Na hrane zajtrajška

Najlepšie by bolo nevychvalovať a nevzbudzovať veľké očakávania... Kľúčovou devízou Edge of Tomorrow ostatne ani nie je veľkoleposť či akcia, ako by sme očakávali. Edge of Tomorrow je peckou vďaka scenáru, najnápaditejšiemu na poli blockbusterov za veľmi, veľmi dlhú dobu. A vďaka jeho režisérovi (respect!). V zábavnosti, dynamike a práci s divákom film prakticky nemá chybu a vyhráva na všetkých rovinách. Od balansu vážnosti a humoru vo vnímaní (vizuálne atraktívneho) postapokalyptického sveta, cez udržanie divákovej pozornosti nepredvídateľnou zápletkou, ktorá vás svojou rýchlosťou zarazí do sedadla, zapletke podriadenú bombastickú, gulometne servírovanú akciu, až po to, čo by v inom blockbusteri bolo na vedľajšej kolaji - sympatie a civilnosť postáv. Cruise je proste výborný, postavu Emily Blunt si nejde nezamilovať a chémia medzi nimi funguje bez náznaku romantického gíču. Na poli hravého postapokalyptického sci-fi akčňáku rovnaký zážitok, akým boli na poli dumavej postapokalyptickej sci-fi drámy Potomkovia ľudí. (28.05.2014)

Velkoryse natočený zábavný letní sci-fi blockbuster o válce lidské a mimozemské civilizace, kterou nejvíc odnese jeden zkrachovalý reklamní manažer, kterého válečná situace odsoudí do role vojenského propagandisty a nezvládnutý konflikt s nadřízeným do pozice řadového vojína. Odnese ji nejvíc proto, že jeho údělem není jednou umírat a umřít, jak už se to holt v bitvách vojákům stává, ale díky časové smyčce znovu a znovu prožívat stále tentýž den s toutéž zbabranou bitvou, která končí děsivým masakrem, a stále znovu a znovu umírat těmi nejbolestivějšími a nejbizarnějšími způsoby. Morbidní námět ale kupodivu díky ironii, černému humoru a nadsázce, sympatickému obsazení a nadhledu lehce stravitelný a když to vezmu kolem a kolem, nenacházím důvod, proč z původních 4* nejít na nejvyšší hodnocení. Tom Cruise je v pozici blockbusterového hrdiny jako doma a tím, že tentokrát určitě nejde o superakčního a suverénního hrdinu, ale fakticky o zbabělce a týpka, který chce všechno, jenom ne zachraňovat svět, je i sympatičtější než obvykle. Ale ano, výtky na nelogičnost výchozí situace a celého příběhu jsou určitě namístě, ale upřímně řečeno, kdo by u tak oddechového žánru chtěl pitvat nesrovnalosti v hrátkách s časovým paradoxem. Některé scény určitě připomenou Matrix nebo spřízněnou žánrovou produkci, ale tak už to prostě v zahlcené kinematografii chodí a určitě bych Limana neobviňoval z laciného plagiátorství. Celkový dojem: 90 %. (03.07.2014)

Mozkovézávityběžínaplnéobrátkyasnažísevymysletněcosmysluplnéhootomhleskvělýmbijáku.Něcotakového,abytobylooriginální,vtipnéanekopírovalotojinourecenzi,třebaVerbalovovyznání.Alepřiznámse,žejedinécoměnapadlojakoodlišnostjenapsattocelébezmezer.Ataknějakpodobněnamězapůsobilitenhlefilm,prostějakojednavelkáparádníakcesgeniálnímyšlenkouistřihem,naprostobeemezerkvydechnutí,protožekdyžsezrovnanebojovalo,muselmozekšrotovatnaplnoapřemýletotom,coprávěvpředchozíchminutáchviděl.Shrnuto,prostěpecka! (15.09.2022)

Na Hromnice vstanu a opařím se bordelem z vesmíru. Kdybych já byl stosedmdesáticentimetrovým scientologem a mohl si střihnout několikadenní reparátní opakovačku s neodolatelnou slečnou Emílií Tupou, vysral bych se okamžitě na všechny lidožravé mimozemské brouky, frajersky se opřel pravou rukou o nejbližší zeď, pravou nohu ležérně přehodil přes levou, zkušeně si odfoukl z čela imaginární melírovanou patku, sjel ji uznalým pohledem chovatele klisen a zkusil bych pro začátek s donchuánským úšklebkem samolibou pózu testosteronového klátiče: „Ahoj prdelko, zamrdáme?“ „Jdi do prdele, verbale!“ Hm, tak tudy ne, rána do hlavy, restart. Takže opačný extrém. Trémou svěšená ramena, prsty obou rukou nervózně přejíždějí přes palce až ke zpoceným dlaním, pohled nesměle fixuje špičky u nohou díky poraženecky svěšené uhrovité hlavě, třaslavá, zadrhávající fistule patřící otylému panici: „Dododobrý den, papapapaní Bluntová, momomohl bych vám, proproprosím, sáhnout na pppprso …. nenenenene, chci říct pppprst?“ „Odpal, leštile!“ Zase špatně, rána do hlavy, restart. Je čas vytáhnout těžší kalibr. Pohledem plným nešťastně nenaplněné touhy v němž se ještě stále zračí odlesky pohasínajících ohňů té spousty čarovných potlachů znějících něžnými a tolik citlivými songy bratrů Nedvědů se vpíjím do jejich blankytně modrých očí a zasněným, jemně modulovaným vokálem nenapravitelného romantika řku: „Emílie, drahá, pojď se mnou ruku v ruce kráčet vlahým letním podvečerem vstříc počínajícím červánkům, posledním planoucím slzám umírajícího slunce, a toužit, ať zítřek už nikdy nenastane!“ „Pojdi, mrzáku!“ Ups, opět vedle, rána do hlavy, restart. Tak ještě jeden zoufalý pokus. Kostkované kalhoty s puky, šik střižené sáčko krémové barvy, bílé ponožky směle vykukující z černých mokasín od Bati. Světácky smekám slamák, odhaluji černě dobarvované, pečlivě nagelované skráně a sugestivně úlisným hlasem kolonádního obšousta se z pod pěstěného kníru táži: „Slečno Emilko, zdalipak jste již někdy zkoušela pít Vincentku v leže a nahá?“ „Vrať se do hrobu, debile!“ A je to. Arzenál kompletně v hajzlu, nula skolených. Rána do hlavy, restart. „Kurva, já už teda fuckt nevím! Tak víš co, vyliž si jí sama, krávo nafrněná!!! Já jdu zatím sejmout ty červy.“ Výborný, zábavný film, plný plnotučných časomanipulativních vychytávek a Emilka by si ani nemusela sundávat to brnění! (11.07.2014)

Když se musí hodinu čekat na to, aby se film oprostil od omleté premisy a začal o něčem být, něco je v nepořádku. Tenhle film je zabitý svým sice atraktivním, ale okoukaným námětem, nad jehož rámec už nedokáže nic nabídnout. Je to pěkné naplnění toho, co jsem čekal, ale já nekoukám na filmy proto, aby plnily moje očekávání. To se můžu koukat do zdi, která umí totéž. (29.05.2014)