Song to Song

Zobrazovat krásu za účasti takových dam, to není zas tak složitý. Ovšem takhle neporušeně přenášet smyslnost a intimnost mezilidských vztahů, to už je vpravdě vysoký umění. Z vlastní zkušenosti nedoporučuju lidem ve vztahu na dálku - každej druhej záběr totiž představuje jednu ránu bičem. Mučení to ale bylo svym způsobem příjemný... (18.06.2017)

Malick a jeho filmova poezi. Jám mam poezii ráda, ale jsem spíš na ty kratší básničky, tohle je prostě příliš ale příliš dlouhé. FAssbenderovi tyhle role sedi, ma to v krki, nešlo si nevzpomenout na Shame, kde hral podobnyho magora. Gosling, to stejny, ta jeho křehká romantická tvářička ... Film neni pro každého, prostě pokud nemáte rádi Malickuv styl, tak vynechat. Ale zase chápu, že s ním chce každej alespon jednu točit .... se nemusí učit žádný scénář :) (09.05.2021)

Nějak mi docházejí horrory a thrillery, a tak jsem konečně sáhl po předposledním Malickovi, který mi už nepěkně dlouho trčel v zásobníku. A je to hodně rozporuplná podívaná. Na jedné straně množství krásných záběrů, všeprostupující moderní poetika s nevtíravými monology na pozadí, jemná příjemná hudba, kamera v neustálém pohybu (kterýžto pohyb mi výjimečně nevadí, ba naopak oku lahodí), krásná Mara a spousta jiných krásných ženských, sympatický Gosling a plejáda známých herců i muzikantů. Na straně druhé prostředí které se mi bytostně hnusí, a to prostředí bezduchých vypatlanců a městských degenerátů, spousta jalových plků a spousta odpudivých večírků, Mara hraje navenek rádoby záhadnou a svou mlčenlivostí zajímavou, ve skutečnosti ale hloupou a povrchní husu která neví co chce, Fassbenderova postava producenta je přímo k zblití... Eh, hnusí se mi tenhle materialistický polosvět showbizu, jediná přirozeně moudrá a duševně krásná postava je tu Patti Smith hrající samu sebe. Závěrečný únik ústřední dvojice ve stylu "back to simple life" je jedna z mála možností úniku z jejich všeobklopující duchoprázdné mizérie, škoda že jim to ale trvalo dvě hodiny. (13.01.2020)

Vyprázdněná narace filmového postupu má v mém diváckém oku místo (Gerry, Twentynine Palms), ale poslední snímky Malicka nevypovídají záběrů jeho optiky. Filmová poetika nikdy nebyla tak bez rozsahu, významu scén, bez hloubky postav a vztahů, jako v Song to Song. Každá scéna, každý pohyb herce - vyumělkovaný. Herci prakticky nevědí, co hrát, jaký má smysl daná scéna. Scenáristicky bez myšlenky. Lubezki je velký kameraman, jeho záběry na postavy přes slunce jsou nádherný, ale bez hlubšího významu postav, jako například v Tichém světlu od Zabého, nebo v Tenkrát v Anatolii od Tiryakiho. Nevěra, alkohol, falešnost propojená s optikou přírody? To je výpověď Terrence Malicka. Neodpustitelný. [Aff, 2017] (20.06.2017)

S Malickem se dlouhodobě nepotkáváme a Song to Song je toho jenom potvrzením. Malick je naprosto zaujatý audiovizuální formou, která je opět naprosto skvělá, ale stačí tak maximálně na trailer nebo videoklip. Určitě nemá šanci vtáhnout ve stopáži  čítající více než dvě hodiny. Některé záběry a kompozice jsou naprosto neskutečné, hudba skvěle zvolená, plejáda velkých hereckých jmen také na místě, ale bavilo by mě to asi jenom kdyby z toho udělali 20ti minutový výcuc. V téhle formě mě Malick nemůžu potěšit. (27.02.2021)