Príbeh môjho syna

Totální scenáristický galimatyáš. Film velmi silný v samostatných momentech a v hereckém obsazení, ale v celku působící jako nesourodý mix Incendies a One Day hrající si na něco extra, co vás ohromí. Na cestě k ohromení však stojí řada nudných, či nefungujících překážek a na můj vkus přehnaně překombinovaný děj, který postupně sám sebe pohlcuje a trochu i zesměšňuje. Díky zmíněným jednotlivým scénám a díky krásné Penélope a "tvářím se stejně jako v Into the Wild" Emilu Hirschovi ve mně film zanechal jistý zážitek, nicméně zklamání z nezvládnutého scénáře ho převyšuje. 6/10 (20.01.2016)

Nebudu lhát, tady dávám body hlavně za Penélope Cruz, která se zde ukáže v celé své kráse, jež je skutečně úchvatná. Příběh je takový hodně srdcebolný a nějaké ty politické události se zde až na pár výjimek jeví jen jako skoro zbytečná kulisa. Ale díky tomu dovede snímek chytnout za srdce a přimět vás třeba i k slze. (18.08.2017)

Další příspěvek filmařů do kapitoly válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii, ikdyž tady se více zaměřují na osobní propletený osud syna hlavní hrdinky, kde ve střídavých flashbacích odhalujeme ve víru tehdejší syrové etnické války celý příběh. První třetina nezáživná, pak se to už pomalu rozjížďí a konec překvapivý. Opět si dovolím pro zájemce tohoto smutného tématu na konci 20.století doporučit filmy jako Válečníci, Vítejte v Sarajevu, Zásah do srdce, Harrisonovy květy, Savior nebo novější V zemi krve a medu. (22.08.2013)

Extrémní šovinistickej blábol, který svoji veskrze strašlivě debilní Almodovarovskou zápletku bahní dvě hodiny a vsouvá ji do trojobalu jugoslávské války, aby jí přiřkl nějakou hodnotu. I formálně to bolí, protože scény na sebe nenavazují, očividně se víc stříhalo než točilo, postavy jsem do jedné přál naložení do sudu z kyselinou a ke konci čím více film hrál na city, tím víc jsem přemýšlel co budu zítra snídat. Nejvíc mě asi povbavilo, že kdykoli se film necítil svůj, tak vytáhnul kozy některé z postav, aby se divák nad dalším vývojem příliš nezastavoval. (10.07.2013)

Vynikající režijní vedení a následně vynikající herecké výkony. Oceňuji rovněž značně nevšední, velmi propracované charaktery několika postav. Zdaleka se tady nepracovalo jen s černou a s bílou. Příkladně básník Gojko byl na jednu stranu výborným, spolehlivým kamarádem, taky ale uměl být vulgární a chvílemi i zlý. S podobnou kombinací se ve filmu zase tak často nesetkáváme. Většinou je to tak, že je buď kamarádský, a pak dostane do vínku ještě dalších X super vlastností, nebo je to naopak sprosťák, a pak je jen otázkou času, než zjistíme, že u sebe ve sklepě schovává nejmíň tři mrtvoly. Stejně tak syn hlavní hrdinky. Všechno se v tomhle filmu točí de facto kolem něj, on tady ale rozhodně není jen za roztomilýho klaďase. Zaprvé není vůbec roztomilej (byl/nebyl to záměr- těžko říct), zadruhé ho vidíme například v situaci, kdy těžce plísní "vlastní" matku, div že na ni nevztáhne ruku. Tohle jsou pro mě momenty, které hodnotím velmi pozitivně. Slabší, příliš teatrální pro mě byla naopak situace, kdy se má fotograf milovat s Bosňačkou Askou, a jen co si odskočí, tak ji do ložnice přijde přefiknout pět vojáků. Z tohohle pichu hned navíc vzejde dítě. Tohle na mě bylo trochu moc, ale jinak se mi to opravdu líbilo. Rozhodně to není tuctový film. Naopak bych řekl, že je skutečně výjimečný. (27.05.2013)