Réžia:
Ivo NovákScenár:
Fedor KauckýKamera:
Alois NožičkaHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Josef Somr, Ilja Prachař, František Němec, Petr Kostka, Eva Jiroušková, Bedřich Prokoš, Ferdinand Krůta, Vlastimil Hašek, Jaroslava Pokorná, Josef Větrovec, Jaroslav Mareš, Karel Urbánek (viac)Obsahy(1)
V roce 1971 vznikl pro televizi přepis novely známého spisovatele Karla Poláčka. Je to příběh drobného prvorepublikového podvodníčka slabého rozumu, který tvůrci televizní adaptace odvyprávěli formou retrospektivního soudního procesu. Naivní snílek a slaboch toužící po bohatství, železničář Maršík (J. Somr) měl ženu (J. Pokorná) a dvě děti. Bydlel u nerudného tchána (F. Krůta), který mu vyčítal nedostatek peněz a svou dceru i s celou rodinou by nejraději vystěhoval. Maršík měl o sobě přemrštěné mínění a spřádal naivní představy a sny o lepším životě, v němž by mohl ještě udělat štěstí. Zadal si do novin inzerát, že hledá ženu. Na inzerát odpověděla postarší služebná, stará panna (J. Tichá), která celý život šetřila a měla několik tisíc na knížce. Se služebnou se scházel, ale ona začala být časem netrpělivá, chtěla se vdávat. Poskytla mu jako zálohu na budoucí společný život vkladní knížku a on peníze vybral. Poté chtěl zmizet… (Česká televize)
(viac)Recenzie (17)
Polozapomenutá televizní adaptace románu-soudničky Karla Poláčka odkazující k formálně, dobově i tématicky podobným Sequensovým Hříšným lidem města pražského...i s šantánovou písní v závěrečných titulcích (samozřejmě z pera Zdeňka Lišky)... V šedavém bezčasí nastávající normalizace je návrat do reálií první republiky logickým krokem, kromě ideologicky zatížených snímků nemělo nic jiného šanci projít systémem schvalování komunistických cenzorů... ()
Největší slabinou příběhu je režie a scénář. Jaksi se to nedonosilo. ()
Nostalgické černobílé pohlazaní po duši. Plejáda českých hereckých hvězd šedesátých let. ()
Příležitost dělá zloděje. A vraha. Excelentní Josef Somr v roli nešťastného dacana z předměstí, kterému jeho šance na lepší život zhasla stejně rychle, jako se rozsvítila. Mimochodem, Poláčkova soudnička byla o něco později (1984) inscenována také v rozhlase s Františkem Husákem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích. ()
Josef Somr a Jaroslava Tichá spolu vytvořili hlavní role v o dva roky starší Smuteční slavnosti, tam stáli proti sobě a zde tvoří dvojici, která se seznámí na inzerát. Příběh se odehrává asi v roce 1936 (podle dobových plakátů, z nichž jeden je Pokušení s Marlene Dietrich) a v první půli jakoby vypadl z pera humoristy Jaroslava Haška, avšak druhá část už působí jak nějaká epizoda z Hříšných lidí města pražského. Prvorepublikovou hudbu složil klasik Zdeněk Liška (nikdo jiný by to nedokázal líp) a šlágr, který párkrát mezi dějem zaznívá nazpívala, tipl bych si Věra Nerušilová? V titulcích není zpěvačka uvedena, ale vzhledem k zabarvení hlasu na chlup stejnému jako ve Smrti černého krále si myslím, že se nemýlím. Režisér Ivo Novák zachytil prvorepublikovou atmosféru na jedničku. Josef Somr v roli slabomyslného Maršíka, který by chtěl pro rodinu postavit nový dům, proto se snaží si opatřit peníze způsobem, za který ho také okamžitě chytí, snímek bez problémů utáhne klidně celý sám. Ostatní herci však za ním vůbec nezaostávají a Jaroslavy Tiché v roli služebné, naivní staré panny mě je na konci opravdu líto. Předlohu Karla Poláčka si budu muset sehnat, zfilmování se povedlo a tímto děkuji České televizi, že z archívu takovej skvělej kousek vylovila. ()
Celkem roztomilý starosvětský příběh, nebýt toho, že pan Maršík sice nechtěl, ale jaksi... Výborný Somr v roli jednoduchého železničáře a skvělý strážmistr v podání pana Prachaře. ()
Hodne povedena televizni inscenace, na kterou uz asi vsichni zapomneli. Dobry scenar a herecke obsazeni. Jednoduse napsane postavy o to lepe na obrazovce vynikly. ()
Somr jako vrah, co dodat. ;-) ()
Úvodní písničku zpívá Věra Nerušilová.(přidán: Liška, Hlušička, Faltýnek.Teplý,Velen, Vlachová) Prima příběh, opršalost interiérů i exteriéru dodává věrohodnost... Román Hlavní přelíčení vyšel Karlu Poláčkovi poprvé v roce 1932, ve filmu jde Maršík kolem plakátu amerického filmu Pokušení, který ale vzniká o 4 roky později, tedy v roce 1936. Karel Poláček napsal román podle něhož byl natočen film, podle skutečného dobového případu. ()
„Dneska se mi zdálo šťastný numero, napsala jsem si jej přímo na tělo….Jenže přišel milej, chlapec roztilej, zbláznil moje tělo, číslo uletělo…“. V tomto televizním přepisu "soudničky" Karla Poláčka mi přišla roztomilá hlavně postava trošku naivního železničáře a slabocha Maršíka (J. Somr), jehož možná víc nechtěný než chtěný zločin je v průběhu vyšetřování a následného soudního přelíčení rozplétán formou retrospektivního vyprávění. I díky songu, který se v průběhu filmu několikrát opakuje (autor hudby Zdeněk Liška, zpívá Věra Nerušilová) se člověku minimálně od půlky může zdát jako by sledoval Sequensovy Hříšné lidi města pražského. Snad jen ti policejní vyšetřovatelé by mohly mít trošku více z policejního rady Vacátka a jeho mord party. Ale jinak to má hezkou prvorepublikovou atmosféru. ()
Takovy smutny pokoukani. Udelany je to pekne, ale ty figury jsou k placi. Proste chudej a hloupej hajzlik obere jeste chudsi a hloupejsi holku a nakonec ji zavrazdi... Ach jo. potesila ucast moji oblibene Evy Jirouškové. ()
Satirická štúdia "do hlavy" človeka nie veľmi inteligentného, z rodu homo sapiens. Bizarne až vtipne vyrozprávaný tragický príbeh s nezabudnutelnou pesničkou (tá skrátka nejde z hlavy von, aj keď inak osobne počúvam prevažne na míle vzdialený heavy metal). Pekne a s ľahkosťou, neraz psychologicky zahrané. Premňa znovunájdený zapadnutý objav českej TV. 79%. ()
"Velká lumpárna!" ()
Tak si to shrneme. Podvodník řekne bábě jiné jméno, aby jej nenašla, a řekne jí kde dělá. Boooože. Nešťastný způsob podání příběhu mne také nenadchl, retrospektivy mne přímo iritovaly. Dám dvacet hercům a víc nic. ()
Proč mi připadá, že se jen velmi neuměle kopírovaly Hříšní lidé města pražského. A to po všech stránkách. Jediné co se nepodařilo napodobit byl příběh a dějová linie. Čili to nejpodstatnější. Kdybych měl hodnotit jen scénář a režii, musel bych na hodnocení ještě ubrat. ()
Moc mě to nepřesvědčilo. Takové nějaké moc pomalé a to retrospektivní podání - no nevím? Nejvíce mě o Poláčkově smyslu pro humor "přesvědčila" scéna, kdy svědek (O.B.) při přelíčení dopodrobna a s největší přesností popisuje "hadry" co mu obžalovaný prodal a co měl při tom oblečené, ale není s to jej identifikovat podle obličeje... Průvodní písnička V. Nerušilové o hodně slabší než Holka ze Záběhlic z filmu Smrt černého krále... ()
Výborní Somr a Prachař, ale poněkud tomu chybí ta atmosféra, kterou má román Karla Poláčka. ()