Prepadovka 2

Najskôr som nechápal, ako môže mať film typu Prepadovky sequel. To akože druhý raz vošiel do (iného) činžiaku a tam sa znova rozpútalo nové peklo? Pekná blbosť! Na druhej strane, po Čeľustiach 2 si chudák divák nemôže byť ničím istý. Prepadovka 2 našťastie na to ide úplne inak. Univerzum sa komplikuje a dá sa tušiť, že Evans má v hlave naplánované ešte aspoň dva diely, pričom jednotka by bola k zvyšným trom dielom spätne chápaná ako Hobit k Pánovi prsteňov. Dvojka miestami pôsobí ako Krstný otec 2. Má robustné dve a pol hodiny, no rýchlo to ubehne vďaka plynulému striedaniu dobrých akčných a kvalitných dialógových scén. O veľkej psychológii byť reč nemôže, ale postavy sú napísané uveriteľne, hlavný hrdina je fajn a u niektorých postáv ide o ukážkových psycho-magorov (žena s kladivom, chlap s bejzbolkou). Akcia sa mi páčila viac, než v jednotke, lebo sa jej zúčastnili postavy, ktoré boli zaujímavé (a nie zameniteľní štatisti v policajných prilbách). Je neskutočná, intenzívna, brutálna (metro, záchody, mega-autonaháňačka). Zo začiatku sa tvorcovia držia jemne pozadu a nechcú byť príliš drastickí, ale v určitej chvíli akoby to vzdali a začali nám servírovať čistokrvný orgiový akčný bitúnok. Scenár je taký dobrý, aký len za daných okolností byť mohol. Prekážalo mi iba zopár vecí (v podstate zbytočná postava vlasatého bezdomovca, jeho likvidácia odštartuje mafiánsku vojnu, ale to sa dalo vyriešiť inak). Miestami som len nemo otváral ústa, prípadne som hovoril „no teda, to snáď nie je možné“. (21.11.2016)

První díl, mínus jeho jediný nedostatek (absentující děj), rovná se tohle. Sice váhám nad tím, jestli dodání děje muselo rovnou znamenat dvouapůlhodinovou epiku, ale ona nakonec rámcově skvěle funguje. Poslední hodina je něco, co odporuje všemu, co jsem měl doposud v rámci kinematografie zažito. Fyzičnost téhle podívané jde za obzory běžné představivosti a Evans má na pažbě zářez nejlepší subžánrové podívané. Několikrát bezděčně vypuštěné „No, ty vole!“ budiž shrnutím všech superlativ, která mě v souvislosti s tímhle napadají. (25.07.2015)

Martial Arts Bible, Chapter 2: Zjevení svatého Garetha, aneb Iko „Auvajs“ znovu jako Raid proti zločineckému hmyzu.. Jsem to ale nevděčný parchant. U jedničky jsem si stěžoval na absenci solidního příběhu a když ho ve dvojce dostanu, tak mě ve své asijské gang-insider tuctovosti neuspokojí. Nemám mu to však za zlé. On totiž jen plní funkci preludia před rozkoší a věčnou blažeností. Před rájem, kde je blátěný dvůr, vágus s medailonkem, pálkař, hluchoněmá s kladivy a velociraptoři v kuchyni.. (24.06.2014)

V hlavných úlohách: Päste, päty, lakte, mačety, nože, brokovnice, samopaly, pištole, kladivá, sekery, baseballky, čakany, rozbité fľaše, sekáče, panvice, rozpálené kuchynské sporáky, obušky, skalpely a ostré sklá áut po čelných nárazoch. Plus jeden portviš. Už som v živote videl všeličo, ale tu som miestami aj ja takmer odvrátil zrak, najmä pri prerezávaní šliach a tepien a strieľaní do ksichtov. Totááálny náhul. A ešte to má aj dobrý príbeh. (24.06.2014)

To, čím se před léty egoisticky chvástal Jackie Chan, dnes v Indonésii umí každý komparzista a kdo neovládá minimálně šestadvacet druhů bojových umění, ten ve filmu nehraje. Nehodlám omdlévat ve vlastních tělních sekretech jako mí předřečníci, leč musím pokorně uznat, že bojové sekvence byly luxusní. Ač jsem hrdé prase rozměrů nevídaných, kterému žaludkem nepošteluje ani incestní fisting, homosexuální felching, nebo obličej Justina Biebera, tak musím uznat, že tato degutantní kuchařka na 100+1 způsob, jak správně separovat mozek od lebky, byla moc i na mě. V některých obzvlášť nechutných momentech jsem tedy protestantsky sklonil hlavu do klína a pokoušel se uklidnit selfieorálem. Pátou hvězdu nedávám proto, že mi bylo absolutně jedno kdo chcípne jako další, pročež jsem v podstatě sledoval jen soubor precizně natočených bojových scén protkaných nudným tlacháním. (23.06.2014)