Černý čtvrtek, Janek Wisńiewski padl

Film precizně odhaluje praktiky mocenského mechanismu. Nelze si dnes jistě dělat iluze, že by se všehoschopní komunisti chovali jinak. Je to film, z něhož jsem neměl pocit dobře stráveného večera, ale naturalističnost faktičnosti scén byla zcela na místě. Nakonec film mobilizuje paměť na odvátý čas, který nelze jen tak škrtnout. V tomto smyslu dalo by se říci, že Černý čtvrtek přesahuje hodně rámec zábavy, ale má hlubší poselství. To byl zřejmě záměr tvůrců filmu. Nikoliv náhodou se tu objevila i zmínka o období okupace Československa sovětskými vojsky v roce 1968. Dobře udělaný (18.01.2014)

Doprdele jako? je mi na zvracení. Na zvracení z toho nechutnýho režimu co komančové byli, z toho že armáda střílela do vlastních lidí, kteří si šli jen tak do práce, nebo si dovolili stávkovat kvůli zdražení potravin. Naprosto otřesný co se dělo, vodkou ožralí papalášové rozhodovali o životech vlastních lidí no co k tomu říct. Za každého režimu, v jakékoliv době byli politici jenom banda sráčů kteří jeli na sebe. Proto nechápu, že si snad někteří myslí že tenhle korona fašismus, teda pardon ochrana veřejného zdraví to s námi myslí dobře. (03.02.2022)

Nezbývá nám nic jiného, než tleskat a tiše závidět, jak polští tvůrci bravurně zpracovali nechvalně proslulé události prosince roku 1970, kdy komunistický režim krvavě potlačil dělnické protesty na baltském pobřeží. Bez jakýchkoliv příkras a laciného sentimentu na pozadí dějin nastínili pohnutý příběh rodiny zaměstnance loděnice Brunona Drywy. Povedlo se jim tak velice autenticky přiblížit tehdejší dobu současným divákům. Kéž by se někdy i naši filmaři obdobně dokázali popasovat s okupací Československa v srpnu 1968. (85%) (08.12.2021)

Poláci tak trochu suplují naše filmaře, kterým se z příběhů odehrávajících se za minulého režimu vždy vylíhnou nějaké ty Pelíšky, což znamená, že komunismus byl v jejich očích sice svinstvem, ale nebylo za něj zase tak úplně špatně. Čest výjimkám typu Pouta. Poláci tu hnusnou šedivou dobu ukazují takovou, jaká byla a Černý čtvrtek to jen potvrzuje. Film se odehrává na několika úrovních. V jedné je rodina, které se gdaňské události tragicky dotknou, ačkoliv s nimi nemá vlastně nic společného, v té druhé je to samotná demonstrace a střety s armádou a ve třetí sledujeme jednání politických špiček. A všechny tři linky mají něco do sebe a všechny tři dokážou vyloženě nas*art a ta první, byť je prvoplánová, i dojmout. Ocenění zaslouží i citlivé zakomponování dobových záběrů, které jsou v několika chvílích otřesné a pochválit je třeba i herce, ačkoliv o nich to tady tolik nebylo. Celkový silný dojem podtrhává Balada o Janku Wisniewském, která provází závěrečné titulky.90% (09.04.2016)

Polská kinematografie mě nepřestává v posledních letech překvapovat. Ani ne tak Aněžka Hollandová, ta mě nebaví, ale zato filmy jako Ozvěny (Poklosie), Volyň nebo třeba tohle... to je mazec. Poláci se nebojí zobrazovat věci hodně naturalisticky a tak zatímco u nás máme třeba jako filmovou ozvěnu války Musíme si pomáhat, kde je to nakonec i přes všechny ty těžký věci vlastně v pohodě, u nich se vypichují oči a upalují děti v otepích slámy. No a jako vzpomínku na zlej a hloupej komunistickej režim máme Pelíšky a oni tohle, (01.03.2020)