Modrá lagúna

Krásná kamera z prostředí, které je snem pro každého, kdo je beznadějný romantik, nebo pro ty, co by celý den rádi běhali po ostrově s prokrvenými pohlavními orgány a i pro naivky, kteří se domnívají, že nikdy nebudou potřebovat pomoc - třeba zubaře nebo acylpyrin. Výlet ve snu , ale i na dovolenou parádní. (14.01.2016)

ked som tento film pozeral pred neviemkolkymi rokmi este ako pubertiak, utkvela mi z neho v pamati obzvlast ista scena, na ktorej som sa aj najlepsie nasmial: vyslovne plochu brooke shields vystriedala vo vode pri natacani v evinom ruchu stedro obdarena dablerka. pokial mi hlava spravne sluzi, podobnych prehmatov bolo vo filme viac :) (09.10.2010)

Za to, že to v bílém hlavní hrdince sekne a za to, že zůstat s ní na pustém ostrově by nemuselo být tak marné :) Ne vážně, Robinson Crusoe to není, občas je to hloupé, občas ještě hloupější, nad vodou tenhle film drží Poledouris, Brooke Shields a pěkná příroda. Ale když se nad tím zamyslím, tenhle film je vlastně lepší pod vodou (záběry na podvodní svět)...nad vodou jen tak plave :) (02.01.2010)

well, jak to hodnotit? Tehdejšíma očima nebo dnešníma? Jsou to stále ještě jedny a ty samé oči nebo už ne? No řekněme, že nejhodnotnější na tomto dílku je, z dnešního pohledu, kamera Nestora Almendrose a (téměř) vše, co jí zachytil. I když pro vychutnání jeho umění doporučuji spíše Nebeské dny. I ústřední pár je dosti nesourodý. Pánům (i když jak kterým a nepochybně i mnoha slečnám) se můžou líbit ještě ne zcela dovyvinuté půvaby BS, ale zajímalo by mě kolika slečnám se mohl líbit CHA, jenže tehdy bylo ještě dnešním Leům a Colinům příliš málo, na to, aby se mohli povalovat na laguně s Brooke. (22.08.2011)

Být v pubertě, asi bych snil o tom ztroskotat s nějakou slečnou, kterou bych chtě nechtě musel jednou začít zajímat i jinak, než jen jako společník nebo hledač potravy. Panenská příroda, naivní situace, průměrný děj. A poměrně skandální pověst filmu, který těží z oblíbené robinsonské tematiky. Adaptace viktoriánského románu Henryho De Vere Stacpoolea své kouzlo toho času měla, Atkins byl jedno velké dřevo, hudba Basila Poledourise slušně atmosférická. A diváka, pokud náhodou přepne v televizi kanál, stejně nejvíc zajímají choulostivé scény, které jakýs takýs náboj měly. (11.04.2017)