Rozalína

Šest století stará hra Williama Shakespeara s názvem Romeo a Julie je pravděpodobně nejznámější hrou barda z Avonu. Vzniklo již mnoho adaptací, od Romea a Julie Franca Zeffirelliho přes Romea a Julii od Baze Luhrmanna či animák Gnomeo a Juliet, kde se milenci z Verony představili v podobě sádrových trpaslíků. A pak je tu Rosalina. Jenže s tou je to trochu komplikovanější, kdy jde vlastně o adaptaci 10 let staré knihy When You Were Mine Rebeccy Serle, která je ovšem založena na samotném Romeovi a Julii a představuje zcela novou postavu jménem Rosalina. Sestřenice Julie, bývalá láska Romea a někdo, kdo měl v podání Serle v příběhu Romea a Julie krapet svůj podíl. Povedlo se režisérce Karen Maine zpracovat Romea a Julii pro novou generaci? Samotná Rosalina je vlastně natočená jako dílo někoho, kdo na hodinách literatury neskutečně trpěl a řekl si, že jednomu z nejznámějších romantických příběhů všech dob dodá nějaké to koření navíc. Jde o svěží a vtipnější pojetí, které funguje především díky castingové trefě v podobě Kaitlyn Dever, která je v titulní roli Rosalina zábavná, skutečně působí jako někdo, kdo by v klasickém příběhu o Romeovi a Julii neměl, co pohledávat a především se opět dokazuje, že je Dever jednou z nejšikovnějších hereček své generace.  Samotná předloha Serle je o poznání vážnější, filmová Rosalina se ovšem vydává jasným komediálním směrem, kdy se objevují nové optiky k legendárním momentům z původní hry a jsou změněná i zavedená stavidla samotného příběhu. Je to vlastně poměrně zábavné v ten moment, kdy člověk přistoupí na fakt, že někdo okatě (pochopitelně s nějakou tou úctou navíc) zesměšňuje jednu z nejlepších divadelních her všech dob.  Větší problém je spíše ve výpravě, kdy je přítomnost zeleného plátna často až příliš okatá, samotné kostýmy i výprava dvakrát za řeč nestojí. Jde navíc přesně o ten typ filmu, který se snaží moderní výraznější snahu žen o emancipaci přenést do dobového prostředí a i v tomto případě to bohužel funguje jenom tak napůl. I přes povědomí o struktuře původního příběhu ovšem Rosaline dokáže mnohokrát překvapit a v součtu si svou existenci vlastně plně obhájit. Od scenáristů Scott Neustadtera a Michaela H. Webera, kteří již spolu napsali bravurní romanci 500 dní se Summer či solidní adaptaci Hvězdy nám nepřáli, by ovšem člověk přeci jen chvílemi čekat krapet víc. Samotná Rosalina v jistých momentech připomíná něco jako levobočka Romea a Julie od Luhrmanna, těch vizuálních fines ovšem v součtu vlastně není tolik. Samotný casting je v pohodě, Kyle Allen a Isabela Merced jsou jako Romeo a Julie pár s relativně slušnou chemií a Sean Teale je jako Dario ve finále poměrně snesitelný. V součtu je to vlastně jednoduše celý relativně fajn a tím to končí. Nefunguje to jako audiovizuální tahák k literatuře, funguje to ovšem jako zábavná blbina, která na známou Shakespearovu hru vrhá krapet jiný stín. A ve finále se z ní alespoň nezvedá žaludek. Rosalina je tak v součtu slušný výplach, který je nejen k přežití, ale má reálně několik solidních momentů, ve finále ovšem pořád příliš málo. Film, který svůj potenciál vlastně nikdy úplně nedokáže využít, ve finále je ovšem o poznání snesitelnější a zábavnější, než se dalo čekat. Takže asi výhra.... (15.10.2022) (menej) (viac)