Z for Zachariah

Laciný postapo úhelník s nejednoznačným tempem, postavený jen na jedněch kulisách, standardní přírodě a jednom ochranném obleku. nuda, ve které na konci můžete jen přemítat nad skutečností, nesmyslností, smyslností, zbytečností a na 95 minut dokonce i přetaženou stopáží. ~~~ Tohle je ve skutečnosti epizoda Star Treku z pohledu děje v simulátoru: Spustí se simulace, vejde do ní Kirk, odehraje si svou roli a jakmile zjistí, že je tenhle simulátorový program dost o ničem, odchází pryč, aniž by program ukončil. (17.10.2015)

Nostalgicky vzpomínám na trapné sračky z 80. a 90. let, ve kterých se autoři snažili postapokalyptickou atmosféru navodit ubohými triky, které alespoň evokovaly, že se stalo skutečně něco apokalyptického. Dnes si člověk pustí oceňovaný zombie seriál a pět řad sleduje jeden akr lesa, případně tento film o Zemi zasažené jaderným spadem, ve kterém je celou stopáž k vidění jen idylická krajinka hodná k trávení dovolené, které k dokonalosti chyběla už jen pasoucí se fialová kráva dojící lentilky přímo do huby stvořené k blowjobu patřící Margot, která v tomto filmu KoKo(t) vezme do huby jen jednou (a nebude to vidět). Slovní hříčky zaseknuté na prvním stupni základní školy byly to jediné čím jsem se při sledování zabavoval, protože tak odhadnutelný film kopírující veškeré scenáristické postupy o dvou klaccích a jedné díře, to se jen tak nevidí, zvláště bez jediné invence, která by ta klišé chtěla alespoň náznakem bourat. Po zhlédnutí posteru, který je pro každého člověka s IQ nad 80 spoiler jako prase, je tedy jasné, co bude následovat. A na to se čeká skromných 40 minut u sázení sóji a brambor, aby se dalších 40 nestalo vůbec nic a to nejzajímavější na konci pro jistotu ani nebylo "umělecky" divákovi nabídnuto, protože pokud už si dokázal domyslet celý film po prvních dvaceti minutách, kdy ještě ani nebyly představeny všechny postavy, ať si domyslí i ten úplný závěr, ušetří se prachy a práce. 55% (03.09.2015)

Už dávno ma nejaký záver filmu tak nerozosmial. Existenčná nuda o stavaní vodnej elektrárne a rozhodovaní, či sa jej viac hodí do postapokalyptického sveta čierny alkoholický inžinier, alebo biely vymakaný playboy. Viac nič, každý tam iba premýšľa, ale žiadne zo svojich predstáv nepretaví aj do skutočnosti, takže iba na seba žiarlia a žiarlia a žiarlia a žiarlia..... [2/10] (30.09.2015)

Už mi ty komorní postapa začínají lézt na nervy. Nejen, že většina z nich postrádá nějakou atmosféru, všechny kromě dvou totiž mají odfláknutý scénář a nepromyšlený svět, ve kterém se odehrávají. Z for Zachariah není výjimkou a v mém osobním žebříčku je někde mezi nejhoršími. Má to sice úžasnou kameru, Margot Robbie hraje celkem dobře, ale jinak není o co stát. "Příběh" je jen soubor klišé z milionkrát profláklého tématu milostného trojúhelníku, včetně jeho klasického "vyvrcholení". Jinak se tu nic neděje, jen nudné postavy pronášejí nudné dialogy, atmosféra je neznámo kde a ani pokus tu o ni není znát a na nějakou hloubku tu člověk taky může zapomenout. Teda, na hloubku si to hraje, ale neříká nic jiného, než co už vzešlo z téma milostného trojúhelníku. Navíc mi jaksi uniklo, jak dlouho už je svět po apokalypse, protože vypadá úplně normálně jak kdyby se nic nestalo, příroda všude krásně zelená, obloha bez následků, zničená města nikde... Asi ta válka byla vlastně fajn, jenom při ní jaksi pochcípalo hodně lidí. Každopádně fakt nechápu smysl existence takových filmů. Jiné z podobného ranku se aspoň o něco snaží, a to i ty ne zrovna povedené (The Survivalist, I Think We´re Alone Now), ale Z for Zachariah mi prostě připadá jako zbytečný film. Lepší 1* (23.08.2020)

„Zet jako Zasraná nuda“ není nic jiného, než katastrofální postkatastrofický harlekýn, jehož autor navíc věděl o nukleárním spadu a vzhledu čerstvě ozářené krajiny zhruba tolik, co o kreativním psaní poutavých a smysluplných dialogů, tudíž bych asi to sci-fi v anotaci vyměnil za „kokotskou fantazii“ neboli, jak říkáme my, lingvisté, dick-fi. Sryler bych rozhodně ponechal, protože jsem byl celou dobu hrozně napnutý, jestli tu neskonale otravnou, rádoby psychologickou pičovinu vydržím až do konce. Tak nám jaderný armabeton tentokráte přežili vymetená, neposkvrněná kudlanka, nezdravě opálený Přemek Podlaha a SEKSY horník s posláním, přičemž hlavní hrdinka řeší existenciální dilema, jestli při přijímání pojmout ducha svatého ve tvaru čokoládového kabanosu či se spokojit s koktejlovým párečkem, jestli solit, nebo pepřit, no a chlapci se neohrabaně až debilně kočkují, kdo bude vzadu a kdo vepředu, a kdo se zakousne Margotce do kokosky. To ovšem až po hodině unylého kurzu postapokalyptického farmaření v podobě okopávání v geigru prskající brokolice, doprovázeném klerofilosofickými životními modry natolik hlubokými, že by je i Kierkegaard s hysterickým chechotem prohlásil za bandu pičoidních žvástů, a následovaném úmornými polemikami o tom, je-li teologicky přípustné rozebrat místní kostelíček na stavbu vodní elektrárny, aby to náhodou nenasralo soudruha Boha. Ke všemu tomu neštěstí to ještě skončí tak, že to neskončí, tudíž to hormonálně vyvážený divák vypíná s pocitem, jako by mu devadesát minut honila hloupá, škaredá, zpocená stokilová uklízečka, a když už se s tím jakž takž smířil, těsně před vyvrcholením se na to prostě vysrala a odešla. (05.09.2015)