Modrá lagúna

Naprostá zhovadilost, která okupovala předrevoluční černý trh pirátských VHS. Vůbec netuším, co je na filmu romantického, snad jen opravdu ty dvě pářící se želvy, které budou vidět :-) Největší akce filmu je přicházející perioda hlavní hrdinky a marná snaha postpubertálního kašpara ji zaujmout! Pokračování téhle tragické slátaniny, už byl jen poslední hřebík do rakve totálního průseru! Hvězda ze soucitu a taky těm želvám :-) (05.01.2015)

Ak ste tento film nevideli v dobe ked vznikol a bol z neho pomerne veľký boom, dneska sa určite neunúvajte po ňom siahnuť. Rozhodne nie vtedy keď je po ruke akýkoľvek iný. A ak nie je radšej čítať knihu. Pozerať to v dnešnej dobe je obrovská strata času. Ja som mal to " štěstí " vidiet ho asi 10 rokov dozadu a aj vtedy uz to bola veľká kravovina. (16.03.2010)

Původní hodnocení z 16.2.2009: OK nostalgické hodnocení, objektivně to na to není, ale já ten film mám prostě rád od dětství, je to romantika s krásnými obrázky a dokonce jsem na to sbalil kdysi jednu holku, stačilo říct, že se mi to líbí :-) EDIT 2024: Modrou lagunu jsem naposledy viděl opravdu někde v dětství a čekal jsem, že si nad tím cynicky odplivnu, přece jen robinzonády ani romantika mě už moc neříkají. A ono prostě ne, on je to i po letech pěkný film. Příjemná hudba, krásná kamera zabírající úchvatnou přírodu, krásní herci. Samozřejmě je to naivní, ale v tom je to kouzlo. Dvojice trosečníků jsou naivní malé děti, navíc někde z 19. století, takže o světě moc neví, pletou si Boha s kamennou modlou, nechápou zlo, smrt, natož sex či mateřství. Příběh dvojici protáhne dětstvím, pubertou plnou hádek, objevováním sexu až po dospělost s rozdělením rolí a péčí o dítě. Jen si neumím představit ten návrat do tehdejší prudérní civilizace. Koukat se na křivky 14leté Shieldsové je trochu creepy a dnešní strážci morálky by šíleli, ale klobouk dolů jak všechny ty erotické a později mateřské scény zahrála; pro mě neznámý Atkins taky příliš nezaostává. Za mě i po letech solidní 4* a dobrodružný film roku 1980. (12.02.2024)

Další filmové zpracování dobrodružně romantického románu literárního autora Henry De Vere Stacpoolea, které mělo sloužit jako poetická pocta nevinnosti, lásce a přírodě. Nakonec to dopadlo krapet jinak. Filmoví tvůrci převedli příběh na filmová plátna už za němé éry v roce 1923 a za zvukové v roce 1949. Tento snímek je však nejznámější a je to zřejmě vlivem jeho lehčí divácké dosažitelnosti. Je natočen krásně za použití úchvatných obrazů přírody a krásné mladé dvojice užívající si svobodného života v nedotčené části ostrova. Vodní scény jsou něco, co by jim kdekdo mohlo jen závidět. Hapruje však poměrně chudý scénář, ve kterém oproti filmové verzi z roku 1949 chybí téměř polovina. Už ten začátek, tedy scéna ztroskotání, je značně urychlená. Chybí tomu řádné představení postav a charakteru a hlavně napínavý boj s vodním živlem. Poměrně malý zájem je také na přítomnost domorodců, kteří se někde na ostrově pravidelně objevují za úplňku. Jsou slyšet jen bubny a, snad aby se neřeklo, se některé omšelé scény odehrají na místě jejich prováděného rituálu. Jinak se s nimi po dějové stránce vůbec nepracuje. Rozhořčení však přišlo na zvýrazněnou sexualitu. Někteří se dokonce nezdráhali snímek označit za ekvivalent měkkého dětského porna. Ano, ve velké míře je děj zaměřen na jejich dospívání, kdy se na sobě snaží pochopit změny a jak se s tím vypořádávají. Častá nahota, byť účelově skrytá, je už jen třešničkou na dortu. Dnes už to tak nepřijde, ale na svou dobu takové zpracování prostě narazilo. Romantický aspekt však nebyl jen přirozeně zachován, ale byl na to kladen i důraz. Dobrodružství tak spíše zapadlo vniveč. Příběh je zkrátka značně zjednodušený, ale to zase neznamená,že přes značné zápory by byl zase až tak špatný. Jen to vypadá hodně i přes nádherné prostředí hodně levně. (15.12.2021)