Suite Française

„Miluji tě, Bruno!“ „I já tě miluji, Detlefe!!!“ „???!!!“ „Ježyš, promiň, Mišel, ale strašně mi připomínáš majora von Schlaucha z přípravky Hitlerjugend. Zažili jsme spolu tenkrát ve Výmaru tolik hezkých chvilek. Ale už nezdržuj a jdem si zašukat na tom klavíru! Shrnu to pak do notového zápisu, nazvu „Suňte Rumçaise“ a ty se u toho můžeš prstit, až tady jednou nebudu.“ Ať už to leželo v židovském kufru já nevím jak dlouho, není to nic jiného, než prachsprostý, laxativní Harlekýn, vyprávějící tklivý příběh osudové lásky múzami ulízaného, vlažného nacisty na poloviční úvazek a žabožroutského babochlapce jménem Lusil na chlupatém pozadí kýčovitě okupovaných francouzských vidlí, kde nechybí hodný a sympatický důstojník Wehrmachtu, zlý a nesympatický důstojník Wehrmachtu, slizký a zbabělý kolaborant, hrdinný a správňácký odbojář, pěkně hnusná tchýně, parodie na Šopéna, slunce, seno a pravidelná menstruace. Takže by mi za normálních okolností má pověst nenapravitelného romantika měla velet, abych to s brutálně ohlazenou kočkou v klíně a pomočeným kapesníkem v ruce poslal nekompromisně směr nevybělené, zarostlé rektum. Nicméně před projekcí jsem se byl zasněně projít po Ostravsko – karvinské promenádě kolem Mitalstýlu, kde jsem v posledních paprscích truchlivě skomírajícího slunce spatřil v polétavém prachu, plném krásně těžkých kovů z té indické kurvy, stlašně loztoumilouškého bezďáka, jak si chčije po nohách. Děsně mě to rozněžnilo a přepadla mě neodolatelná touha svou hodně škaredou dvojkou prokázat, že jsem taky jenom člověk, něžný a citlivý, co neváhá před milováním poeticky zapálit pár naftových hořáků a rozházet po posteli čerstvě natrhané okvětní plátky bolševníku. (06.07.2015)

Film o válce, kde ve francouzském městě Bussy všichni mluví plynně anglicky, bez stopy francouzského přízvuku. Co se týče uvěřitelnosti, film se pohupuje na hodně nízkém laně. Chování postav bylo podivné a předvídatelnost byla do světa řvoucí. Dokážete odhadnout co/jak a proč půl hodiny než se to stane. A aby člověk nezapomněl, že to má být válečný film, tak sem tam do toho tvůrci hodili vážnou scénu, ze které měla zřejmě tuhnout krev v žilách, aby to nepůsobilo jako z červené knihovny. Chemie mezi hlavními postavami nebyla a Michelle Williams mi opět potvrdila, že je mi strašně nesympatická. 3* (23.05.2017)

Keď chceš spoznať charakter človeka, daj mu vojnu... Trocha som parafrázoval známy Lincolnov citát, ale v tomto prípade sa sem hodí jeho poopravená verzia. Vojna so sebou prináša rôzne príbehy, ktoré sa síce nedostanú do kníh, to však neznamená, že neboli a že nemali žiaden význam. Opak je však pravdou. Tento romantický príbeh ale to šťastie mal a do knihy sa po dlhých rokoch dostal... Pozitívny dojem snímku zvyšuje hlavne poznanie, že nech stojíme na jednej či druhej strane, stále sme len ľudia, dobrí či zlí sa nájdu u nás doma ako i u suseda. 70/100 (26.05.2016)

"Ešte sa stretneme, ale už nebudem vojak. Ani ma nespoznáš..." Zdá sa, že belgický herec Matthias Schoenaerts vo filme Býčia šija poriadne zaujal a jeho kariéra odvtedy stúpa len nahor. Väčším lákadlom bol pre mňa Tom Schilling, ale nedostal veľa priestoru, aj keď je jeho postava pre vývoj filmu veľmi dôležitá. Sme vo vojnovom žánri, ale pravdepodobne si viac fanúšikov nájde v ženskom publiku. Ja s kombináciou romantiky a vojny nemám vôbec problém, napr. posledne videný Birdsong bol fantastický film. Film je dobre spracovaný, má solídnu predlohu a výborné herecké obsadenie. K.S. Thomas hraje poriadnu mrchu a úchylného zmrda si zahral i T. Schilling. Všetku pozornosť však na seba právom strháva presvedčivý a sympatický M. Schoenaerts v roli nemeckého dôstojníka a šikovná M. Williams známa z filmu Bluie Valentine. Love story je možno príliš silné označenie, pretože ich vzťah je príliš krátky, komplikovaný, utajovaný, prerušovaný..., ale i takto to v živote chodí a aj preto je uveriteľný. Kto čaká akciu bude sklamaný, zaznie tu len pár výstrelov, ale milovníci kvalitných drám a hereckých výkonov si prídu na svoje. 80%. (07.07.2015)

Iréne Némirovsky, spisovateľka židovského pôvodu pochádzala z Ukrajiny, a v roku 1941 keď žila vo Francúzsku sa rozhodla napísať román Francúzska suita, ktorý by dokázal vystihnúť celý rozsah a atmosféru ľudských osudov v nacistami okupovanom Francúzsku. Pôvodne sa mal skladať z piatich častí. Stihla napísať iba prvé dve. Prvá časť Storm in June (Búrka v júni) je vynikajúci opis skupiny Parížanov, ktorí utekajú pred prichádzajúcimi Nemcami. Druhá časť Dolce opisuje každodenný život v mestečku v okupovanej zóne, kde musia ľudia ubytovať Nemcov a žiť s nimi pod jednou strechou. Viac napísať nestihla lebo 13. júla 1942 ju zatkla francúzska polícia a 17. júla ju v konvoji číslo šesť deportovali do Osvienčimu. Zomrela 17. augusta 1942 v plynovej komore koncentračného tábora Auschwitz – Birkenau. Jej manžel ju prežil len o niekoľko mesiacov. Obidvom jej dcéram pomohli cudzí ľudia prežiť a keď po vojne sa snažili hľadať pomoc u svojej starej mamy Fanny, ktorá strávila roky vojny bezstarostným životom v Nice, odmietla ich vpustiť do domu a poslala ich do sirotinca. (23.06.2015)