Rytíř pohárů

Aj Američania asi chceli silou mocou svoju "veľkú nádheru" (La Grande Bellezza)... Od Malicka už som si užil po To the Wonder ďalší "skvost", a neviem či ešte budem chcieť vidieť niekedy aj nejaké ďalšie jeho počiny. Nič proti poetickým či artovým filmom, ale keď sa do toho pridá ešte aj takáto experimentálna lyrická substancia, tak to stráca pre mňa v podstate zmysel. Celé to bolo ako jedna obrovská spleť záberov, ktorá bola síce vizuálne na vysokej úrovni, ale inak viacmenej nezmyselná. Škoda toľkých hereckých hviezd na takéto niečo... (14.01.2016)

Prozatím si tu odložím jeden velký otazník a podezření, že zatímco Strom života se s mým životem protnul přesně v tu správnou chvíli, aby jej převrátil naruby, od To the Wonder kráčíme s Malickem vlastními cestami a propast v dialogu mezi námi se rozestupuje. Jako by ve Stromu bylo řečeno úplně vše, co být řečeno mohlo, a od té doby zbývá jen unavený šepot dohrávající desky. (...) V Rytíři ale přesto místy zní velmi silné melodie a - stejně jako Strom - mě přiměl zkoušet různá divácká hlediska a hledat svůj vlastní klíč k filmu. A, stejně jako u Stromu, vidím, že ten klíč nemusí být při každém zhlédnutí stejný, a že se ve filmu skrývá k přečtení několik různých vrstev; záleží jen na divákovi v tomto okamžiku (hle, již během psaní proniká film do komentáře, který se odklání výrazně jinam, než kam mířil na začátku - snad i k odpovědím!). Na druhé zhlédnutí se tentokrát velmi těším a mám podezření, že na rozdíl od prvního bude výrazně více určující pro to, čím mi Knight of Cups nakonec bude. (23.01.2016)

Knight of Empty Cups. Terrence Malick si evidentne začal robiť čo sa mu zachce, bez toho aby to s kýmkoľvek konzultoval alebo by niekto mal kontrolu nad tým čo vlastne točí. A to píšem ako niekto kto má jeho filmy a ten meditačný, takmer až hypnotický spôsob natáčania rád. Uznávam, že The Tree of Life už bol odklon v jeho tvorbe, ktorý ma až tak nezaujal, ale stále som ho rešpektoval, pretože som vedel čo presne ním chce povedať. To the Wonder bol následne príliš jednoduchým filmom, ktorý nemal žiaden presah, ale ešte išlo badať, že Malick vie čo točí. Nič z toho neplatí o Knight of Cups. Toto tu je iba forma bez skutočného presahu alebo akejkoľvek emócie. Prázdne filozofovanie nad ničím, ktoré akoby si Malick natočil sám pre seba, nie pre divákov. Artsy fartsy je výraz ktorý ma pritom ako prvý napadne. Nejaký vynútený zmysel sa tu dá nájsť (asi ako v obraze na ktorom nič nie je, iba uprostred jedna čierna bodka), ale to neznamená, že to má skutočne nejaký prínos. Úpadok, znudenie moderného človeka, prázdnosť jeho života a malichernosť problémov sa dá zobraziť aj inak ako na jednom hollywoodskom hercovi, s ktorým sa snáď nikto nestotožní. Vyprázdnený film až beda, ktorá sa chce hrať na nejakú vyššiu formu umenia. Sorry, Malick, na toto ti neskočím. Udivuje ma jedine to ako sa do toho film podarilo dostať snáď najlepšie obsadenie za tento rok (Christian Bale, Cate Blanchett, Natalie Portman, Antonia Banderas, Wes Bentley, Imogen Poots ...), ktoré však aj tak nemá absolútne čo hrať. Za kameru a hudbu pár bodov, inak však takmer neznesiteľný snímok. CELKOVO: 1* (2/10) (15.01.2016)

Mallick je prostě svůj a točí si filmy po svém a pouze pro své diváky. Jeho fascinace přírodou a vnitřními monology, je viditelná ve všech jeho filmech. Stromem života naznačil, kam se jeho kariéra bude ubírat a postupně začal ztrácet některé ze svých diváků. Snímkem "K zázraku" jen potvrdil, že mu nejde o přímý děj ani o vykreslení postav. Pouze krásné obrazy a hluboké myšlenky, které možná mají, nebo nemají význam. Jasně tím dal najevo, že jeho film nejsou pro každého a co může někoho fascinovat, to může jiné unudit k smrti, popřípadě si z nich může něco odnést i divák, který není znuděn, ani fascinován. A tím divákem jsem právě já. Vnitřní monology jsou pro mě z 90% o ničem a jen občas se najde myšlenka, se kterou se mohu ztotožnit, případně se jí nechat inspirovat. Sledovat "mrtvé" postavy, které bezcílně chodí, bloumají, přemýšlejí, odcházejí a přicházejí, litují se, ale po celou dobu spolu nemluví, nic neřeší, je pro mě občas dost neúnosné a nepochopitelné, stejně jako jeho činy, které by nedělal nikdo s IQ nad 80. Proč se postavy chovají, jak se chovají, proč se jen dívají a nechávají mluvit jen své nitro, to nikdo neví, ale postavy v Mallickových filmech, takové prostě jsou a divák je musí tak i vnímat. Mallick si svými filmy, vytváří alternativní vesmír, kde si spolu postavy nepovídají, ale pouze bloumají a nějak proplouvají životem. Pro koho byl neúnosný film "K zázraku", ten se musí "Knights of Cups" vyhnout ohromným obloukem. Jestli byl "K zázraku" ještě pořád film s příběhem o tom, jak se muž nedokáže rozhodnout mezi dvěma ženami, "Knights of cups" je bez jakéhokoliv nosného děje. Přiznám se, že ani já nevím o čem film byl, co byly všechny postavy zač ani, jaká byla jejich životní cesta, nebo cokoliv podobného. Na druhou stranu jsem si z filmu odnesl to co ze všech Mallickových filmů. Vizuální nádheru. Emmanuel Lubezki je kamerovým mistrem a jen díky němu jsou současné Mallickovy film, snesitelné i pro mě. Jeho kamera je fascinující a právě ona vizuální stránka, táhne Mallickovy film aspoň nějakým směrem. Směrem, kdy divák může sledovat fascinující obrazy. Nic jinému už mi Mallick bohužel nenabízí a obvám se, že se brzy dostane do stavu, kdy natočí film, který bude o jednom bytě a jedné postavě, která bude dvě hodiny meditovat v pokoji a bloumat nad smysly života. (12.03.2016)

no, možná nebyl úplně nejlepší nápad si vzít Malickův film do práce na noční, ale nakonec sem přežil a co víc mě tahle bezdějová filmová báseň s božskou kamerou a skvělou hudbou dokázala nejednou vtáhnout a překvapivě mě bavila mnohem víc než zbytek jeho tvorby kromě TRL a Hidden Life. V jednu chvíli jsem byl dokonce na vážkách jestli nepřidat čtvrtou hvězdu, protože některé pasáže jsou vskutku podmanivé a to jsem od jednoho z nejhůře hodnocených Malickových filmů upřímně nečekal...70% (22.08.2023)