráče v podobě kapitána pirátského plavidla. Kamera je tentokrát přehledná, režisér se ve vhodný čas přesunuje z prostorné nákladní lodi do klaustrofobního prostředí záchranného člunu. Příběh se sice soustřeďuje na vylíčení konkrétního případu námořního pirátství, zároveň ale cosi vypovídá o fenoménu banditismu na březích Somálska, o nesmyslných předpisech, kterými jsou svázána obchodní plavidla, i o tom, že každý jev má své pozadí a posádky pirátských lodí ve své závislosti na klanových vůdcích a při existující bídě vlastně ani nemají na výběr. Tom Hanks se pro tento typ rolí snad narodil a nenalézám žádné slabiny snímku, které by stály za zmínku. Celkový dojem: 90 %. (20.10.2017)

Skvělě dynamická ruční kamera a "akčně-dokumentární" přístup Greengrasse navozuje napětí již od samého počátku. Navíc jsou poodhaleny i motivace pirátů, takže nadcházející střet kapitánů nebude tak černobílý, jak by napovídalo spektrum jejich barvy pleti. K předúnosové fázi filmu nelze mít nejmenších výhrad - natočena je perfektně, napětí je na maximu, postavy jednají chytře a srozumitelně nás učí, jak bychom si v podobné situaci měli počínat. Boj proti ozbrojené přesile téměř připomíná Smrtonosnou past (nebo je to jen těmi střepy v bosé noze?). Druhá polovina filmu mi osobně přišla lehce monotónní, protože bylo vcelku jasné, kam to směřuje... 8/10 (13.01.2014)