Les Adoptés

„Líbil se vám ten Carver, co jsem vám dala?“ - „Jo, moc. Opravdu. Bylo to dobrý.“ - „Ten konec, kdy umře v bitvě!“ - „Jo, ta smrt… ta bitva… všichni ti mrtví lidé…“ - „A vezmete si ho tentokrát s sebou?“ Režisérka mě svým celovečerním debutem potěšila. Líbily se mi změny pohledů, kdy se film postupně soustředí na Marine, pak Lisu, a nakonec Alexe (3 cca půlhodinové bloky). K Marine jsem si našel cestu hned (její nadšení z Šarády zapůsobilo). A bavil mě její nový vztah (zvlášť milé návštěvy věčně promoklého čtenáře). Rozesmály i Lisiny snahy najít správný sport pro syna, stejně jako Clémence a její kulometně rychlé promluvy. Dějový twist vše změní a náhle se rozvíjí něco jiného (vývoj naštěstí nepotvrdil má skeptická očekávání). Pohodová atmosféra nicméně zmizí a dostaví její melancholická příbuzná. Ta divákovi nabídne smutek, dojímání, frustraci, sdílení i pomalu skomírající naději. Osobně mi krom některých emocionálních výstupů vadil jen roztomilý synek, který mi (nepřekvapivě) lezl na nervy, jinak spokojenost, za mě slušné 4*. (02.02.2020)

Citlivě zpracované téma, navíc moc příjemně nasnímané. Mélanie ale vážně o dost líp hraje, než vypráví a v Les Adoptés se nechává až trochu moc unést lyrickými tendencemi. Navíc nepracuje s nijak objevnou látkou a tak body získává spíš po výtvarné a lidské stránce. Což se ale samozřejmě taky počítá. (29.09.2013)

Tento nenápadný snímek zaujme především atmosférou - dýchá z něj francouzská neuspořádanost proteplených příbytků, volnost, ale zároveň i určitá spjatost s ostatními, řekla bych až cikánská soudržnost, která nebere svobodu a dává jistotu... Je zde hodně znát ženská ruka, která zejména prostřednictvím kamery, jakoby ledabyle odložené v rohu na židli, umožňuje až intimní náhled do soukromí, což mě velmi zaujalo. Na vážnost nastalých situací není nahlíženo hystericky a slzopudně, nýbrž komorně a s vědomím, že přes všechny bolesti člověk touží jít dál a plánuje cestu ještě předtím, než se na ní bude muset vydat, i když se mu to vůbec nelíbí. Nečekejte zrovna očistnou lázeň, jen velmi příjemnou koupel po namáhavém dni plném smutných událostí, kdy každý dostal to, co chtěl, jen to nechtěl takhle ... (23.01.2013)

Veľmi dobre sa mi to pozeralo v robote cez breaky na mobile. Preto aj dávam tri hviezdičky, inak mi ani jedna postava neprirástla k srdcu a obraz pohodovej rodinky mi pil naopak krv. Vrchol krvi pitia bol však malý rozmaznaný Leo, ktorého keby nebolo, tak filmu určite ubudne na stopáži, ale aj na idiotských scénkach s ním ( všetky!) . I napriek tomu, že som koniec ''odhalil '' ešte niekde pred druhou polovicou filmu, bolo mi naozaj skutočne jedno, čo sa s hlavnými hrdin(k)ami dialo, deje a bude diať. 50% (21.11.2012)

Matka a dve dcéry. Každá má svoj život, svoje trápenia a radosti, ale spolu tvoria poeticky nádherný rodinný zväzok. Lásky k umeniu ich súžitie povyšujú o stupeň vyššie a pozitívne obohacujú životy. Do tohto kruhu je ťažké preniknúť, ale komu sa to podarí, bude odmenený. Mélanie Laurent nerozvíja žiadnu bergmanovskú rodinnú psychodrámu, necháva diváka plávať v bezpečných artových vodách a popri opísaných problémoch má čas aj pre láskavý jemný humor. Druhá polovica príbehu je však nadmieru melodramatická a ťažisko sa zjednodušene orientuje na divákove slzy. (11.05.2012)