Mama

Teprva když uvěříte v démony, budete připraveni začít s nimi bojovat... Mama je výkřik v tichu a ticho ve výkřiku, pohádka s del Torovsky výtvarnou démonologií, psychologická i fyzická. Andres Muschietti hraje od počátku riskantní partii, novošpanelská hororová vlna už má natolik charakteristický rukopis, že se pomalu začíná, stejně jako asijské duchařiny, opakovat ve výrazu. Máma má vždycky pravdu a je tak trochu lapená v temnotě, pomalu odkrývá svůj příběh, aby se minutu po minutě zdála být nepřemožitelným zlem. A za oponou toho všeho, nutně empatický příběh o síle pouta mezi dítětem a matkou, mezi sestrami. Jo, konfrontovat dítě s temnotou je sázka na jistotu, která vyjde tehdy, pokud je dítě autentické, pokud příliš nehraje, nepřehrává. Megan Charpentier, ale především nepochopitelně uvěřitelná Isabelle Nélisse , jsou samy sobě příběhem. Vizuálně působivý obal, nápaditá hra s dlouhým, ikonově poskládaným záběrem, kdy si váš zrak najde přesně to, co chtějí, aby našel, skvěle padnoucí hudba Fernanda Velázqueze. Ne, Mama není dokonalá, atmosféra je v závěru možná až příliš artová, přesto je lidská, svrchovaně somatická. A to je u moderního hororu, teda aspoň pro mě, sakra dobře! Mateřsky nekonzumních [final rate: 75%] (27.07.2013)

V podstate pekná žánrová prácička. Na tajomno sa tu príliš nehrá, titulnú mátohu na nás tvorcovia vytasia hneď v prológu. Má tu ale niekoľko parádnych scén, z ktorých budú mať slabšie povahy blato v teplákoch. Herci bez problémov. Len je to všetko až príliš predvídateľné, bez náznaku prekvapenia či zaujímavého zvratu a poloblbý usmoklený koniec chcel byť v duchu del Tora, ale nakoniec vyzeral ako niečo od Burtona. Od toho mizerného súčasného Burtona. 7/10 (27.02.2013)

Senzační nápad využít divoké vlčí děti a zkombinovat je s duchařinou. Z několika scén opravdu běhal mráz po zádech a dílo si bylo schopno udržet kvalitní strašidelnou atmosféru, při níž byly nejděsivějším prvkem bezkonkurenčně ty malé holky, co ve tmě běhaly po všech čtyřech. Nicméně scény s Mamá byly také skvělé a to její zkroucené tělo mne bude strašit ještě dlouho. Naopak připomínky bych měl k příběhu doktora, jehož účást mi připadala trochu uspěchaná a jeho motivy nebyly takřka vysvětleny. K tomu jsem ještě nebyl nejspokojenější s finální scénou na skále a kdyby konec proběhl jinak a tím nemyslím nutně happy end, možná bych dal i pět hvězd. 84% (10.06.2021)

Na čtyři pětiny stopáže budu za devět měsíců jistě s klidem vzpomínat jako na ukázku toho nejlepšího, co se letos v rámci hororového žánru urodilo. Pomalu budovaná atmosféra, znepokojující momenty, dobří herci. Je to přibližně na úrovni loňského Sinistra, takže spokojenost veliká. O to větší je škoda závěru, který po emoční stránce dost možná fungoval na papíře (takovéhle vcelku dojemné zakončení by mohlo mít něco do sebe), ale na plátně prostě nefunguje. Může za to tuna zbytečného CGI, kdy digitální není jenom bubák (má fakt divnej ksicht, což v tomto případě nemyslím jako pozitivum), ale imho i všechno okolo (skála) - a pokud ne, tak to tak alespoň vypadá. Jak říkám, je to fakt škoda, ale ani ta závěrečná desetiminutovka pořád není tak strašná, aby zcela vygumovala předchozí hodinku a kus veskrze příjemného strašení. (23.03.2013)

Závěrečný pokus o poetickou dojímavost Mamu sráží stejně jako celková mimóznost námětu, ze kterého s každou další minutou civí vypočítavý konstrukt (hlavně finále je spolu s flashbacky evidentním oslím můstkem z bezvýchodné situace). Jenže tahle mamina vaří atmošku jak se sluší a patří, což je potřeba ocenit hlavně ve světle nezvládnutých blábolů typu nového Evil Dead. Technicky mi vadí jediná věc: Prudce zářící reflektory do oken uprostřed hluboké noci. Čekal bych, že takovou školáčinu si minimálně Riestra pohlídá. (26.05.2013)